Při svém pátrání v dějinách Amerického Starého Západu jsem nacházel různá mě málo známá jména a podivné příběhy. Pak jsem narazil na něco, co mi jen tak matně vytanulo na mysl. Určitě si vy, kteří máte podobné zájmy vzpomenete na film  Butch Cassidy a Sundance Kid. Byla tam jedna scéna, kdy oba protagonisté ujíždějí od přepadení vlaku a za nimi se objevuje skupina pronásledovatelů, kterou nemohou za nic setřást. Dokonce ani v noci je nepřestanou hledat s pochodněmi aby prohlédli jejich lest a ráno je mají zase v patách. Hrozně se diví a ptají se kdo je ten neodbytný stopař....prý mu říkají - Siringo.

SIRINGO, CHARLES ANGELO (1855-1928) -

cowboy, spisovatel a detektiv, se narodil 7. února 1855, v Matagorda County v Texasu. Jeho otec, Italský přistěhovalec Antonio Siringo, zemřel o rok později, jeho irská matka Bridgit Siringo pečovala o něho i o jeho staršího sestru. Kolik let strávil ve škole se neví. Ví se jen, že udělal několik výletů po Mississippi z New Orleansu do St. Louis a zpět. V r. 1870 (ve svých 15 letech) se objevil v Texasu, kde si našel práci jako kovboj.  Po šest let pracoval v Texaské pobřežní nížině pro Josefa Yeamanse, W.B. Grimese a další.

Začal napřed jako kovboj a tuhle těžkou práci dělal mnoho let. V r.1886  se  přestěhoval do Chicaga, kde získal zaměstnání u Pinkertonovy Národní Detektivní Agentury. Po dalších dvacet dva let pak pracoval všude po celém Západě jako výjimečný bystrý a úspěšný kovbojský detektiv, pravidelně sledoval psance až na vzdálený sever  Aljašky i na vzdálený jih do Mexiko City.  Jeho detektivní povolání zahrnovalo  také časté konfliktní spory se začínajícími  odborovými svazy.

Podílel se na tak slavných případech jako byl  anarchistický proces v Haymarketu,hornická stávka v Coeur D'Alene  a proces s Westernovým svazem horníků a jeho sekretářem "Big Billem" Haywoodem, který byl obviněn z dynamitového atentátu a vraždy bývalého guvernéra státu Idaho Franka Steunenburga.  Ačkoli měl reputaci jako skvělý střelec, byl Siringo velmi pyšný na skutečnost, že  udělal nejvíc zatčení bez násilí. Jeho taktika spočívala v  chytrém  přestrojení a pronikání mezi bandity. Siringo strávil čtyři léta pronásledováním Harveye Logana, Butche Cassidyho, a Sundance Kida, pronásledoval je přes Colorado, Utah, New Mexico, zpět do Rawlinsu a nahoru do Bighornu, znovu směrem dolů k New Mexicu, a zpět do Gunnisonu. Mnoho zločinců nechal prohlásit za psance a pronikl do některých lupičských band v Utahu. Všechno nevyšlo. Jedno se mu však nedá upřít a to, že tlupa Butche Cassidyho byla nucena uprchnout do Jižní Ameriky hlavně díky jeho neustálému pronásledování. Siringo začal pracovat s dobytkem v r. 1867 a dělal to mnoho let, do roku 1883,  kdy obchod s dobytkem kvetl a stáda se hnala po Chisolm Trailu do Kansasu. Kovbojský způsob života byl na vrcholu slávy a byl to ostrý a divoký život.

Jednou , když se Siringo pokoušet sehnat do houfu zatoulané stádo na značkování , nějaký bandita najatý bohatými rančery se pokoušel vpálit kulku do jeho mladého srdce, ale namísto toho sám dostal kulku do kolena. 4. června 1877 přijel do Dodge City, s houfem různorodého dobytka a v opilosti se porval v tančírně Lone Star, kterou vlastnil Bat Masterson, proslulý hazardní hráč, pistolník a někdejší strážce zákona.

Během divoké rvačky Siringo bodl kudlou na stahování bizonů svého kamaráda do zad  a Masterson, který se tu noc staral o bar, rozbil Siringovi o hlavu láhev s pivem a opilý Charlie pak řekl: " Bylo to jak mateřský polibek."

Vzdor tomu se Siringův zraněný kamarád vypotácel ze saloonu k jejich koním a zahájil divokou jízdu po Dodge s křikem  a střelbou.

"My jsme pak z toho zapadákova mazali zatraceně rychle." řekl Siringo.

Kdo opravdu byl Charlie Siringo?

