Žena opravdu zkrotila Západ !
Žena Divokého Západu musela být vynalézavá, mít hodně základních znalostí o věcech které ji obklopovaly: drsné podmínky, nezákonnost a žít po nějakou dobu tam, kde nebyl žádný komfort. Některé ženy co si vzaly zbraň, byly rychlé jako kterýkoliv muž a další dokázaly žít a pracovat sami pro blaho společnosti. Nebýt žen, která vykonaly cestu na Západ i se svými rodinami, hodně jich tu vychovalo děti, od základu se staraly o domácnost (do toho musíme zahrnout výrobu potravin, svíček a mýdla, předení, tkaní, pletení, a tak dále), založení školy a kostela a občas, odrazit indiánský útok. Zde vám představím několik portrétů některých z oněch slavných nebo neslavných Ladies Západu. O nich se napsalo více než o těch druhých. Je stále málo známo o těch slušných, než o těch co byli muži prohlášeny za Psance. Jsou však všechny z Divokého Západu, většinou se z nich staly legendární ženy a jejich naprostá většina si zachovala tajemství své osobnosti dodnes.
Některá známá vyprávění o ženách Psancích co byla kdy sepsána, jsou plná romantiky a pravděpodobně vysoko přehnaná a smyšlená. Díky šestákovým pisálkům, kteří míchali dohromady různé slátaniny a filmovému průmyslu, je život většiny lidí kteří žili na Starém Západě vylíčen jako život hrdinných psanců, podobný anglickému Robinu Hoodovi. Velmi málo, jestli vůbec, se podobali tomuto obrazu. Zájemci o tohle období, kteří jsou ponejvíce Evropané a Asiaté stejně jako Američané odmítají věřit , že muž a žena kteří žili na Západě v létech od 1865 až do r. 1910 byli normální lidští tvorové se stejným pozitivním a negativním rysem chování, jako mají dnešní lidé.
Oni však potřebují westernové hrdiny jako příklad pro svůj život. Potřebují jejich romantiku. Milují je v médiích a vyrábí o nich filmy a nové legendy.
Tyhle řádky nejsou jen o ženách Psancích, ale o všech ženách které kdy stály mimo pomyslnou čáru, které si musely vyzkoušet přebít zákon, aby si našly lepší život, neztratili nepřekonatelnou naději a ještě si polepšily v jejich již tak těžkém životním údělu. Ženy od 17. do 19. století které stály mimo společnost byly potichu ocejchovány a zařazeny do Americké historie. Průměrná žena, žena různé rasy a původu a žena která nastoupila odlišnou cestu, je tak již navždy označena nesmazatelným znaménkem času. A, tak i pro ženy Psance se může najít jejich místo v Amerických dějinách.
Při pochopení legendy ženy Psance, musíme za prvé vzít v úvahu kulturní a duševní úroveň doby ve které tehdy lidé žili.
Ve Spojených státech tehdy existovaly dvě kultury, jedna na východ od řeky Mississippi a jedna na západ od Mississippi. Východ byl stabilní, zalidněný a "vzdělaný." Západ byl úplným protikladem - nevyrovnaný, liduprázdný a surový. Ženy na Východě se chovaly buď jako "ladylike" (Dámy) nebo "unladylike" ( Ne - dámy). Osoby ženského pohlaví byly klasifikovány buď jako "good girls" (dobrá děvčata) nebo "bad girls", (špatná děvčata), to záviselo na jejich chování.
"Špatná děvčata" byla často odstrkována a obcházena v lepší a zdvořilé společnosti a mnoho dívek bylo často vyhnáno z rodičovského domova protože se "nechovaly jako dámy", postihlo je třeba těhotenství, nemoc, vyjadřovaly se nevhodnými slovy a mravním postojem. Mnoho dívek bylo vyobcováno svými rodinami a společností, a tak se pokusily začít svůj život znovu vycestováním na Západ. Většina z nich si změnila jména a vymyslela novou identitu.
Novou totožnost bylo snadné založit, ale obtížné pak dokázat podle "úředních archivů", třeba rodné listy a oddací listy neexistovaly, nebo byly obyčejně "ztracené" zvláště v zaostalé společnosti Západu. Fotografie, jako forma identifikace ještě nebyla populární a rozšířila se až na začátku roku 1900.
Na Západě byl poměr mužů a žen 10. ku 1. a ženy nebyly brány podle jejich předešlého chování na Východě. Byly prostě hodnoceny za jejich "ženství." Muži je milovali a respektovali protože byly ženy;o které chtěli pečovat a přinášet jim dary. Takže, žena která měla více jak jednoho milence, nebo karetního hráče, nebo jezdce na rychlém koni, nikdy nemohla být klasifikována jako "ne-dáma", ani nebyla označena jako "špatná holka." Ve většině případů tomu bylo právě naopak. Téměř každý, kdo se vystěhoval směrem na Západ pocházel z neznámých končin. Vlastně žádní běloši, černoši nebo cizinci nebyli původem ze Západu, tudíž rodinný původ a minulost pro hodně lidí přestala prostě existovat.
