Western

Hodnocení uživatelů: 0 / 5

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení

 

Elizabeth Van Lew, 1818-1900 -  špiónka Unie.

První  vlajka Unie zavlála nad Richmondem po čtyřech letech a byla  vyvěšena v r. 1865 slavnou a úspěšnou špiónkou Unie. Narodila se do vynikající Richmondské  rodiny se jménem Elizabeth Van Lew.  Vrátila se ze školy ve Philadelphii jako skálopevná abolitionistka (bojovnice za zrušení otroctví) v jeho největší baště Jihu. "Otrokář," napsala ve svém deníku, "je domýšlivý, je podezíravý a dotěrný, je surový, je despotický." Svoje otevřené rebelantství dala vícekrát najevo svému sousedovi a pro svou malou výstřednost se brzy stala známou jako "Crazy Bet."

Po odtržení Virginie a dobytí Fort Sumteru, použila svojí pověst  neškodného blázna jako štít za který se ukryla její bystrá a vynalézavá mysl k podpoře věci Unie, odtud z vnitřku Richmondu. Její prvním cílem bylo vězení Konfederace v Libby, ve kterém byli zajatci Unie. Předstírala rozmarná gesta humanity a přinášela do vězení   košíky jídla, léky a knihy pro vězně. Svým chováním, které šokovalo gardisty, se naučila využívat svého šarmu a dalších triků. 

(Libby Prison, Richmond, Virginia) 

Nejen že Van Lew pomohla některým vězňům k útěku, ale také sbírala cenné zprávy z různých vězeňských zdrojů.  Nedávno příchozí  vězni Unie si mezi sebou  tiše vyprávěli o síle a rozestavění vojska Konfederace které viděli na své cestě před Richmondem. Dokonce větší počet takových neopatrných informací se nebáli říkat před  "neškodnou bláznivou Bet" i Konfederační gardisté a velitel věznice nadporučík David H. Tood (nevlastní bratr Mary Tood Lincolnové).

Ona měla dokonce možnost  proniknout do domu prezidenta Jeffersona Davise, když pomohla jednomu z jeho bývalých  služebníků znovu získat  bezpečné místo  v Davisově domácnosti.  Z počátku měla Van Lew prostě jen jednoduché informace které získala na poště z dopisů federálním úřadům. Jak její práce pokračovala, její metody se zlepšovaly a byly důmyslnější. Ona pak sestavovala šifrovací kódy tak, že vězňové v knihách které jim půjčila portrhávali jistá slova, ze kterých pak sestavila zprávy.

Van Lew také posílala svoje domácí služebnictvo -- ve kterém měla jen svobodné otroky a jen ty co sama vybrala aby s ní zůstali,   posílala na Sever jako dovozce s plnými koši farmářských produktů. V každém koši byla nějaká vejce, která obsahovala zakódované zprávy místo svého přirozeného obsahu. Také posílala své zprávy přímo Benjaminu Butlerovi, který je pak předával po zpracování Grantovi.   To že  byl pak generál Grant obratný a efektivně účinný bylo často díky těmto špionážním zprávám. Grant později odpověděl na její výkon takto, " byly mi posílány nejcennější a nejvíc hodnotné informace  během války přímo z Richmondu."

Po válce, Prezident Grant odměnil paní  Van Lew tím, že jí zaměstnal jako ředitelku pošty v Richmondu a tohle místo pak zastávala od r. 1869 do  r.1877. Protože uctívala Sever, je jasné, že byla vyobcována ze společnosti Richmondského sousedství. "Nikdo nikdy nepřišel do naší ulice," napsala, "nikdo nás nikam nepozval a zhoršovalo se to čím dál víc jak léta ubíhala." Protože nebyla znovu jmenována ředitelkou pošty Rutherfordem B. Hayesem, musela živit domácnost z důchodu vojáka Unie díky tomu, že tehdy pracovala jako pomocnice ve vězení v Libby. Zemřela v Richmondu, pravděpodobně v r. 1900.

  

Ženy špiónky Občanské války.

 

Americká občanská válka viděla mnoho zvědů a spolupracovníků a mnoho z nich byly ženy na  obou stranách, jak Severu tak Jihu.  Vyzvědačství u těchto dnes slavných žen, pomohlo nakonec  změnit dějiny, protože takováto aktivita dokázala ovlivnit několik  větších bitev.  Ženy, s jejich krásou, šarmem a zdánlivým nezájmem o válku,  byly asi vzdáleny většině tehdejších inteligentních mužů.

Mezi ty nejzajímavější patří Mary Elizabeth Bowser.  Ta spolupracovala se zanícenými Unionisty a Elizabeth Van Lew zase  slídila v Konfederačním Bílém domě. Bowserová měl krytí  jako nevzdělaný otrok, ale znala číst a psát a často kopírovala úřední dokumenty.  

Antonia Ford byla Konfederační špión a pracovala s další špiónkou Konfederace, Rose Greenhow. Byla  zatčena po vychloubání jedné ženské špiónky Severu, Fordová byla tehdy ve vojenské službě.   Špatné  zacházení a strava způsobily její smrt v ještě mladém věku, 33 let. 

Emeline Pigott, provozovala zábavu pro vojáky Unie než zjistila, že je stále sledována a štvána až do konce války.   

Rose O'Neal Greenhow, snad jedna z nejslavnějších špiónek Konfederace,  byla bohatým a atraktivním zjevem, volně se pohybujícím ve  Washingtonu. Stala se tu známá jako  "Rebel Rose" a pak byla uvězněná v starém vězení Kapitolu,  pro její špionážní aktivity. I když byla posléze propuštěná, byla stále oddaná Jihu. Později se  utopila v ústí řeky Cape Fear  v malé loďce.  Dokázala sice uprchnout z válečné lodi Unie ale obtížená zlatem pro Konfederaci, které měla ve spodním prádle, byla stažena ke dnu a už nedoplavala na břeh.  

Belle Boyd,  také špiónka Konfederace byla  zatčena a propuštěna několikrát.  Pracovala pro generála Stonewala Jacksona a ten jí udělil čestné členství ve svém štábu  s hodností kapitána  za její informace, které získávala v zajetí ve Fort Royal ve Virginii.  Bellindin  kůň  Fleeter, mohl klečet před velitelkou a nechat se řezat bičíkem od Belle jen za zprávy o pochodu armády!   

Pauline Cushman byla špiónkou Unie. Doprovázela Konfederační  vojska a předávala průběžné informace armádě Unie. 