To jméno nevyvolává davové šílenství, jako třeba jména  Wyatt Earp, John Wesley Hardin, Divoký Bill Hickok, nebo dokonce Pat Garrett.  Siringo byl jen mimořádná odrůda muže, který šel za svým cílem  do New Mexica a na Západ beze všeho jen z odvahou, všechno přežil a zůstal v trvalé paměti - tím že o tom napsal.

 Je po něm pojmenována silnice v Santa Fé. Je i soudní budova se jménem Siringo,  Siringova ulička a Siringův okruh je tam také. Bylo by dobré se vsadit, kolik lidí dnes ví, nebo dokonce přemýšlí nad tím, po kom jsou ta místa vlastně pojmenována. Ale to je zrovna tak málo pravděpodobné jako to, že by někdo v Siringově době vyždímal tolik z dobrodružného života  na Západě, jak to dokázal on, kovbojský spisovatel, na základě své honby za stády a uprchlými zločinci.

Střílel a střely ho míjely , střílel, útočil a přežil ve zdraví, protože mu přálo štěstí.

"Ten chlap byl opravdu nebojácný," řekl Richard W. Etulain,  vysloužilý profesor dějin na univerzitě v New Mexicu. "Byl to houževnatý , rovný samorostlý muž a samolibý kovboj."

Siringo pronásledoval  psance pro Pinkertonovu Národní Detektivní Agenturu od roku 1886 - 1907 a pro Dobytkářskou společnost v New Mexicu od r. 1916 - 1918. Na cestách zdůrazòoval vynalézavý individualismus a chladnou odvahu.

"Ale mělo to i  negativní stránky," jak řekl profesor Etulain , „podezíravost, obrané reakce, ztrátu inteligence a přílišnou oddanost k lidem, kteří byli jeho přátelé."

Vystopoval lidi jako byl Kid Curry,  celý gang v „Díře ve zdi"  a u Divoké bandy Butche Cassidyho Siringo dokázal svou vytrvalost i když ne vždy s úspěchem. Nedělalo mu žádné potíže cestovat tisíce mil na koni a stopovat ojedinělé samotářské zločince. Ale byla to jeho role tajného agenta , opravdový život zápaďáka, do kterého se Siringo nejlíp hodil. Měl schopnost se přizpůsobit , přidružit, překonat podezření a byl přijímán zloději dobytka i koní, lupiči a teroristy.V jednom případě v r. 1891, dostal úkol proniknout v Coeur d' Alene v (Idaho) do Svazu horníků, který vyhrožoval násilím majitelům dolů. Ačkoli s odbory v jádru sympatizoval, Siringo ztratil více než rok v pátrání  mezi vůdci, kteří byli odhodláni se spojit s bezcitnými gangy anarchistů. Tehdy anarchisté podněcovali vzpoury a ničili město. Siringo byl rozzloben jejich činností a pomohl postavit anarchisty před zákon.  Po celých 20 let, pracoval pro Pinkertona a snažil se tak krotit Divoký západ.

"Přece jen zjistil pravdu, uprostřed všech těch nepokojů a stávek ," řekl Etulain "a jen tak- tak si zachránil svůj život, jako už několikrát "Po uzavření tohoto vyšetřování Siringo vše dokázal dosvědčit u soudu a to vedlo k odsouzení 18 odborových předáků.To bylo další tajné vyšetřování, dokončené právě měsíc před určeným termínem , který byl stanoven pro kovbojského detektiva za Santa Fé.

A jako by toho nebylo dost,  dal se do psaní.

Siringovo psaní se stále točilo kolem čtyř témat: Jeho mládí a života jako kovboje; Billyho Kida, kterého znal osobně a také ho pronásledoval; jeho dvaadvacet let detektivní práce u Pinkertonovy agentury; a  okolo psanců se kterými přišel do styku, nebo je znal.  Svými knihami se zasloužil o to, že se každý dozvěděl o jeho statečnosti jako kovboje i Pinkertonova detektiva a udělal si velkou publicitu; setkával se s senátory, guvernéry, a státními úředníky, také s různými osobnostmi, jako byl  Patrick (Pat) Garrett, Bartholomew (Bat) Masterson, Clarence Darrow, Charles M. Russell, Eugene Manlove Rhodes, William S. Hart, a Will Rogers. Také se znal s hromadou dalších westernových pistolníků.

Byl právě více jak 30 let ve službě když musel odejít do důchodu a protože  neměl ani na jídlo, obrátil se ke vzpomínkám a začal psát. Stal se tak  uznávaným  prvním člověkem,  který napsal životopis pracujícího kovboje.

V r. 1885,  napsal knihy, kde popsal svoje dny při  putování se stády." A Texas Cowboy": aneb, "Patnáct let v zemi hurikánu na španělském Pony".

