Hodnocení uživatelů: 0 / 5

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení

Co je trampský samizdat? Jeho definice není jednoduchá - již v polovině let šedesátých dvacátého století tj. ještě před obdobím "Pražského jara" vzniklo mimo dohled cenzury spoustu takzvaných "klubových" časopisů vznikajících na troskách rozpadajícího se čSM /československý svaz mládeže/, které se dříve (1967) či později (1968) obsahem přiblížily tomu, co dnes považujeme za trampský časopis. Mezi takové časopisy patřily pražský Gagarinec (1967), Blesk (1967, redaktor František Rodr), Kaktus (1967); Camp  Club vydával od počátku trampský Camp (1967-69, redakce Jan Vyčítal, Josef Šimek, Marko čermák), plzeòský Tulák (1966-69, šéfredaktor Karel Růžička - Lišák a pak R.Cozl - Fus), sokolovské Mraveniště (1968), mariánskolázeòský Kompas (1966-68, redaktor Jan Harvánek - Havran) a později Březová kůra (1968, redaktor Jan Harvánek - Havran), pačejovský Pošumavský hlasatel (1963-70, redaktor Jaromír Benda, vydávala ZO Svazarmu pak Junák), českobudějovická Jižní Stezka (1967-71), novohradský Vpřed, královéhradecký Oheò (1967), či bratislavský Táborák (1968). V podstatě jako klubový časopis začal v roce 1965 i ten nejznámější, a později dokonce celostátní, trampský časopis - ostravský Tramp.

Vokoun a Strunka (dnes Petr a Věra Náhlíkovi, T.O. Suché studánky, T.S. Hledači) ve spolupráci se Renatou Balašovou - Smíškem, Jaroslavem Krpejšem - Redem, Jiřím Kohoutem - Lívancem, Miroslavem Svobodou - Pískletem, Janem Skálou - Bratránkem a Janem Drnkem -Akelou) vydali v Plzni sedm čísel časopisu Pajda (1980-82). Jednalo se o strojopis, s obálkou potištěnou linorytem či grafikou na fotodokumentu, v postupně stoupajícím nákladu z 30 na 70 kusů. Také  tento časopis zanikl poté co téměř celý redakční hlouček absolvoval na jaře 1982 sérii výslechů na StB. Nejvýznamnějším autorem z okruhu Pajdy se stal Jan Drnek - Akela, který vydal přes deset knih v samizdatu (Odjezdy, Noční Můra, Návrat, Nejdřív žít Pohádky končí špatně, Marťanské moře, Poslední recesista a tma, Setkání s generálem, Setkání s vlkem, Analýza hnoje, Liga černých jezdců a Setkání s Beránkem) a jednu (Ideal Army blues) oficiálně po roce 1990, v roce 2001 získal také Zlatého Trapsavce.   V západních čechách vycházelo v samizdatu časopisů relativně dost - jen namátkou např. Doupě, Pajda, Hlas Severozápadu, Fabián, osadní časopisy T.O.Dálava,T.O.Black Kondor, almanach S.O.Údolí Úhlavky atd. V Plzni byl také "načerno" vytištěn almanach v roce 1986 k 30.výročí T.O Zlatý klíč atd.

Kromě časopisu Pajda  existovalo souběžně od roku 1981 Vokounem a Strunkou založené nakladatelství Pajda věnující se trampské tvorbě. Po ukončení vydávání časopisu se Vokoun se Strunkou vydavatelské činnosti nevzdali, ale naopak začali vydávat samizdatem především knihy, ale převážně jiného typu - texty od Jana Skácela, Karla Šiktance, Oty Pavla, Václava Havla, Václava černého, Egona Bondyho apod. V té době se zapojili do širšího okruh lidí původně z trampského prostředí, kteří se začali angažovat v opozičních strukturách - z Prahy to byl např. Pavel Myslín - česílko (z brdské T.O. Vlčí Skála), Jiří a Marta Novotných - Feďa a Marty, Josef a Jarmila Štogrovi - Shorty a Wickie, z Plzně Miroslav Svoboda - Pískle a Jan Drnek - Akela (z Ornitologické letecké perutě), z Rakovníka Stanislav Zárybnický - Houla a z Vimperka "vazači knih" Karel a Hana Crhovi - Pastor a Skříťa (ze Šumavské legie).

( Je jasné, že celý rozsah trampských,  tehdy ilegálních tiskovin je dnes těžké, celé je zmapovat a obsáhnout. Skoro v každém kraji a nebo větším městě existovala skupina zapálených horlivců, co se snažila dát na papír své zážitky, vzpomínky, básně, písničky, fotky  a tak vyjádřit svůj osobitý pohled na svět. Já si dobře pamatuji třeba Brněnský časopis Tulák s kamarádem Johny - Svícencem, brněnský Vandr s  Tapinou, Trapsavce z Rožnova pod Radhoštěm se Seòorem , časopis Písmenka z Věrou z Kolína, časopis Tábornické Unie Setr z Ústí od Kajmana a další a další. Tehdy šly z ruky do ruky a když se tam objevil článek se jménem toho, co jsme znali nebo se jménem čtenáře, byl na to patřičně hrdý a ještě dlouho se o tom mluvilo u ohòů. Byly to prostě naše časopisy, vozili jsme je sebou potrhané a trochu špinavé od častého prohlížení a byli na ně hrdí. Od té doby se hodně změnilo,ale  naše časopisy  jsou tu pořád, i když v jiné a trochu lepší formě, stále se snaží oslovovat své čtenáře tím, že se pokouší psát o tom co prožíváme, co cítíme a mluví za nás všechny. Možné to někteří nechápou, ale Tramský časopis má velkou zásluhu na tom, že Tramping stále existuje a že dokázal překonat všechny režimy.

L.F. Nykl , bývalý redaktor trampského časopisu Stopař -dnes redaktor téhož internetového magazínu ze Západních čech. .