Elizabeth Van Lew byla také špiónkou Unie.  Dokázala  používat výstředního chování, mumlat a nosit ošumělé šaty jako přetvářku pro svou špionážní práci. Generál Grant jí po válce navštívil a vypili si spolu čaj.  Ona byla snad největší ze všech ženských špiónů.   A její odměna? Dostala povolení stát se pošmistrem v Richmondu.   

Sarah Emma Edmonds dělala špiónku pro Unii  oblečená jako muž. Dokázala se líčit jako černoch, dělala podomního obchodníka a aby vypadala  jako černoch, tak si brala paruku a dusičnanem stříbrným černila svojí  kůži.  Říká se, že provedla jedenáct akcí bez odhalení. Nakonec byla zřejmě jako žena pohřbena na Hlavním armádním republikánském hřbitově.  

Nancy Hart byla scoutem Konfederace a špiónkou, která žila   v horách Virginie. Byla zatčena v červenci 1862, ale unikla a dál sloužila Konfederaci do konce války. 

Lottie a Ginnie Moon byly sestry a také jediný známý sesterský špionážní tým pracující pro jednu stranu.  Základ spočíval v tom, že Ginnie byla zasnoubená s 16 různými vojáky a Lottie se pak mohla pouze pyšnit s 12 zásnubami, ale jejich shromažďování  zpráv a metody analýzy byly vysoce efektivní.  

Dr. Mary Walker, pracovala jako chirurg v armádě Unie a také jako špiónka  pro Sever, za to obdržela Congressional Medal of Honor,  Medaili Cti, za její vyzvědačskou práci.   

Rebecca West byl Kvakerská učitelka ve škole ve West Virginii, kde špehovala Konfederační jednotky. 

Speciálně bych chtěl poděkovat paní Jackie Finley Selmerové z Tennessee, za její  příspěvek z bádání o těchto slavných ženách Občanské války!  Ona použila tyto informace jako Univerzitní projekt!

 

 

 

 

 

 

 

  Pauline Cushman Union spy

 

  

 

"Mad" (Šílená) Anne Bailey

Hrdinka od  Kanawha Valley

 

by Jean M. Hoffman  

Příběh Anny Bailey je bytostně protkaný  místní folklórem, ale její  místo hrdinné první osadnice je nepochybné. Ke konci 18.století pracovala a sloužila Anne Bailey v Great Kanawha Valley  jako hraničářská žena, oděna do  jelenicové kůže a uměla výborně zacházet s koňmi, sekerou i dlouhou karabinou, stejně jako každý zdejší muž. Když byl její manžel zabit  v bitvě , byla přinucena  pomstít jeho smrt a pustila se do nového života jak pohraniční scout a posel.

V r. 1791, tam co je dnes West Virginia, byla tehdy převážně nestálá divočina uprostřed pohraniční války mezi nerozhodnými osadníky a místním indiánským kmenem. Když zdejší pevnosti Fort Lee hrozil útok a měli nízkou zásobu střeliva, Anna Bailey,  jela sama jako scout , přes 100 mil samotnou divočinou do Fort Savannah v Lewisburgu a vrátila se s nezbytným prachem a tak  zachránila pevnost u Clendeninských osad, kde je dnes Charleston, ve West Virginii.

Tento čin byl připomenut v dlouhé oslavné básni z r. 1861,  "Anna Bailey's Ride" od Charlese Robba. Jmenovaná  Anna měla jen základní školu v St. Albansve West Virginii poblíž Charlestonu, kde je dnes vyhlídková věž ve Watoga State Parku. 

Mnoho fantastických historek co se vyprávělo o Anně, si  možná vymyslela ona sama. Henry Howe uslyšel její příběh když  psal svoje první dějiny Ohia v r. 1840, ale brzo zjistil, že to by měli být spíš dějiny  West Virginie. Opravil svoji chybu  v jeho revizi z r. 1888 a převyprávěl některé z těchto divokých historek.  Pan Howe to líčil asi takto: 

". . . Při jedné události, když  byla pronásledovaná u indiány,  přijela k neproniknutelnému houští kde byla nucena sestoupit z koně a propustit ho [byl to její krásný vraník jménem Liverpool] aby jí nechytili. Pak si sama vlezla do dutého kmene stromu. Indiáni přišli a sedli si ke kmeni, aby si odpočinuli, aniž by měli nějaké podezření. Když odešli s jejím koněm, šla za nimi celou cestu, aby za další tmavé noci  znovu odvedla své zvíře a když ho osedlala, ujela  bezpečnou vzdálenost a začala střílet a pak hlasitě křičet svůj otevřený výsměch rozespalým indiánům, ohraničený vzdáleností ."

Dokonce i přes ty svoje přehnané historky, Anne Bailey  byla jedinečná a odvážná žena. Byla také považována za zvláštní nebo   exotickou, ale  byla také velice oblíbená a respektována dalšími hraničáři.

 

Narodila se v Liverpoolu v Anglii, jako Anna Hennis a pravděpodobně v r.1742 a přišla do Shenandoah Valley ve  Virginii když jí bylo asi 19. let a v r. 1765 se vdala za Richarda Trottera, místního osadníka.  Když lord Dunmore v r. 1774 povolal všechny muže, aby utvořili milici a šli do boje s indiány na západní hranici, Richard Trotter se také přihlásil , ale byl zabit 10.října toho roku v bitvě u Point Pleasant  proti oddílům kmene Shawneeů a jejich vůdci Cornstalkovi. Tato událost  úplně změnila život Anne a ta odjela se svým synem, Williamem Trottrem, žít jinam  a stala se obratným hraničním scoutem, jezdkyní, lovcem, poslem i vypravěčem a tak nosila  jelenicové kalhoty, za pasem sekerku a nůž a na zádech dlouhou pušku. Pak se znovu vdala v r. 1785 za Johna Baileye, také hraničářem a armádním Rangerem, což byli předchůdci dnešních speciálních jednotek. Oba se pak přestěhovali do Clendeninské osadní kolonie na Great Kanawha Valley, kde pak proslula svojí slavnou jízdou. Její kariéra posléze pokračovala až do r. 1795 , kdy byla v Greenville Treaty podepsána smlouva o ukončení války s Indiány. 

Potom v r. 1802 zemřel i John Bailey a zůstal jí jen její syn, ale ten také cestoval s jejími přáteli a byl všude vítán jako dobrý vypravěč a obchodník. V r. 1817 se William odstěhoval do Gallia County do Ohia a  Anna i když nechtěla odejít ze své milované Virginie, přesto svého syna následovala a usadila se poblíž něho, dokud ještě mohla cestovat. Zemřela 22.  listopadu r. 1825 "stářím." (Bylo jí 83.let).Její ostatky byly pak přestěhovány z Ohia kde zemřela , do Point Pleasant Battle Monument State Park a tohle  muzeum obsahuje památky na Anne,  včetně ukázek vzorku z  jejích vlasů.