Kniha „ A Texas Cowboy" byla napřed málo úspěšná, tak z jedné poloviny, ale Siringo jí  napsal tak, že se prodej zvýšil na tisíce. Byla psána pro širokou veřejnost a pro další kovboje.  Profesor Etulain mu s knihou pomáhal a napsal do této knihy i úvodník kde řekl, že Siringovo psaní je opravdu věrohodné, protože vychází ze skutečnosti.

"Ale je to živé a zajímavé," řekl Etulain. "Vůně alkoholu a vzrušení je ve všem co Charlie píše. Jsou to svým způsobem příběhy jakoby vyprávěné u táboráku."

Ale nedokázal se nikdy přizpůsobit domácímu životu. „Nikdy se nedokázal usadit a být vyrovnaný," říkal o něm Etulian. „Měl čtyři manželství. Neuměl udržet peníze, hned ho pálily v ruce. Měl nepokojnou stopu celý svůj život."

Kdo je chudý není nudný...

Je velmi málo těch, co přežili Občanskou válku i expanzi na Západ  Spojených států a pak napsali o tom co zažili. Asi tak polovina mužů si stěží přečetla noviny a někdo pracně sesmolil i dopis domů, ale velmi málo z oněch lidí si skutečně sedlo a dalo svoje zkušenosti na papír. Jedním z pozoruhodných výjimek byl Mark Twain, jehož příběhy ze Západu jsou dosud pěknou četbou. Další výjimkou, je popis života opravdového kovboje jménem Carles Siringo.

Siringo byl u všeho od samého začátku. On sehnal stádo krav, aby pak všechny prodal na kůže; účastnit se hnaní stád po stezce do Kansasu k železnici; byl u rozvoje Texaského Panhandle;  byl také dobytkářským detektivem, který pronásledoval spolu s dalšími, Billy the Kida. Jeho historky o těchto dobrodružstvích jsou pravdivé, protože nemluvil jen o svých vítězstvích, ale i o svých porážkách, omylech a chybném odhadu. Siringo popsal všechno, včetně své kovbojské účasti.

Ve své knize, "A Texas Cowboy", vydané v r. 1885, se nachází Siringův popis jedné cesty se stádem do starého Garvin County. Je to příběh o tom,  jak Siringo, který většinou trávil zimní období v Kansasu, se sám vydal  do svého starého domova v Texasu přes Chisholmskou stezku. Byl otrhaný, zničený  a hladový, když se dostavil do Silver City na ranč Caddo Billa Williamse na jižním přítoku Canadian River, tam kde je teď křižovatka s dálnicí č.81.

"Toho rána jsem opustil Chisholmskou stezku a sjel k řece Washita, kde jsem pátral po dobrém a pořádném místě, kde bych mohl přežít zbytek zimy."

"Přistál jsem v Erin Springs (na jih od dnešního Lindsay) pozdě večer a našel jsem country bál  v plné parádě v sídle Franka Murraye. Tanečníci byli pomíchaná parta, dámy byly míšenky a muži, většinou Američané, moc ostří hoši."

 (Poznámka autora: velký taneční parket v jejich domě byla zvlášť navržená taneční místnost, s tvrdou dřevěnou podlahou a velkým vějířovitým oknem. Murray byly rozhodnut vystavit na odiv svou dceru a vidět ji dobře provdanou.)

Siringo pokračuje: "Postupně jsem zapadl do davu ,začal pátrat po nějakém vzrušení, rozveseloval se starodávnou zabijáckou kořalkou a natřásal se s   pěknou indiánskou služebnou.

Ráno po snídani celá parta, dámy a všichni ostatní, odešli pět mil podél řeky, aby byli svědky velkého koòského dostihu v Kickapoo.

Po velkém závodu, který stál několik tisíc dolarů, se konec dne trávil jízdou na  ponících a pitím whisky. Začátkem noci byl celý dav nádherně opilý , včetně posledního zaměstnance. Každou chvíli vypukla nějaká rvačka spolu s velkým rámusem který se konal po celý den, ale nikdo nebyl vážně zraněn.

Nazítří, na mé cestě podél řeky Paulovým údolím,  jsem se zbavil svého extra poníka. Narazil jsem na dva obchodníky s ovocem, kteří byli na cestě do  Fort Sillu s mnoha jablky a kteří měli neštěstí, protože jim zahynul noc před tím jeden kůò. Jejich další pokračování přes prérii se stalo nemožné a byli  bezmocní. Neměli žádné peníze na nákup dalšího koně , protože všechny zbývající utratili v Arkansasu za nákup jablek. Když  jsem jim dal jednoho svého poníka, začali se cítit moc šťastní, soudě podle jejich oživení. Než jsme se rozloučili, chtěli mi dát nějaký dárek a trvali na tom abych si od nich vzal alespoò    stříbrné  hodinky jako projev přátelství. Později mě ty hodinky někdo ukradl."...