Na Západě osobní reputace a pověst byly hlavně výsledkem jak jejich úspěchu (nebo neúspěchu), to ať rozhodnou jiní; obvykle každý podle svých vědomostí.
Pravdivý příběh opilecké divošky - Calamity Jane.
Příběh o životě a době Calamity Jane, ženě která dokázala naposledy obejmout tyto celkem krátké, prudké a vášnivé dějiny Západu, s horaly, kteří byli první co vyšlapali svou cestu do Montany, Wyomingu, Severní a Jižní Dakoty v pátrání po bobřích kožešinách, s lovci bizonů, kteří zničili veliká stáda, s pistolníky, jako byl Wild Bill Hickok (snad životní láska Calamity Jane), s indiány a vojáky, kteří vybojovali poslední bitvu a tak způsobili, že Západ přestal být "divoký".
Narodila se 1. května 1852 jako Martha Jane Cannary Burková.
Byla známá pouze jako Calamity Jane. Všude byla pověstná tím, že byla nejlepší v požívání alkoholu, žvýkání tabáku, plivání a kouření cigaret, stejně jako ve střelbě a jízdě na koni. Calamity Jane byla tvrdá jako muž a také se tak chovala, jenom měla ženské rysy. Byla také vyhoštěna z mnoha měst pro střelbu po hospodách. Calamity Jane pracovala jako dočasný armádní zvěd. Později vystupovala pro Buffalo Billa Codyho v jeho Wild West Show a na Pan-Americké výstavě. Většinou byla oblečená jako muž, v pánské konfekci a jelenicových kalhotách. Prostě žila ve stylu průkopníků Západu.
Calamity Jane měla jen jednu lásku ve svém životě, a tou byl Divoký Bill Hickok, ačkoli opravdový vztah byl podle všeho jen z její strany. Tato těžká alkoholička nosila pánský oděv a užívala mužský obscénní jazyk, žvýkala tabák a byla obratná s puškou a pistolí. Během svého drsného života cestovala po státě Arizona a po Severní a Jižní Dakotě. V době své smrti byl tento „Bílý ďábel z Yellowstone" vyhlášen občany města Deadwood jako svatá žena za to, že prý pomáhala ošetřovat nemocné během epidemie neštovic (o této epidemii se však nedochovaly žádné záznamy). I když tisíce lidí znalo její přezdívku, velmi málo lidí znalo její opravdové jméno. Také se jí líbilo, když slavný spisovatel Bret Harte vypodobnil její slavnou postavu jako Čerokézskou Sally v povídce‚ Štístko Tábora křiklounů‘".
„V r. 1876 Jane svým odvážným činem prý zachránila život šesti cestujícím v dostavníku, kteří jeli z Deadwoodu do Wild Birch v Black Hills Country. Po cestě byli přepadeni indiány a kočí Jack McCall byl zraněn šípem. Ačkoli ostatních šest cestujících byli muži, ani jeden z nich neměl odvahu vzít opratě. Když Jane zjistila situaci, bez zaváhání přelezla na sedadlo kočího a přijela s dostavníkem bezpečně a v pravý čas do Wild Birch."
Jane se oblékala jako muž nikoli z rozmaru, nýbrž proto, aby se mezi svými druhy lépe cítila a budila větší respekt u indiánů, s nimiž často přicházela do styku. Dokud nevyspěla tak, aby si mohla sama vydělávat, žila mezi kočími, lovci kožešin a jejich indiánskými ženami, které o ni pečovaly. Jane se dokonale sžila se svým okolím, jež se k ní ostatně vždycky chovalo s úctou, hrála karty, popíjela s mužskými a klela jako oni. Pohrdala civilisty a milovala uniformy. Proto se také poprvé vydala (což není dokázáno) za seržanta Shawa.Bohužel, Calamity Jane, byla následkem alkoholismu neustále v kalamitě. V r.1874 krátce pracovala na prasečí farmě pět mil západně od Fort Laramie. Pak se nechala najmout na několik vojenských expedicí jako honák doprovodného dobytka ale byla propuštěna, když ji generál Crook spatřil koupat se nahou a usoudil, že nevypadá zrovna jako muž.
Lidé kteří cestovali dostavníkem z Deadwoodu, mohli na této trase potkat také Marthu "Calamity" Jane Cannary Burkovou, která už byla slavná a její přezdívka údajně vyplynula z toho, jak zachránila kapitána Egana z indiánského obklíčení v Goose Creek Campu, dnes Nového Sheridanu.