Její srub v Ohiu jak ho  v duchu viděl historik Henry Howe

 

 

 

 

 

 

 

 

Její podobiznu nad tím podle Henryho Howe namaloval James L. Newsom z Gallipolis. 

 

 

Fotografie jejího náhrobního kamene je z  července 1975 a je na něm nápis:

ANN HENNIS TROTTER BAILEY

BORN IN LIVERPOOL, ENG. 1742

DIED 1825

REVOLUTIONARY SCOUT

COL. CHAS. LEWIS CHAPTER, D.A.R.

1925

 

Anne Bailey - hraniční scout

1742 - 1825

Takhle prý mohla tenkrát vypadat. Portrét od:

Patty Sue Cooper

 

 

 

 

 Ženy, které dokázaly naplnit  svůj život prací pro jiné, se nabály o tom napsat,  protože věděly, že základem Old West je sice ústní podání, ale historie dává vždy nakonec přednost psanému slovu . (Co je psáno, to je dáno).

 

Zde jsou krátké příběhy žen, které nebyly tak slavné, aby se dostaly do historie a přesto se dokázaly vyrovnat mužům.

 

BAKER, Ann Eliza Leavitt

Ann rozšiřovala  svoji již tak velkou rodinu, když cestovala po celé  Kanadské prérii a  zachraňovala stovky dětí (více než 600, aniž by ztratila matku nebo dítě) a starala se o nemocné. Putovala pěšky, cestovala na koni, nebo jezdila na voze a nebo se také mnohokrát podle příležitosti, plavila několik mil na loďce. Byla Prezidentkou místní Pomocné Společnosti po dobu 26 let. 

BARNES, Mary Ann Johnson

Mary, matka Nellie (Barnes) Walton přjele do Ameriky díky  finanční podpoře svého zetě, žila v Battle Creek v Michiganu až do věku 95 let. 

BLOCK, Diana Lucina Spicer

Tato neuvěřitelná žena sepsala svůj životní příběh, který vypráví svými  vlastními slovy. Bylo jí 104 let když zemřela a psal se rok 1972. Narodila se v Nevadě v r. 1868, pak také žila v Wyomingu, Utahu, Idaho, Oregonu a Kalifornii. Byla opravdovou první průkopnicí a jako první osadníce,  dokázala popsat zážitky s kovboji,  Indiány, počátky železnice a zemětřesení v San Francisku v r. 1906, stejně jako své rodinné historky ve svém úžasném vlastním životopisu. 

BRADSHAW, Elizabeth Simpson Haigh

Po přistěhování do Ameriky z Anglického Bolton Lancashirei, se Elizabeth a jejích pět dětí připojilo k  Latter Day Saints (Svatí posledního dne) a tak posílili migraci, - nebezpečnou cestu do Utahu dokázali absolvovat na "ruční drezíně". 

BULLS, Grace Maria Bransford

Cestou do Texasu, Grace a její manžel, Jim Bulls zamířili do Oklahomy, kde jim byla přidělená půda. Zajímavé detaily průkopnického života popsala Grace ve svém vlastním životopise. 

CABANISS, Nancy Melvina Melborn

Nancy byla první osadnice v Arapahoe v  Oklahomě která, kromě výchovy a starosti o rodinu, byla stálá obchodní společnice svého  manžela při chovu a výcviku mul pro farmáře a práci v nájemné stáji.  

CLINE, Sarah Elizabeth Willis

Sarah cestovala jako dítě třikrát vozem pokrytým plachtou z Illinois do Missouri a seděla na klíně prezidenta Lincolna. 

COBB, Mittie Olivia Stephens

Byla prvním osídlencem v Arapahoe v  Oklahomě, přivezla  zásoby pro obchod a její manžel se staral o tržby a finance, které od prvního týdne rozesílal poštovní jezdec na koni. Jako členka Methodistické církve, sloužila coby správce a v určené době  vyučovala všechny žáky v nedělní škole. 

CORBETT, Camilla Dorothy Jacobsen

Camilla byla dánka, která když odešla z Dánska konvertovala k církvi LSD a cestou na Západ se nakonec připojila k nám již známé společnosti na drezíně. Před objevením Evangelia byl její život obrazem přepychu. Nikdy neviděla bochník chleba a opékané brambory, dokud nepřistála ve Philadelphii. Její otec byl nejlepším přítelem   vrchního komorníka Dánského krále a jednu dobu si Camilla pochutnávala na mase z královských koní.  Ve Philadelphii, když si vyzvedla svá zavazadla, zjistila, že je jich příliš mnoho, než aby je mohla vzít sebou přes pláně. Takže si ponechala jen jedno spodní prádlo a vedlejšího oblečení a zbývající části jejích šatů byly hozeny  do oceánu. 

DEWEY, Beulah Annis

Beulah se narodila v Massachusetts a pak se přestěhovala s rodiči do Vermontu, po americké revoluci. Po jejím manželství s reverendem Timothy Deweyem se usadila v Madison County, NY. Dopisy z její pozůstalosti, které byly psány na počátku jejich vztahu,  přežily věky.   

DUNIWAY, Abigail Scott & JOHNSON, Esther Roelofson

Esther se dostala přes známou stezku Oregon Trail a pomohla založit Cumberland, Presbyteriánskou církev v Oregonu. Její neteř, Abigal, pracovala se Susan B. Anthony z  women's suffrage (hnutí za ženská práva) a byla první ženou, která volila ve státě Oregon. 

EVANS, Julia Anne Phippen Eldredge

Ženská průkopnice Julia, cestovala napříč zemí z Iowy do Idaho, vychovala osm dětí a ztratila dva manžele. Dožila se  neuvěřitelných 103 let a poznala století hodnot, změn a inovací.  

FRENCH, Rebecca Hobbs Croswell

Rebecca byla chudé  děvče a byla vychovaná na drsné ulici průmyslového Leedsu v Anglii. Díky své vytrvalosti, dokázala zvítězit nad bídou   a chudobou a stala se z ní  decentní matka  mocné kanadské průkopnické rodiny. Zbyl tu po ní velký kus sepsané historie, ve formě rozpisu týdeních dávek potravin, které vydávala pro cestující, co chtěli plout po Atlantiku na její lodi jménem Rebecca, jako noví přistěhovalci.  