Siringo přejel celé údolí Washity se svým chytrým poníkem jménem Pistole Pete, popíjel alkohol, rval se a jenom se tak povaloval. Na jaře se vrátil do Texasu, připravený znovu táhnout na sever s první výpravou která se naskytne.

Jeden z nejvíce popsaných příběhů Starého západu je "rozhodující boj" mezi Wyattem Earpem, pomocníkem marshala v Dodge City a Clay Allisonem, chovatelem dobytka, který si na Earpa pozval pistolníky z New Mexica. Noviny San Francisco Examiner z roku 1896 a téměř všechny životopisy Earpa tuhle příhodu nějak zpracovaly. Tahle příhoda je detailně popsaná i v knize Joe Hammana „ Po stopách Divokého západu "( na str. 99), která vyšla také u nás v roce 1965. Jenom Charlie Siringo hovořil o této události jako o běžném incidentu, ve své  další životopisné knize "Laso a ostruhy." Poněkud odlišná verze se objevila u Roberta K. DeArmenta v knize o Batu Mastersonovi: "Muž a legenda."

Právní otázka prosazení zákona, se dostala do popředí místních událostí  v létě 1878. V novinách Ford County Globe  probíhaly články, které poukazovaly  na nezdar policie "zastavit" zloděje, podvodníky a lupiče. V Globe také chtěli vědět, jestli tyhle kriminální živly nejsou pod ochranou policejního sboru. Nespokojenost byla hlavně s nedostatečným vynucením zákona proti podřadným karbaníkům a kvůli jejich protěžování. To bylo zřejmé od září 1876, několik měsíců po tom, co Wyatt Earp přišel do města.  Noviny Hays Sentinel 20. září 1876 sepsaly následující petici: " Občané Dodge, zorganizovali jsme civilní stráž a náš výbor minulý týden adresoval následující ostrou nótu každému hazardnímu hráči ve městě; 'Sire: Jste tímto způsobem vyrozuměn opustit toto město do 6 hodiny ranní 17.září 1876 a nevracet se sem!"

V té samé době byli u policie bývalí "buffalobijci" a byli beztrestní. článek z 6. srpna 1878, který vyšel v Globu kritizoval nejmenovaného policejního důstojníka za nezasloužené bití mexického vězně: „ Strážník který tloukl minulý čtvrtek do hlavy mexikánce šestiraòákem (1. srpna v noci), určitě nechtěl tak předvádět svoji odvahu a hrdinství.  Když uvážíme skutečnost že chudý 'Greaser' seděl na lavici a nemohl se bránit už po předešlém bití, tak si nemyslíme že dokonce policista z Dodge City, který je téměř největší člověk na světě, má právo úmyslně neomezeně a bez vyprovokování  vytlouct každému z hlavy nějaké to oko."

Podle toho,  prý policejní soudní orgány v Dodge City,  zatýkají jen tuláky pro opilost a výtržnost. Tulák přizná vinu  a je odsouzen. Jenomže policejní soudní rejstřík obsahuje tuto poznámku: "Ale když se po podrobném výslechu u soudu shledá že dotyčný je nevinný, musí být propuštěn...." Stačí jen malá pochybnost, aby  soud ucítil že Mr. Tulák už utrpěl dost  a policie v Dodge City ho musí propustit.

Na následném setkání lidu bylo nahlas voláno proti nečinnosti důstojníků, kteří měli na starost kriminalitou zamořené město.  Dokonce spřízněný list Dodge City  Times přemýšlel o vhodném zformování poroty kvůli tomuto problému. Taková  byla nespokojenost lidí během onoho léta '78.

Zároveò byli také rozhořčeni dobytkáři z Texasu, protože si všímali špatného zacházení s jejich lidmi a nechtěli to už dál snášet. Ve starém  dopise poslaném do Lewistownu v Montaně tehdy kovboj Pink Simms napsal: " Opilý kovboj byl zastřelen, zatímco jeho pistole letěla vzduchem po ulici Dodge. Asi proto, že pracoval pro svého přítele Clay  Allisona. Jiní byli okradeni, postřeleni a zbiti do hlavy revolverem , honáci byli pobouřeni. Zákonem určení maršálové byli všichni kuplíři, karbaníci a saloonní vyhazovači. Měli kovboje odzbrojit a tak by se stali bezzubí a neškodní. Bylo špatné že měli pistole, stačila by jim kulovnice. Allison se chystal protestovat proti zacházení s jeho lidmi a jako ostřílený starý Clay byl hotov jít i na pistole." Nabité ovzduší kolem Dodge bylo připraveno k výbuchu, ke kterému skutečně za chvíli došlo.