V r. 1876 byla několikrát za sebou ve vězení v Cheyenne pro rušení veřejného pořádku v opilosti. Calamity Jane se přesouvala a potácivě prchala před častými reportéry lokálních novin. 28. února 1887, redakce Laramie, Wyoming Territory, Boomerang byla navštívit slavnou Calamity Jane ve vězení : Ta jim tehdy řekla, že „ Starší holka si musí občas vyhodit z kopýtka." Ona byla přepychově opilá ještě ráno a jestliže prý se nemůže opíjet v Rome, tak se teď opíjí v Laramie. Její klidné místo bylo nyní v tichém rohu železné cely. Soudce Pease jí přečetl obžalobu a dal pokutu až ráno po vystřízlivění .
Jane se také jela ze zvědavosti podívat na bojiště u Little Big Horn několik dní po tomto masakru. Dostala se tam díky svým jezdeckým a orientačním schopnostem dříve než novináři. Těla 263 kavaleristů a generála Custera ještě nebyla pochována (když přijeli čumilové a novináři, pochována byla). V dopise své dceři popisuje ony hrůzy takto: „...právě jsem se vrátila z bojiště generála Custera a už nikdy v životě nic takového neuvidím. V rozpáraném břiše zabitého koně se krčil mrtvý voják, který se tam patrně chtěl před Siouxy ukrýt. Ženy uřezaly mrtvým vojákům hlavy a ruce a vypíchaly jim oči. Tvůj strýc Cy tam byl také. Našla jsem ho rozsekaného na kusy. Hlavu, ruce a nohy měl rozházené kolem dokola. Vykopala jsem mu hrob, zabalila jeho mrtvolu do houně ze starého sedla a pochovala ho. Je mi do pláče, když si na to vzpomenu."
Svého divokého způsobu života se nikdy nevzdala. Výtečně jezdila na koni a dovedla bez sebemenší únavy sedět v sedle celé dny.
Jane se pak zase zatoulala do Deadwoodu, ale po smrti Jamese "Divokého Billa" Butlera Hickoka rukou psychopatického zabijáka Jacka McCalla, pokračovala dál v toulání z místa na místo. Když potom jela dostavníkem poskakujícím mezi Custer City a Rock Creek, nebyla schopná zaplatit za jízdenku a tak jí byl zadržen kufr. Ten obsahoval pouze šaty a fotografie Billa Hickoka. V protokolu o jejím místě bydliště bylo napsáno, že byla naposledy spatřena v podkrovní místnosti v domě nad stanicí dostavníku ve Fort Steele.
Naposledy byla provdaná v r. 1889 za Clintona Burka v El Pasu se kterým měla dceru, kterou pár let potom opustila. (Někdo také tvrdí, že ji měla s Divokým Billem, ale to bylo asi jen její zbožné opilecké přání.) V r. 1896 po návratu z Deadwoodu, její bývalý manžel Burke utekl s městskými penězi. Její dcera jí pak byla odebrána a umístěna v klášteře, kde jí vychovávaly řeholní sestry.
Na konci roku 1890, Jane měla nadávat mužům v baru tak důkladně, že se to nedá v současnosti ani opakovat, jen podobně " Vy tlusťochu, balíku sena, atd ." V r. 1900 byla učiněna sbírka na podporu její dcery v klášteře Green Front ( dcera byla z krátkého manželství s Clintonem Burkem ). Jane si vzala vybrané peníze na její výchovu k sobě a pohotově nakoupila pro všechny své přátele i sobě alkohol, až nezbylo vůbec nic pro její malou chudou dceru. Calamity Jane stále cestovala po celé zemi, opíjela se a žila drsným životem. Až do dne svého uzavření v r. 1980, měla firma Goldberg's Grocery Store ve své účetní knize zapsán dluh na 7+ 1 dolar a tento dluh byl Calamity Jane z 10. října r. 1895. Účet zčásti zaplatila svým portrétem v tehdejší ceně 1.dolaru
Calamity Jane hrdinka Západu -- velká životní postava, pak žila u své přítelkyně Dory v nevěstinci v Miles City, podle všeho už byla jen ztracená existence ( podle jejích dopisů své dceři) až do příjezdu jejího starého přítele a Buffalo Billa Cody, který ji nahnal do jejího posledního, hořkosladkého dobrodružství, jako člena Buffalo Bill's Wild West Show -- kde už před tím vystupoval veliký indiánský hrdina od Little Big Hornu Sedící býk; dva staří horalé, Bartle a Jim; starý indiánský scout, No Ears (Bez uší); a Calamity Jane -- několikrát byli i v Evropě, kde předváděli veliké drama Amerického Západu.