GEERDTS, Bertha Starke

Jako mladičká opustila  Berta Starke svoje rodiče a sourozence v Německu a dala se na dlouhou cestu napříč Atlantikem a pak přes polovinu země, až do Milwaukee ve státě Wisconsin. Tam se nakonec usadila, ale přesto stále musela myslet na svoji rodinu a tak jim často psala.  

GOODMAN, Catherine Gouger

Catherine,  byla unesena už jako dítě indiánským kmenem Shawnee  a zůstala u nich  v zajetí po dobu 5 let až do vysvobození Francouzkými Kanaďany. Zůstala s nimi po 2 roky, aby si odpracovala výkupné, které za ni museli zaplatit indiánům.  Později  byla uznána jako první bílá žena v Ohio i když to nebylo oficiálně publikováno. 

HAMRICK, Elizabeth Wisdom Rhodes

Elizabeth byla první ženská osadnice,  která přivedla svojí rodinu do Kalifornie v době  Zlaté horečky. 

HEATLEY, Ellen O'Hanlon (Hanlon)

Ellen se narodila na hradě v hrabství Kerry v Irsku, ale přistěhovala se do Kanady i se svojí rodinou, když jí bylo asi sedm let. Později se dostali až do Chicaga a  když začala velká poptávka po jejím šití, měla hodně zakázek. Později se vdala a podnikla i s manželem  cestu v krytém voze do Colorada.  

HEDGES, Naomi Ruth Danbrook

Ruth přežila útrapy osídlování,  sucho, požár na prérii i nelítostnou  smrt svého dítěte a manžela. Dožila se 100 let, přežila dvě světové války, velikou krizi,  viděla vynalézat automobil, televizi a počítače;  Tehdy cestovala v krytém voze s plachtou a pak viděla lidi přistát na měsíci.

HILL, Isyphene Annas

Isyphene, dcera kvakerských rodičů, ovládala umění  všech druhů spřádání, tkaní a šití už ve svém mladém  věku osmnácti let: Už tehdy byla znacem a odborníkem na tuhle tvorbu. Za nedlouho potom souhlasila se svatbou s Johnem Hillem,  vojákem americké revoluce, který patřil do osobní stráže generála Washingtona. 

JOST, Anna Margarethe ("Maggie") Marie Thomsen Christensen Stubbe de Crevecoeur,

Maggie se narodila v Dánsku v r. 1840 a v r. 1858 se v Hamburgu v Německu provdala za George Christensena. Tam odtud se na plachetní lodi vydali do  Austrálie, kvůli Zlaté horečce v r. 1850.   Po zániku zlaté žíly se dostali do Kalifornie. George  zemřel a Anna se vdala za jeho přítele jménem Stubbe, se kterým měla  2 děti. Když byl zabit, vdala se potřetí za Hanse Fredricka  Brianda de Crevecoeur. Společně pak Hans s Maggie vedli soukromý hotel v San Franciscu. Když byl Hans zavražděn, Maggie se znovu provdala a teď za Christophera Francise  Josta. Zbyla po ní její úchvatná biografie, naplněná detaily z vystěhovalectví, zlatého opojení, zemětřesení a dalších dobrodružství jejího života. 

LANE, Polly Pierce Hart

Vše začalo útěkem z okna jejího domova při útoku indiánů, když tehdy teprve 12 ti letá Polly pak prchala po řece v  kánoi spolu s Hartovou  rodinou, kterou tímto zachránila.  Za několik let se stala ženou generála Josepha Lane, hrdiny Mexicko-americké války. 

LATTA, Jane Knox

Jane se narodila během Revoluční války a žila až do 1864, přežila svého manžela, děti, nevlastní děti, zetě a mnoho svých vnoučat. Nikdy nechodila do školy ale dostala svoje vzdělání za své peníze jinak. Na její naléhání získaly všechny tři její dcery vzdělání na Moravian Academy v Salemu. Její manžel James, založil historickou plantáž Latta,  kde je teď slavné historické památeční místo v Severní Karolíně.  

LEAMING, Martha (Mattie) Caroline Rogers

Tento svůj vlastní životopis sepsaný Mattie znamenitě popisuje  její průkopnickou rodinu, která se přestěhovala z Kentucky do Missouri a Texasu, po roce 1800. Detailně popisuje  otroctví, Občanskou válku a Texaské  'Seveřany.'  

JOHNSTON, Elizabeth

Autorka této stránky narazila na Elizabeth, když pátrala po vlastních rodinných základech a nabídla zde svoje  vlastní  úvahy a rozhled na tehdejší průkopnický život. 

MACK, Joanna Quaid

Joanna byla tehdy pěti letá,  když se přistěhovala z Irska se svou  rodinou v r. 1836. Napsala o tom  fascinující zprávu s detaily farmářského života ve Wisconsinu o práci na železnici, o velikém ohni ve kterém bylo v r. 1871 téměř zničeno město Chicago a je tu i vzpomínka na  osobní známost s právníkem ve Springfieldu ve státě Illinois, který se jmenoval  Abraham Lincoln. 

McAFEE, Jane McMichael

Na jaře 1739, Jane a její manžel James a jejich tři mladí synové ( později měli více dětí) připluli z Belfastu v Irsku do Americké kolonie aby se usadili v  Octorara Creek v Lancasteru , Pensylvánie. Na počátku roku 1750, se rodina přestěhovala Augusty ve Virginii a usadili se podél Catawba Creek. Pak v r. 1778-1779, kdy už byla Jane bez manžela, odstěhovali se se synem do Kentucky, kde našli mnoho přátel mezi prvními křesťany v Cumberlands. 

McCORMICK, Nancy McAdam

Byla známá jako první osadnice a obchodnice v  Canandaigua New Yorku, ale začínala z ničeho  na malé lodi, kde  sloužila jako výběrčí  nájmu všech dopravních prostředků, které se používaly na molu u lodí co tam přistávaly.  

MEEDS, Annis Amelia

Když zmizel její manžel který si to jen "rychle odbyl", zůstala Annis těhotná s jejím posledním dítětem a s dalšími 9 dětmi se vydala v krytém voze přes prérii Nebrasky.  

MERCER'S MAIDS - WASHINGTON - manželky osadníků r. 1864

"Mercer's Maids" ( Obchodníci s manželkami), byli mezi prvními osadníky na Washingtonském území; Opravdové nevěsty, které byly opuštěným mužům posílány lodí podle jejich přání, hlavně z vězení, byly sice drahé, ale důležité. Byl o nich natočen i TV seriál "Here Comes the Brides" (Zde přichází nevěsty), který byl založen na skutečných osudech žen, jako byly: Annie May ADAMS, Antoinette BAKER, Josephine BAKER, Sarah Elizabeth CHENEY, Arelia "Lillie" COFFIN, Sara Jane GALLAGHER, Ann M. MURPHY, Mary Eliza-beth ORDWAY, Josephine (Josie) PEARSON, Georgianna "Georgie" PEARSON, Catherine Clement STEVENS, Catherine STICKNEY.  