Robert Andrew Clay Allison byl už westernová legenda když v roce 1878 přijel do Dodge , zatímco Waytt Earp se stal slavný teprve před pár lety. Noviny v Dodge City napsaly o příchodu proslulého Allisona i o jeho chování  a obrázek Kinsleye ze 14 prosince 1878, měl  vypovídat o tom kde se Clay zastavil.  "Clay Allison, dobře známý hraničář ze západního Kansasu, ale víc známý na západě Texasu, pro odvážné činy i řadu výtržností s nožem a Navy colty , byl ve městě už několik dní, ne-li týden. Jeho objevení bylo překvapující. Byl vysoký, rovný jako šíp, tmavé pleti, nesl se s klidem a půvabem, džentlmenský a dvorný v chování a nikdy sám nevyzradil nic z historie svého dobrodružného života."

Od neznámého kronikáře v městě Dodge City - CLAY ALLISON:

To bylo 21. prosince v r. 1876, když  patra veselých česáčů ovoce navštívila tančírnu v Las Animas v Coloradu. V tu chvíli se vynořil  podlý pistolník Clay Allison vytáhl zbraò, vystřelil a zabil zástupce šerifa Charlese Fabra. Faber byl zavolán do sálu kvůli Allisonovi, který tropil výtržnosti a v opilosti se motal  kolem tanečníků a pletl se mezi ně.  Allison byl už dávno před tím vyšetřen lékaři při odvodu do armády Konfederace, kde byl uznán jako  "částečně šílený."

Mezi Allisonovy "zářezy na pažbě" byly i takové co patřily Chunku Colbertovi, oblastnímu zabijáku; další Franciscovi Griegovi, druhému místnímu proslulému pistolníku; a policejnímu důstojníku z Las Animas Charlesi Fabrovi. Početné historky o jeho smělých činech, jsou z poloviny pravda a z poloviny výmysl. Všechny historky, ať pravdivé nebo ne, mluví o tom, že Clay Allison byl jedním z nejobávanější mužů západu, co kdy přijel do Dodge City  v září 1878.

První známý popis zachycující souboj Allisona s Earpem je interview s Wyattem Earpem , který vyšel listě San Francisco Examiner 16. srpna 1896. Příslušné součásti článku jsou tyto: „A tak přišel Clay Allison do města a po celý den se choval jako pravý arogantní nafoukanec. Ale příští ráno mne jeden z mých policistů vzbudil aby mi řekl,  že ten bandita z Colorada byl večer hrozně namazaný s párem šestiraòáků a pusou plnou hrozeb. Ihned jsem si vzal své pistole a sešel na ulici s Bat Mastersonem. Zrovna teď měl Bat brokovnici v kanceláři okresního prokurátora,  která byla vzadu u bufetu právě naproti Wrightovu obchodu. Myslel si, že se zbraò bude hodit,  chtěl ji mít  po ruce kdyby nastaly problémy a proto běžel přes ulici pro ni.  Ale protože byl dobrosrdečný, potkal nějaké lidi před bufetem a dal se s nimi do řeči, zatímco já jsem vstoupil do Websterova Saloonu  a hledal Allisona. Viděl jsem na první pohled že tam můj člověk není a že právě zahýbá po chodníku směrem na Long Branch , kde jsme se setkali tváří v tvář. Opatrně a potichu jsme pozdravili navzájem jeden druhého .... a jak jsme mluvili, obraceli jsme se opatrně zády ke zdi, já stál vpravo. Jak jsme tam stáli, měřili jsme se navzájem tvrdými pohledy. Nějaký divák přes ulici by si myslel že jsme  staří přátelé.

 "Tak," řekl Allison sveřepě, " ty jsi muž který zabil mého přítele Hoye."

"Ano, myslím si, že já jsem člověk kterého hledáš," řekl jsem.

Jeho pravá ruka  se pomalu kradla k jeho pouzdru s pistolí , ale já jsem neudělal žádný pohyb. Pouze já jsem ho jen tak hlídal.  Svoji  pravou ruku  jsem měl pevně sevřenou na mém šestiraòáku a svojí  levou rukou  jsem  pohotově shrábnul Allisonovu pistoli v okamžiku kdy ji vytáhl. Měl promyšlenou situaci ze všech stran, ale to co se odehrálo ve dvou vteřinách nečekal. Jen jsem uviděl změnu v jeho obličeji.

"Tuším, že bych měl zapadnout za roh," řekl náhle.

"Tuším, že bys měl,"  jsem mu odpověděl.

A on šel.