Martha Jane Canary se chtěla napřed přihlásit jako jezdec Pony Expressu, nebo scout pro Custera, protože byla znamenitá střelkyně. Její střelecká muška byla přinejmenším tak dobrá, že jí Buffalo Bill velmi rád zařadil do svého Wild West Show. Mimo show byla Jane ale spíše opilec než střelec.
Její legenda rostla a tak se později ( r.1895) stala součástí Buffalo Bill's Wild West Show i když pak byla propuštěna pro svůj nepřetržitý alkoholismus. Vystupovala s nimi asi 6.let.
V Palace Muzeum v Minneapolis , byl vystaven její obraz proto, že byla podle novin a šestákových románů s názvy: "Slavný ženský scout Wild West ," "Hrdinka tisíce napínavých dobrodružství," " Teror na zlověstných Black Hills," a " Kamarádka Buffalo Billa a Divokého Billa Hickoka." Nikdo neví kolikrát se tam podívala, nebo zda se vůbec někdy objevila v Minneapolis. Jeden životopisec odhadl, že byla nejspíše neschopná zůstat střízlivá, neboť sama už nedokázala svůj návyk omezit. . (Reportérům přísahala, že nikdy nejde do postele s " niklákem v kapse nebo střízlivá." Jiný zdroj uvádí, že na turné s Buffalo Billovým show byla permanentně opilá a teprve když začala vyvolávat hádky a rvačky byla v r. 1901 propuštěna.
Když v r. 1901, měla Jane vystupovat na Pan-Americké Expozici v Buffalu, stát New York a také tam začala prodávat kopii své brožurky vlastního životopisu, byla podle všeho zase značně opilá. Dostala se do hádky a následné rvačky s místní policií a Buffalo Bill jí musel půjčit peníze, aby se mohla vrátit domů. Později o ní řekl : "Já jsem čekal, že bude víc unavená z hospod v Buffalu než Buffalská policie z ní, už s ní bylo jen trápení a tak už to bylo zapotřebí. Mnohokrát také při vystoupení usínala ."
Teď se 51 letá Jane vrátila do Deadwoodu a navštívila hrob Divokého Billa na Mt. Moriah Cemetery, kde se dokonce nechala vyfotit. V r. 1901 našli Calamity Jane nemocnou a opilou v černošském přepychovém nevěstinci v Horr Mountain. V Billing´s Gazette z 21. listopadu 1902 se píše: „Calamity Jane způsobila skandál! Calamity Jane ve vězení! Rozdrážděna po přílišném požití alkoholu, vnikla Jane bez zjevného důvodu do obchodu bratří Yegenových a se sekerou v ruce se vrhla na dvě zákaznice, kterým vyhrožovala, že je rozseká na kusy. Jeden z prodavačů ji odzbrojil a vyhodil z obchodu. Nikdo se neodvážil podat na ni stížnost." Když tento špatný žert zopakovala i v jiném obchodě, policie ji sebrala a musela zůstat ve vězení, dokud nevystřízlivěla.
Na svých cestách si zřejmě čichla k nejstaršímu řemeslu a z něj si odnesla „zranění -zánět střev." (Sifylis?).
V červenci pak odcestovala do Terry v Jižní Dakotě, malého hornického města a zůstala v hotelu Calloway, tam pak navštívila několik starých přátel. Byla bez peněz a byla neustále opilá. Před svou smrtí, si prý vyžádala být pohřbena vedle své "věrné lásky,"Wild Billa (Divokého Billa Hickoka a prosba byla splněna, ale je o tom málo důkazů, že Jane znala Hickoka více než náhodně).
1. srpna 1903, v 5:00 odpoledne pak zemřela s posledními slovy, že chce vidět svoji dceru. (Bylo jí 51 let). Pohřeb byl jedním z největších, jaký byl kdy vykonán pro ženu v Deadwoodu. Říkalo se, že její rakev byla zavřená mužem, kterého ošetřovala a vyléčila jako chlapce během epidemie neštovic.
V pohřebním ústavu, hledači suvenýrů odstřihli nůžkami kus jejích vlasů , proto dal jakýsi její dávný přítel nad její hlavu na hrobě drátěné síto. Mnozí z těch co ji co jí znali před tím, říkali, že vypadala lepší po smrti než za svého života. Ovšem, to samé říkali i o její legendě.
Calamity Jane tvrdí ve svém "Vlastním životopise" který je dnes považován v první řadě za výmysl (tvrdí se také , že byla negramotná) i to, že jezdila jako kočí dostavníku po smrti slavného kočí jménem Slaughter. Tyto smyšlenky ji zpočátku věřil i Buffallo Bill, než jí propustil ze svého show kvůli nestřídmému pití.
Ačkoli velká část jejího života je stále plná tajemných historek, ona navždy zůstává vzorem odvážného a statečného srdce, které dokázalo dobýt "Divoký Západ."