MILLER, Georgie Emma Opal Henderson

Z venkovského Kansasu do města v Kalifornii, přišla Georgie,aby nám zanechala svůj příběh  plný pozoruhodných detailů, které popsala ve svém vyprávění tato obyčejná farmářská žena, reprezentující tisíce tvrdě pracujících průkopnických žen, co tu byly před námi.  

MILLER, Lydia Leaming

Vlastní životopis napsala i  Lydia průkopnice z cesty od Dallas County, přes Iowu do Oregonu v r. 1866. Jsou to fascinující detaily,  včetně popisu cesty z  krytého vozu,  Indiánského útoku  a stád bizonů.  

MOORE, Allie Annis

Rozkošný vlastní životopis od Allie o tom jak se jí narodila dcera Maxine. Vše ale začalo jejím putováním z Kansasu do Oklahomy na  krytém voze, když jí byly teprve 4 roky.  Allie pak popisuje detaily svého života z počátku 20. století, jako období ženy na "koni a na voze".  

PRATT, Eunice Morse

Odešla z pohodlí města Eatonu od New Yorku. Bylo to po smrti svého manžela, kdy Eunice zapřáhla skupinu koní ke krytému vozu s  plachtou a vyjela přes pláně do Palmyry v Missouri. O její cestě víme ze zajímavých dopisů, které psala svému bratrovi.  

ROPER, Emeline Tyler

Tento osobní příběh paní Emeline (1833-1919) je kouzelnou výpovědí  obyčejné ženy. Vzpomíná v něm na své dětství, včetně toho, jak byla  "dána do výchovy", aby pracovala na farmě u rodiny svého  strýce. Tehdy jako dítě musela procestovat na lodi kanál u jezera Erie  až pak dál přes prérii na  usedlost ve Wisconsinu. Dala nám tak pohled na svůj tvrdý život, od Občanské války, až po První světovou válku. 

RUDOLPH, Irene Decker Powell

Jedná se o  příběh Ireny, je to její vlastní životopis, který  je bohatý na podrobnosti o životě na ranči v Montaně  do r. 1930.

SAUL, Mary Elizabeth Powell

Toto je autobiografie, ve které máte z  první ruky vyprávění o průkopnících, kteří jako první osidlovali Gregory County v Jižní Dakotě. 

STONE, Elizabeth Hickok Robbins

Narodila se v Connecticutu v r. 1801 a později byla známá jako "tetička Stone". Tato dobrodružná žena razila cestu osadníkům a byla jako první s nimi v Missouri, Illinois, Minnesotě a nakonec v Coloradu. Ona byla první bílá žena v campu Collins  a jako jediná žena tam žila  téměř rok. Okrajový dům, kde ona a její manžel žili nějaký čas, se stal historickou památkou a byl ve Fort Collins znovu rekonstruován.  

TOWELL, Emily Fletcher

Emily psala podrobný deník její západní cesty ve voze pokrytém  plachtou v karavaně mezi ostatními vozy, v r. 1881. Je to fascinující  čtení!  

TUTTLE, Mary Jane Cantrell

Mary Jane byla Kansaská průkopnice a byla jedna z prvních osadníků. Ve svých dopisech má mnoho kouzelných detailů včetně  popisu  vydávání místních novin.  Dokázala také vylíčit následky Quantrillova krvavého nájezdu na město Lawrence v Kansasu. 

WALTON, Eleanor Emma "Nellie" Barnes

Nellie se narodila v Anglii a vdala se za  Williama Waltona který hned potom se svou rodinou  emigroval do Ameriky. Nellie  i se svým synem tam odjeli v r. 1907,  z Detroitu po Canadian Pacific na Quebec.  

WHEELER, Elizabeth Case Milam

Elizabeth po sobě zanechala důkladný životopis, který pokrývá část  její dětství, až k  jejímu prvnímu manželství s Williamem Milamem v Indianě a jejich přestěhování do Nauvoo a Salt Lake City, kde se jako Mormonka po druhé provdala za Williama Wheelera.  

WOODBURY, Martha Alice Parker

Jako emigrantka z  Anglie, přišla Alice do Ameriky i se svou  rodinou když jí bylo 10 let a připojili se k migraci Mormonů do Utahu. Tím se stali  součástí druhé Mormonské  "jízdy na drezíně", podnikavé a propagační cesty, která trvala skoro 1.300 mil do jejich cílového místa.

Slavné Indiánky - famose Native women.

BOSOMWORTH, Mary Musgrove Matthews

Mary byla míšenka Yamacrawských indiánů z kmene Muscogean a její indiánské jméno bylo "Coosaponakesee".  Souhlasila s tím, že bude dělat tlumočnici pro generála James Edwarda Oglethorpe  a díky svému postavení měla vliv na urovnávání mnohých sporů  mezi Indiány a osadníky Georgie.  

COLLINS, Abijah

Abijah Collins byla označená jako míšenka a " svobodná barevná osoba" v US záznamech při sčítání lidu. Nicméně, ona byla skutečný potomek kmene Tuscarora.  Byla doslova prodána do otroctví svému novému manželu, otroku jménem Solomon,  vzdor zákonu, který nedovoloval  manželství mezi svobodnými barevnými lidmi a   otroky.  

GEORGE, Martha

Martha byla z kmene Suquamish  a byla hrdou dědičkou a potomkem slavného náčelníka Seattle.  Založila malou  kmenovou organizaci na západě státu Washington, kterou financovala ze svých vlastních peněz a byla tak ve vedení jako náčelnice kmene Suquamish, od konce roku 1920 - 1940.

HEMENWAY, Hepsibeth Bowman/Crosman

Hepsibeth byla dcera Lydie Bowmanové, indiánky z kmene  Nipmuc a  bělocha jehož příjmení bylo Crosman. Ještě mladá se vdala se za Jeffreye Hemenwaye, veterána z  války. Hepsibeth se starala o chudé ženy  ve městě  a pracovalo jako pradlena. Své nejlepší  vzpomínky měla na její  svatební dort a zůstala tu i její podobizna, která dnes visí ve Worcester Historical Society's museum.  (Hepsibethin portrét je publikován s povolením The Worcester Historical Society - Worcester, Massachusetts a tohle je originální portrét , namalovaný v r. 1840, Hepsibeth tehdy bylo kolem 70. Let.) 