Mezitím deset, nebo přes deset nejhorších  Texasanů ve městě se schovávalo u  Roberta Wrighta v hotelu a se svými Winchestrovkami se připravovali krýt Allisonův ústup z města, nebo mu pomoci v zabíjení, bude-li to nezbytné. Mohli vidět odkud měl přijít Bat Masterson, ale moc se tu nevyznali. Po utkání s Allisonem jsem se přestěhoval o ulicí dál, abych mohl projít Wrightovými dveřmi k Batovi a ten mi mohl dát signál přes ulici abych se držel mimo dosah. Za chvíli potom Allison, když sedal na svého koně, přijel před Webstera a volal na mně.

"Pojď sem, Wyatte,' řekl, " Chtěl byh s tebou mluvit."

'Slyším všechno i tady,"' jsem mu odpověděl. "Myslím, že ty jsi přišel bojovat se mnou a jestli už nechceš, ještě můžeš utéct."

Někteří mí přátelé  po mě chtěli abych vzal kulovnici, ale myslel jsem, že ho můžu dobře zabít i s šestiraòákem. Vtom Bob Wright přiběhl po ulici a naléhal na Allisona aby opustil město. Jen to dořekl, už k němu přicházel přes ulici Bat a počastoval ho těmito zlověstnými slovy: „ Až k tomu zase dojde, Wright bude první člověk, který se tě chystá zabít." Allison jen zamračeně poslechl strážce zákona.

„Well, já tě vůbec nemám rád, " řekl, " ale je tady dnes ráno moc tvých přátel,  pomoz mi ven, dokud nejsou vidět jejich zbraně."

„Earpe,"  pokračoval, otočil se ke mně a zvýšil hlas. „Já věřím že jsi velký fešák a vypadáš skoro jako já. Víš že ti kojoti mě poslali  abych s tebou bojoval a zabil tě? Well, chystám se ujet z města  a přeji ti hodně štěstí."

Charles A . Siringo to ale popisuje velmi odlišně, ve své knize "Laso a ostruhy" z roku 1927 . Někdy je dovoleno pustit se do otevřeného souboje s historickými  podpůrnými důkazy (v tomhle případě asi vážně, protože jeho verze vypadá pro Wyatta Earpa špatně). Jak uvidíme, je to aktuální a současné svědectví o Siringově přítomnosti v Dodge v onom čase.

Siringo to ale viděl trochu jinak:

„Asi prvního října jsme hnali osm set kusů tučného dobytka se čtyřmi honáky  do Dodge City v Kansasu.... Já jsem měl povolení [od vlastníka Davida T. Bealse] ... doprovázet je až do Chicaga....  25-mil jízdy nás přeneslo do drsného města, do díry jménem Dodge City.  Přijeli jsme za denního světla a prvního člověka kterého jsme na hlavní třídě potkali byl Cape Willingham, který psal do novin a byl úspěšným dobytkářským podnikatelem  v El Pasu v Texasu. Cap sepsal  moji první zprávu o veliké indiánské vzpouře. [Nájezd Tupého Nože přes Kansas.]  Vypravoval také o mnoha vraždách které spáchali rudoši na jih od Dodge City v minulých dnech - jeden muž byl zabit v Mead City  a dva další poblíž obchodu v Crooked Creek. " Vyjel jsem na hlavní třídu a  viděl asi dvacet pět zmontovaných kovbojů s puškami v rukou, před vchodem do jeden a půl dolarového saloonu, ohrožovali jeden druhého a tahle strana ulice se jmenovala Frontová ulice (Front Street).Jeden z tohoto ozbrojeného davu mě znal. Zavolal na mě jménem a řekl : "Padej rychle do řady, v několika minutách to začne."

 „My jsme měli vyjmuté naše Winchestrovky z koženého pouzdra , takže je každý bláznivý kovboj mohl vidět. V ten moment vyšel ze saloonu Clay Allison, zabiják, s pistolí v ruce. S ním byl pan. McNulty, vlastník velkého ranče Panhandle, dobytkářské party "Krocaní stopa".  Clay šel tvrdě po některých městských policistech, nebo městskému Marshalovi, aby jim rozmazal obličej po zemi. Jeho dvacet pět kovbojských přátel mu slíbilo pomoct, vyčistit Dodge City. Po všech saloonech hledali  McNultyho až ho šťastně našli v posteli v hotelu Boba Wrighta. Tehdy jsme byli ještě všichni rozptýlení. Brzy potom, se městští strážníci začali plazit ze svých úkrytů a objevovat se na ulici."

