Hodnocení uživatelů: 4 / 5

Aktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

Již  k prvním základům civilizace, patří společenský pozdrav. Pozdravem prokazujeme svému protějšku úctu a také mu dáváme najevo, že patříme, nebo chceme patřit do okruhu jeho známých a přátel. Na Divokém Západě se před dámou smekal klobouk, nebo se dotyčný dotkl několika prsty okraje klobouku. Dnes se při slovním pozdravu lehce ukloníme, nebo na sebe halekáme přes ulici. Slovní pozdrav nás řadí do určité skupiny lidí, kteří mají podobné zájmy, nebo záliby, jenom pozdrav „ Dobrý den “, je univerzální.

Pozdrav NAZDAR

Jeden z dřívějších ryze českých pozdravů byl „Nazdar“. Začal se užíval při sbírkách na vybudování Národního divadla, kdy chodili po Praze s pokladničkami a nápisem „Na zdar Národního divadla.“ Nebylo místa, kam by se nezašlo s pokladničkou nebo kde by pokladnička nestála. Nesla nápis Na zdar důstojného Národního divadla! a toto heslo letělo z úst k ústům, z Prahy do českých měst i vesnic, na nejzapadlejší samoty.

Nápad Josefa Kajetána Tyla,vybudovat Národní Divadlo, se však přece začal uskutečòovat. Lidé pořádali sbírky,zámožnější dávali víc,chudí méně, ale snad každý čech něčím přispěl -NA ZDAR Národního divadla, Zlaté kapličky…Takže od 14.dubna  roku 1851 a z této doby, pochází pozdrav ,,Nazdar" … 

 Pražský Sokol byl založen 16. 2. 1862. Dne 10. 4. 1862 byl přijat návrh sokolského kroje. O 10 dní později byl schválen Tyršův návrh hesla „Tužme se!” vyšitého na prapor jednoty. Tento prapor, navržený Josefem Mánesem, známe z českých poštovních známek. Současně s praporem byl schválen i sokolský pozdrav „Nazdar!„, navržený E. Tennerem.

Tento pozdrav se pak proslavil také v první světové válce,( která začala v r.1914,) díky pojmenování jednoho vojenského oddílu českých dobrovolníků. Hlavní součástí později vzniklé československé legie ve Francii, byla právě rota NAZDAR. (Původně tehdy NA ZDAR). Naši krajané sem odešli za prací. Sdružovali se především v tělovýchovném spolku Sokol a v sociálně demokratickém spolku Rovnost.

Ze slova  Nazdar se také odvozuje zdravice, která se dodnes užívá jako přípitek („Na zdraví!“)

 

 Pozdrav AHOJ.

Trampský pozdrav je jen jeden a to je AHOJ. Původní starý námořnický pozdrav z anglického Ahoe, byl později počeštěn na Ahoj. Dostal se k nám z Hamburku přes Labe až na Vltavu, Sázavu a Berounku, kde se všude podél řek zakládaly trampské osady. Tenkrát se hodně jezdilo na kanoích a pramičkách od jedné osady k druhé, nebo do hospůdky přes vodu. Proto mají vodáci i trampové hodně společného. Nejen pozdrav, ale i vůni dálek spojenou s romantikou. Náš tramping začal po 1. světové válce, takže jeho pozdrav se může datovat k roku 1918.

Na tahle má slova zareagoval kamarád Norman ze Štětí a nabídl nám svou teorii o jeho původu. Cituji jeho slova: Nabízím jiné vysvětlení: Pochází od jednoho hamburského historika, který uvádí:„ Na všech lodích už od starověku platilo desatero pravidel, jak čelit mořské bouři. Tato pravidla určovala pořadí kasaných plachet, v němž se posádka bránila narůstání vichru a vln. Když nepomohlo prvních devět, stěžně už holé, kormidlo zlomeno, veškerý um vyčerpán a loď byla v rukou Božích, velelo poslední přikázání – kleknout a modlit se! K poctě Ježíšově – AD HONOREM JESU.„Docela bych tomu věřil nejen pro autoritu onoho badatele, ale i proto, že anglická transkripce tohoto slova má podobu AHOY. 

 Nesmí se však zapomínat na to, že existují i jiné verze: Podle této verze jde o zkratku latinského Ad HOnorem Jesu, tedy Ke cti Ježíše, podle druhé je původ v anglickém slově A hoy, což je v překladu loďka ale  podle třetí je možné, že ono takové to chlapské a na vodě dobře slyšitelné ,Ahóóój!‘ je vynálezem správných českých vltavských vorařů. 

 Pozdrav CIAO - čAU.

Když se probírám webovými stránkami plnými různých naivních pozdravů a pak se ptám  mladých lidí na původ pozdravu čau, vidím jen rozpaky a krčení rameny. Všichni tento pozdrav opakují a nikdo už neví proč!Je to samozřejmě italský pozdrav a přišel k nám zvláštní cestou. V polovině 50 tých let se u nás v záplavě sovětských válečných filmů najednou objevil v kinech západní film - italský. Jmenoval se  „Grande strada azzurra“ ( Velká modrá cesta) z r. 1957 a hlavní roli rybáře v něm hrál tehdy už slavný herec a zpěvák Yves Montand. Tento film byl prošpikován pozdravy čau a protože dabing ještě tolik nefungoval, bylo to dost výrazné i s překladem a pak přes titulky. Lidé u nás tento pozdrav opakovali a začali se tak zdravit i na ulicích.  Z počátku to mělo jistý smysl, byl to protiklad  k nařízenému pozdravu „ čest práci “ a někdy za to byly i menší postihy, hlavně v kancelářích a na pracovištích pro veřejnost. Potom se zjistilo, že je to vlastně neškodné a tak pozdrav zdomácněl natolik, že ho od kolébky opakovaly i další generace. Dnes už to není móda ani protest ale zvyk a hloupé papouškování! Když mne, starého trampa někdo z neznalosti pozdraví čau, řeknu slušně „Ahoj kamaráde a promiò, já neumím italsky.“ Pro mě je totiž pozdrav Ahoj po případě i Nazdar daleko srozumitelnější a hlavně je to česky! Jsem rád, že pozdrav AHOJ převzali i naši  bratři Slováci a tím ukázali, že stále patříme do jedné (a nejen) trampské rodiny. Frank.