PHILIPPE, Marie Rouensa Aco/Accault aka Aramepinchone

Marie Rouensa, dcera  Mamenthouensa, náčelníka kmene Illiniwek.  Konfederace ji natolik ovlivnila, že se dala na katolickou víru dole na řece Mississippi a když zemřela, byla pochována pod její kostelní lavicí v kostele, který byl založen skoro před 300 lety.  Její život měl také takový význam jak ho popisuje Duke Univerzity ve svých  seminářích, kde ženy pomáhaly vytvářet svůj národ. V r. 1999 Univerzita v Ohiu začala učit dějiny založené na běhu jejího života a Illinois State Muzeum má dnes úplné křídlo, které je  oddané její památce a jejímu kmeni. 

Sacajawea

Sacajawea byla Shoshonská žena, která si vzala za manžela Francouzského Kanaďana  Toussaint Charbonneau, který se připojil k expedici  Lewise & Clarka.  Navzdory všeobecné víře, Sacajawea nechtěla sloužit  jako průvodce pro výpravu, ale stala se pro ni i přesto neocenitelnou pomocnicí.  

STRAND, Boeda (Tsi-zak-gay)

Boeda, bylo indiánské jméno které bylo  "Tsi-zak-gay".  Byla tvůrčí hlavou košíkářů a tkalců  ve státě Washington  u kmene Snohomish po mnoho let. 

WARD, Nancy aka Ghigau

Poslední opravdový indián kmene Ghigau, byla milovaná žena Cherokeesů, Nancy a byla to moc vlivná žena jak u obou kmenů, tak  u bílých osadníků. Byla hlavou ženské rady,  která se skládala ze zástupců z každého rodu, stejně jako American Revolutionary Patriot.

Standerfer Women photo

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

"Giving up drinking is the easiest thing in the world. I know because I've done it thousands of times."

-- Mark Twain

"Přestat pít alkohol je nejsnadnější věc na světě. Já to vím protože už jsem to udělal tisíckrát." 

-- Mark Twain

Sestavil a přeložil Frank Nykl.

 

Hodnocení uživatelů: 0 / 5

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení

Karl May (1842-1912) část převzata a přeložena z Montana Magazine 1992 - USA

 

 

Německý autor cestopisů a dobrodružných příběhů, píše o pouštních Arabech i amerických indiánech Starého západu. Nejvíce ze slavných Mayovek je známý  Winnetou a Old Shatterhand, který se s autorem vlastně ztotožňuje,  Kara ben Nemsi a Hadži Olef Omar a Hadži Abu Abbas ibn Hadži Dawud al Gosarah. May až ve svých pozdějších letech navštívil Orient a Asii, kterou tak barvitě   vylíčil ve svých knihách. Nicméně, použil v první osobě příběh, který dodnes přináší čtenářům věrohodný dojem o vlastní zkušenosti. Mayovy práce byly přeloženy do více jak 30 jazyků.

 

Buffalo Bill přijel do Evropy, protože věděl,  že tu  existuje velmi silný zájem o Indiány. Evropou už prošlo několik skupin, které předváděly umělecké výstavy o Americe,  jako měl George Catlin.  Na jaře 1887 přijel Buffalo Bill spolu se svým Wild West Show do Londýna, ukázat Ameriku Evropě.  Show přijela do Německa poprvé v r. 1890.  Na rozdíl od předešlých měst, kde byli Indiánští herci popisování v místních novinách jako divoši, německé noviny psaly souhlasně s Karlem Mayem a to velmi dobře o těchto hercích.  To bylo také v Německu, kde si redaktoři začali všímat dobrého zacházení Buffalo Billa s jeho indiánskými herci a psát o tom. Zmínili se i o skutečnosti, že byli indiáni posláni domů před nástupem zimy v r. 1980. 

 

Po návštěvě u Buffalo Billa, se o indiány začaly zajímat různé organizace a začaly sestavovat ve městech podobná Wild West Show a předvádět je.  Tady je přímá cesta k show a dalším skupinám,  protože se stále víc lidí  začalo  zajímat o studování kmenů severních Lakotů a také jejich protějšku Apačů,  ze  kterých znali doposud jen charakterního Winnetoua.    

 

Divoký západ je v Evropě stále živ a zdráv! Ale tento Divoký západ má tak velice málo společného s realitou nazvanou Amerika. Divoký západ pro mnoho Evropanů vždy byl a vždy bude mýtické místo kam Evropané mohou jít za jejich vlastním dobrodružstvím, do bitek z jejich vlastních hádek a ke snům o svých vlastních snech.  Jestliže by Divoký Západ nikdy neexistoval, pak by si ho Evropa musela vymyslet! (Foto- Karl May s manželkou na vystoupení Wild West Show.)

 

 

Bohumil Kašpárek (Hospodář z Moravy vlevo, dnes už po smrti), jako nejstarší jezdec Pony Expressu napodoboval životní styl westernového kovboje.  Kašpárek reprezentoval hnutí, které tvrdě bojovalo o přežití do rozpadu komunismu.

 

 Mnoho Evropanů je fascinováno životem kovboje zásluhou jednoho muže - Buffalo Billa  - a jeho Wild West Show se kterým procestoval celou Evropu více než před 100 lety. Mnoho neznámých venkovských městeček v Německu nebo Československu, se dokonce ještě dnes hrdě chlubí s tím, že  u nich vystupoval sám Buffalo Bill. Donedávna ještě žili pamětníci, kteří osobně viděli tohoto velkého muže.

 

Wild West Show  doslova udělal ze snů skutečnost pro miliony mladých chlapců a děvčat. Impozantní  Buffalo Bill vlastně naplnil Evropskou ideu moderního rytíře. Stal se osobností která vystoupila ze stránek románu Sira Waltera Scotta. Cody nepochybně vykonal  více než kdokoli před ním, protože vtisknul svoji tvář do Nového Světa.

 

Karel May se například oblékl ve stylu Buffalo Billa, když byl navštívit znovu jeho představení Wild West v Německu, kam přijel z cest po našich krajích a z Liberce v r. 1906.    

 

Codyho show  popularizovalo kovboje a indiány  a to vše dalo popud ke vzniku pozdější záplavy westernů. Názornou ukázkou je i   československé zaujetí pro  'TRAMPING.' Pouze v Čechách má tramp jiný význam než v angličtině!( Tam je to buď tulák, poutník, nebo šlapka- holka z ulice - pozn. Frank).  Moderní Československo vzniklo  v r. 1918, jako přímý následek politiky amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, což pomohlo k rozpadu mnoha národů rakousko-uherské říše a k získání jejich samostatnosti.  Amerika a vše Americké bylo teď opěvováno a mělo své místo v srdcích obyčejných Čechů.