Robert K. DeArmento z této příhody usoudil v jeho napsané biografii Bata Mastersona: "Muž a legenda", že se tento incident musel odehrát 17 nebo 18 září 1878. Jako důkaz použil Siringovo umístění v čase, za doby nájezdu Tupého Nože na Kansas, specificky u Meade. Soudobé dokumenty  ukazují na masakr na pláních u Meade na den 16 září 1878. V Dodge City se také mluvilo o tomto nájezdu 17. září 1878.

Teď je důležitá následující zpráva z Dodge City Times 21. září 1878. "Tam byla rvačka čtvrtek v noci, [19. září ] mezi některými důstojníky a společností, která byla na odchodu na pronásledování indiánů. Byly vypáleny i nějaké výstřely. Jeden muž měl ovázanou hlavu a další bojovník byl vážně zraněn na noze.

Hanebná bitka  se strhla odpoledne, kde řečení důstojníci selhali na veřejnosti [důkaz dodám]. K této události je přidáno mnoho komentářů k chování důstojníků."

Je tahle zmínka o "hanebné bitce" z 19. září,  oslabením reportáže o Clay Allisonovi "hledanému pro výtržnost?" Ti " důstojníci kteří selhali a jen se tam objevili"  shodně s popisem nejen Siringa ale i dalšího účastníka, Chalka Beesona.

Nedávno se znovu objevil interview s Beesonem z Topeky a s datem 17. ledna 1903. Zdá se, že potvrzuje Siringovu zprávu. Interview byl založen v Beesonově rodinném albu, zařazený ve spisech Boot Hill Musea v Dodge City v Kansasu. Originál byl  prokázán.

Chalkley McArtor Beeson byl spolumajitelem Long Branch saloonu v Dodge City, městský radní, dvakrát byl zvolen šerifem Ford County  a čtyřikrát státním zástupcem reprezentujícím okres Ford v Topece.

Byl vylíčen místními novinami jako " klidný, tichý člověk střední velikosti." Svými domovskými novinami byl jednou popsán jako "Muž doby." Vskutku, před mnoha lety město Dodge pojmenovalo jednu ulici po něm.  Zde jsou přiměřené části z tohoto interview.

"Topeka, 17. leden (Speciálně.) ... Chalk Beeson je hlavním mluvčím obchodníků. Také on putoval na západní pláně za bizonem... „Slavný Clay Allison se svým gangem nezkrocených kovbojů přišel do Dodge  a ten den začaly trable," pokračuje Beeson. „Začaly brzy. Earp sice přišel jako marshal [pomocník marshala] včas a pak oznámil chlapcům aby byli na stráži. Já však viděl přicházející konflikt."

„Dick  McNulty a já jsme měli  krátkou poradu. Něco se mělo dít  a museli jsme rychle předejít hromadnému zabíjení. Vzali jsme svůj život do svých rukou a jeli k  Allisonovi i jeho bandě jako přátelé a řekli jim, že bude lepší, když si nic nezačnou. My jsme se s nimi přeli,  zatímco oni se formovali k hlavní bitvě. Nakonec ustoupili a odevzdali nám svoje pistole, které jsme si podrželi a vrátili jim až po odchodu z města.  Po odevzdání svých zbraní  nebyli v žádném nebezpečí. Nebyl tam nikdo, kdo by na ně vyskočil, dokud byli neozbrojení. To bylo proti pravidlům civilizovaného válečnictví jaké se provozovalo v Dodge."

Jediná Beesonova zmínka o Wyattu Earpovi je, že on "nařídil chlapcům být na stráži." Beeson také uvedl, že Dick McNulty se zasloužil o odzbrojení  Allisona a jeho bandy - Siringo řekl úplně to samé.

Veliká historická váha musí spočívat na popisu této příhody od Chalka Beesona.  Jeho bezúhonnost  pokud vím, nikdo nebyl schopen seriózně zpochybnit. Také on byl v Dodge 19. září  1878.

Tito tři účastníci--Earp, Siringo a Beeson--všichni shodně vypravovali o Clay Allisonovi, který přijel do Dodge City dělat potíže. Příčina Allisonova výletu mohla velmi dobře být - nějaká přímá podpora Texasanů, špatné zacházení s kovboji a hlavně zastřelení George Hoye.

Z těchto tří položek, se může dát dohromady pravděpodobný scénář. Zatímco Texasan Siringo psal o zbabělosti policejních důstojníků, stoupenec Dodge City Beeson zaujímá statečný postoj. Takže argumenty mohou vést k následující rekonstrukci celého případu.