 

Tramping  je klidný a levný způsob cestování ve formě nově nabyté svobody na úrovni jednotlivce.  Následné generace děvčat a chlapců se tak naučily tábořit, jezdit na kánoi, chodit na výlety i  jezdit na koni,  prostě všechno co doposud dělali jen indiáni nebo kovboji. Country a westernová muzika tak dostala svůj  Český osobitý kulturní tvar.  Ale není to jen vybledlá imitace Nashvillu. Češi  do toho vkládají svůj domácí ráz, podobný rytmu jejich lidových tanců a polky, změněný v  další podobu cesty ke svobodě a jejího nedostatku pod komunismem v jejich vlastní zemi.

 

A jsou tu dokonce i Čeští kovbojové! 'Hospodář' (nedávno zemřel) byl například šlachovitý, bez vrásek,  šedesát pět roků starý mládenec žijící v horách Moravy který jako by se narodil v jiné zemi a v jiném století.   Byl manažérem, který naplnil svůj  život jako kovboj  pod komunismem. Před osmi lety ( psáno v r. 1992 - pozn. redakce), se bývalý tramp jménem Jindřich Bílek setkal s tímto Hospodářem. Spolu sestavili rekreační jízdu Pony Espressu přes Moravu Bílkova domovského městečka Suchdol. To vše je na úrovni znamenité jízdy  pro muže a koně.  Byl to další popud všem na cestu k pochopení svobody.  Komunisté už nemohli jízdu zakázat. Ale také nemohli ignorovat svou popularitu, nebo její skutečný význam.

 

Ironií je, že  teď už komunismus pryč a Pony Express bojuje o přežití pod kapitalismem. Pod komunistickým vládou, každý nabídl svoji pomoc zdarma. Bojovalo se proti společnému nepříteli. Teď nepřítel odešel a všechno se musí podmazat, komerční sponzoring je  zde téměř neznámý a z čeho uživit ženu , aby mohla sedět na své zahradě a dívat se mezi stromy na ujíždějícího jezdce?

 

V celé bývalé komunistické Evropě je to stejný příběh.  Dospělí muži a ženy prožívají všechen dosažitelný okamžik svého volna v přestrojení za kovboje a indiány a učí se jak přežít od pátku do neděle  jako pomocník na ranči nebo Lakota Sioux. Je to dobrá zábava.  Ale to také je to součástí dnešní doby. 

 

V západní Evropě jsou podobné tradiční kluby pro kovboje a indiány.  Tisíce Evropanů odloží své civilní obleky a kravaty a  každý pátek večer, nastoupí do svých automobilů aby odjeli do klubů v lesích  strávit víkend v teepee  nebo v chuck wagonu, s  jídlem i spánkem, prostě životem kovboje nebo Indiána.

 

Ovšem, toto nemohlo mít nic společného s komunismem, ale v  cestách českých trampů byla a je také touha po svobodě, dnes je to forma výpovědi proti konzumnímu diktátu společnosti, (v Německu to je například protest proti nezákonné střelbě z pušky, jízdě na koni nebo campování bez registrace v klubu a muset provádět tyhle činnosti jen v klubových prostorách!)

 

Je možná  snadné tropit si žerty z těchto víkendových  přeměn v kovboje a indiány. Ale málokdo chápe,  proč tihle lidé vydávají tak  značné peníze a postupují  riziko výsměchu za svá přestrojení. Jestliže Americká hranice je také Evropskou hranicí pak je to vše legitimní a   dává to smysl. Kovbojské a indiánské kluby se málo zmiňují o malé vzpurné partě trapperů, o kterých píší  současné záznamy. 

 

Mnoho indiánů v Belgii a Německu, se   například dostalo ve svém koníčku až k zájmu o ekologii. Prosazují indiánskou životní cestu a tyhle hodnoty jsou pro ně důležitější než příkazy k ničení přírody jejich šéfy a politická mašinérie ve jménu falešného boha jménem Pokrok. Jestliže je tohle projevem romantismu, pak ano, budiž.

 

Únik? Poblouznění? Asi. Ale tohle všechno jsou vzdělaní muži a ženy, počítačoví programátoři, dálkoví řidiči, dekoratéři interiérů,  pro které Americký západ nabízí jinou identitu nutnou pro jejich mentální životní rovnováhu,  prostředek k návratu do historie která dávala smysl víc, než  svět ve kterém se často odcizili; druhá cesta pro muže, co nachází svoji  novou totožnost a svůj vztah k přírodě.

 

Ovšem, mnoho obyčejných Evropanů dostalo teď možnost podívat se na Západ. Oni dobře vědí že jejich sen, ta  Amerika která  existovala jen krátce, se už nikdy nevrátí.  Ale oni jsou spokojeni s mýtem protože ten naplňuje jejich potřeby které je oslovují, mýtus je tu pořád  a nepochybně zůstane  hluboko v Evropské přírodě, následkem pouhé přechodné známosti cestou k realitě  nazvané Amerika.

 

Julian Crandall Hollick, je významný dokumentarista a režisér National Public Radio  WGBH/boston kde  šíří celostátně své vyprávění po 90 minut speciálně o historii "Winnetou and Old Shatterhand", o Evropském mýtu Amerického západu.

 

Povídání vyšlo s povolením z Montana Magazine© 1992 Julian Crandall Hollick iba@ibaradio.org

 

-----------------------------------------

 

Karl May's Imaginary America

 

 Listen to theme © 2002, Independent Broadcasting Associates, Inc

 

 

Buffalo Bill a Karl May..

 

(Pořád přemýšlím nad tím, jestli mám jet do Ameriky, abych viděl ona slavná místa Old West? Nebylo by lepší ponechat se své ideály a dál o tom jen snít ? - pozn. Nykl).

 

Ovšem, že May měl na Evropu určitý vliv, do jisté míry je v tomto ohledu  moc důležitý, protože  probudil v Německu a nejen tam,  lásku k indiánům, nebo alespoň vymazal  špatný obraz o Indiánech, protože nikdy nebyl v Americe.  Ale dnes nemohou mít jeho knižní příběhy šťastné konce, protože nejsou skutečné. Já se domnívám , že mnoho z nás má svůj koníček pokoušet se žít jako skuteční indiáni, ne jako Vinetou.

 

Dnes je  skoro  čtyři tisíce Němců, kteří si hrají, spí jak indiáni a kovbojové, nebo lovci kožešin (a konzumují  hodně jídla a pití - dobrého německého piva a klobásy). Předvádí  indiánské tance, i lasování a  každý je oblečen v ručně ušité reprodukci kostýmů podle pokoutních časopisů, aby naplnili tohle zvláštní okouzlení.