Jak to vypadá, tak Charles Siringo dorazil do Dodge City 19. září 1878, když  slyšel zvěsti o indiánském plenění na jih od Dodge u Cape Willingham. Tam se setkal s rozhořčeným Clay Allisonem, ochráncem svých "nezkrocených kovbojů ". Allison byl dychtivý pomstít se za zastřelení George Hoye buď na policistech v Dodge City, nebo na jejich přátelích. Pravděpodobně s partou chodili od  saloonu k saloonu, sbírali odvahu u whisky a každého zastavovali aby šel s nimi. Jak  se zvyšoval jejich vztek a přecházel v zuřivost , provázela je střelba a  pokřikovali tak, až  se to stalo  "hanebnou bitkou" brzy odpoledne.

Proti asi 25 zkušeným kovbojským rváčům  a stoupencům  Allisona, Wyatt Earp a strážník Jim Masterson (Batův bratr), začali shromažďovat svoje ozbrojence. Mezitím Dick McNulty a Chalk Beeson zasáhli ve prospěch města, přesvědčili Allisona a jeho "bandu nezkrocených kovbojů" vzdát se svých zbraní. Gang se pak rozptýlil. Dva účastníci potvrzují tuhle akci a úlohu  McNultyho.

 Zatímco gang byl přemluven k odevzdání zbraní, policejní důstojníci ještě neměli možnost postavit se tváří v tvář Allisonovi a jeho přátelům. Tato nečinnost by se mohla považovat za zbabělost před Clayem Allisonem a jeho bandou, nebo zanedbání služebních povinností na ochranu obyvatel města.  Proto si můžeme přečíst v Globu z 21 září:  „říká se,  že důstojníci selhali a jen se tam objevili. Tato příhoda je předmětem mnoha komentářů k chování důstojníků."

To vše se nezdá  být žádným důkazem o  způsobu rozhodujícího boje, který měl nastat  mezi Wyattem Earpem a Clayem Allisonem, jak popisuje interview v listě Examiner. Beeson ani Siringo se o něm nezmiòují.  Navíc svědectví jak Roberta Wrighta, tak Bata Mastersona tam nebyla zahrnuta. Oba byli totiž mimo město, kvůli indiánskému nájezdu Tupého Nože!

Důkaz pro "konverzaci" tohoto typu mezi Allisonem a Earpem je mizivý. Pravděpodobný scénář pro toto setkání je jeden výrok vyslovený kovbojem Pinkem Simmsem. „Já jsem také potom slyšel , že Allison sám našel Wyatta Earpa sedícího jako hlídač v saloonu na vyvýšené židli u karetního stolu a ten mu řekl v náznacích, co si myslí o způsobu zacházení s některými kovboji."

A tak se dostáváme k jedné velmi věrohodné záležitosti. Allison neměl žádný strach ze střeleckého souboje (natož aby prchal před Wyattem Earpem).  Jak Beeson potom vysvětlil, "Nebyl nikdo, kdo by si na ně vyskočil, když byli neozbrojení. To by bylo proti pravidlům civilizovaného válečnictví jak je zvykem v Dodge."

Příběh pana Beesona se zdá  podporovat to, co říká Charles Siringo. To je zřejmý a spolehlivý argument , Wyatt Earp jako zástupce marshala Bata Mastersona, neudělal nic, aby zkrotil nepokoje. Takže všechna sláva určitě patří Dicku McNultymu a Chalku  Beesonovi! Tímto svědectvím je zcela vyvrácena historka o „hrdinském" pistolnickém kousku Wyatta Earpa. Takovéto přikrašlování pravdy bylo a je i v dnešní historii bohužel běžné.

Siringovy kovbojské zážitky  stopujícího detektiva, pomohly vyzdvihnout romantiku Západu a její mýtus - Amerického kovboje. V r. 1907, Siringo odešel z Pinkertonovy agentury a stal se prvním chovatelem dobytka v New Mexicu a později ho zlákala světla Hollywoodu, kde sehrál i menší role.

Začal znovu psát a používal k tomu své zkušenosti Pinkertonova detektiva, jako základ mnoha příběhů, které se zrodily při jeho dřívějším zaměstnání. Nakonec se  přestěhoval do Kalifornie a spřátelil se s  Willem Rogersem. V roce 1994 byl konečně zvěčněn v televizním filmu  "SIRINGO," který byl promítán nedávno i u nás.

 Zemřel v Altadeně v Kalifornii 18. října 1928, ve věku 73 let.

(Originální foto Ch. Siringa.)

BIBLIOGRAPHY: Charles D. Peavy, Charles A. Siringo, A Texas Picaro (Austin: Steck-Vaughn, 1967). Ben E. Pingenot, "Charlie Siringo: New Mexico's Lone Star Cowboy," Cattleman, November 1976. Orlan Sawey, Charles A. Siringo (Boston: Twayne, 1981). Ben E. Pingenot

S pomocí dokumentárních materiálů a archivních fotografií - sepsal L.F.Nykl.