 

Hluboký všeobecný pohled na novodobého indiána ze Siouxského kmene Lakotů a rančera v Montáně, kteří měli svým způsobem svůj velký podíl na  mýtu o Vinetouovi a Old Shatterhandovi je až moc německý: Je to pouze láska k romantice. To je jen dnes velmi rozšířený všeobecný trend.

 

 Zatímco May velice zpracovával  Němce k chápání westernového života, jeho okouzlení  Amerikou mělo silné základy dávno před tím. Pracoval u prvních německých cestopisných spisovatelů, jako byli Karl  Anton Postl, Friedrich Gerstäcker a Balduin Möllhausen, které si dychtivě četl. Také byli populární v překladu  spisovatelé jako Zane Gray a James Fenimore Cooper.  Když Buffalo  Bill Cody přijel se svým Wild West Show navštívit Mnichov  v r. 1898 , ohromné zástupy lidí se tlačily do Theresienwiese, aby vše o čem četli, mohli vidět na vlastní oči.

 

Buffalo Bill přijel do Evropy, protože věděl,  že tu  existuje velmi silný zájem o Indiány. Evropou už prošlo několik skupin, které předváděly umělecké výstavy o Americe,  jako měl George Catlin.  Na jaře 1887 přijel Buffalo Bill spolu se svým Wild West Show do Londýna, ukázat Ameriku Evropě.  Show přijela do Německa poprvé v r. 1890. Pařížské show běželo až do konce roku 1889 a pak se Divoký Západ odvážil na rozsáhlé Evropské turné.  Angličané a  Italové byli nejvíce zaujati koňským jezdeckým uměním,  ale Němci, zvláště pruští vojenští představitelé se hlavně zajímali o rychlé vlakové přesuny celé společnosti. Němci byli ohromeni jeho efektivními přesuny po železnici a ve skutečnosti měl Cody vedle sebe celou cestu Německem jejich policejní agenty, kteří si osobovali nárok na tři jídla denně a cestu zdarma. Po první světové válce se začalo proslýchat, že Annie Oakley prozrazovala Němcům systém Buffalo Billova rychlého přesunu a ti pak podle toho přesouvali své vojenské transporty.  Když reportéři připomněli LI'L MISSIE že ona ustřelila cigaretu z úst německého císaře  (Wilhelma II) během turné roku 1890-91, poznamenala, že si  přála aby její střela nebyla přesná. (O třicet roků později pak vyprávěla Annie Oakley jistému novináři, že kdyby tenkrát věděla, že tento císař bude mít podíl na rozpoutání světové války, kde padne přes 50.000 Američanů, byla by asi mířila jinak!)

 

(Foto - Karel May se na počest příjezdu Buffalo Billa oblékl v jeho stylu,  když Buffalo Bill se svým kočovným divadlem Wild West Show znovu navštívil  Německo  v r. 1906 ).  

 

 V německém Strassburgu v r. 1890, se Cody vplížil do stanu Annie Oakley a napsal do jejího soukromého denníku:  "O tak krásnou a ideální  malou ženu, tajně usilují všichni muži celého světa. To mohu osobně odpřísáhnout. W.F. Cody, Buffalo Bill."

 

Existuje i mapa, na které je zakreslená trasa Buffalo Billova Show v r. 1890, kde je možno spatřit, jak jeho plné vlaky míří z Lince přes České Budějovice kolem Prahy a pak přes Liberec do Zittau a Dresden, kde se pak sešel s Karlem Mayem.  Na rozdíl od předešlých měst, kde byli Indiánští herci popisování v místních novinách jako divoši, německé noviny psaly souhlasně s Karlem Mayem a to velmi dobře o těchto hercích.  To bylo také v Německu, kde si redaktoři začali všímat dobrého zacházení Buffalo Billa s jeho indiánskými herci a psát o tom. 

 

Mnoho Evropanů je dodnes fascinováno životem kovboje zásluhou jednoho muže - Buffalo Billa  - a jeho Wild West Show se kterým procestoval celou Evropu před 100 lety. Mnoho neznámých venkovských městeček v Německu nebo Československu, se dokonce ještě dnes hrdě chlubí s tím, že  u nich vystupoval sám Buffalo Bill. Donedávna ještě žili pamětníci, kteří osobně viděli tohoto velkého muže.

 

 V květnu 2005, bylo ve městečku Hrušovany nad Jevišovkou otevřeno za účasti zástupců US Ambasády na ranči Rolftown - 1.Evropské Muzeum Buffalo Billa. Tam je možno se dozvědět vše o jeho cestách, Annie Oakley, Sitting Bullovi i o Karlu Mayovi.

 

Trasa Wild West Show  v r. 1906 - České a Moravské území


7. 8. 1906 Teschen (Těšín),
8.8.06 Mahr-Ostrau, (Moravská Ostrava)

 

9.8.06 Troppau, (Opava)
10.8.06 Prerau, ( Přerov)
11.8.06 Brunn,  (BRNO)
12.8.06 Brunn,  (BRNO)
13.8.06 Iglau, (Jihlava)

 

Pak přes Liberec do Německa

 
15.8.06 Zittau, GER (NEMECKO
8/16/06 Bautzen, GER
8/17/06  8/20/06 Dresden, GER
8/21/06 Chemnitz, GER
8/22/06 Chemnitz, GER
8/23/06 Zwickau, GER
8/24/06 Plauen, GER
8/25/06 Gera, GER
8/26/06 Weimar, (audience u císaře) GER
8/27/06 Eisenach, GER
8/28/06 Fulda, GER
Spolupráce s Mrs Lynn J. Houze, Curatorial Assistant Buffalo Bill Museum
Buffalo Bill Historical Center, 720 Sheridan Ave.  Cody, WY 82414
lynnh@bbhc.org (307) 578-4006 FAX: (307) 578-4076 www.bbhc.org

 

 

 

 

Kresba od  dalšího slavného muže – Zdeňka Buriana.

 

 

 

 Setkání dvou slavných osobností – Buffalo Bill a Karel May, Drážďany, rok 1906 . Mayovi bylo 64 let a přišel Wild West Show navštívit již po druhé (poprvé v r. 1890) i se svou manželkou Klárou.

 

 

 

Sepsal - Ladislav Frank Nykl.

 

Hodnocení uživatelů: 0 / 5

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení

Hodnocení uživatelů: 0 / 5

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení

Hodnocení uživatelů: 3 / 5

Aktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení