Hodnocení uživatelů: 0 / 5

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 
 

Kamarád Michal (Miky) z Brna.

Poznali jsme se úplnou náhodou, jak už to bývá. Psal se rok 1971.  Já se toulal pěšky a stopem po Jižních Čechách a dostal jsem se přes Jihlavu do Brna. Tam jsem tenkrát ještě nikoho neznal a proto jsem si na nádraží (na Roli v Brně) házel korunou, kam pojedu dál. Na nástupišti stála parta mladých Brňáků a ti mě pozvali na svoji osadu ke Sloupu. Protože měli sebou kytaru a placatici rumu, nešlo odolat. Jejich sheriffem byl mladý kluk Miky a osada se jmenovala T.O. Stvůry. Miky měl tehdy teprve 14 let a už dělal sheriffa. Pak dělal zástupce v T.O. Zlatá růže z Králova pole (Königu) a pak sheriffa T.O. Polární záře. To už mu bylo asi 21 let. Ale nepředbíhejme.

Pak jsem jeho a jeho kamarády pozval k nám do Tatrovic a já poznával Brňáky jako správné kamarády. Miky ve svých 18 letech začal trpět zhoubnou chorobou, zvanou roztroušená skleróza. Napřed mu postupně ochrnuly nohy, takže začal chodit o holi a pak o berlích. Nakonec jsme ho k ohni museli nosit na rukou. To už byl ženatý a měl dvě děti. Na vandr přestal jezdit a seděl jen u svých country desek a televize. Jeho žena byla tenkrát ještě mladá a tak už nedokázala vedle něho žít. Tehdy jsem se na ní velice zlobil, ale časem jsem to začal chápat. Muselo to být pro ni také těžké. Po rozvodu zůstal sám jen se svými vzpomínkami a byl rád, když ho někdo přišel navštívit. Ještě štěstí, že jeho rodiče pak v Kohoutovicích kde bydleli, měli byt naproti v ulici a velice mu pomáhali. Jeho matka před nedávnem zemřela a to byl pro něho velký otřes. Zůstal mu už jen otec a různé pečovatelky, co k němu chodí na výpomoc.

Nikdy nezapomenu, jak jsem k němu tehdy přijel a jelikož jsem byl ve vandráckém, Miky čichal k mému batlu, protože voněl kouřem od ohně. Z celého trampování mu zbyly už jen ty vzpomínky a staré fotky. Protože jsem tam byl autem, tak mne požádal, abych ho vzal na jeho stará místa, kam kdysi rád jezdíval. Tak jsem ho naložil do svého malého Fiata a zavezl ho na řeku Oslavku do Kuroslep. V jeho vzpomínkách to bylo od hospody jen kousek k vodě. Teď ale bylo všechno jinak. Zastavil jsem u pole, vyndal z auta jeho i svoje věci a Miky se pokoušel jít k rameni řeky přes pole o berlích. Berle se mu bořily do hlíny, takže ušel pár metrů a musel si sednout do brázdy. Vzal jsem naše usárny, donesl je k němu a on se zvedl a pokračoval. Zase pár metrů a zase odpočinek. To se několikrát opakovalo a nakonec, když jsem viděl, že už dál nemůže, nedbal jsem jeho protestů a vzal ho na záda. Donesl jsem ho k lesu a  pak jsem se vrátil pro naše věci. Posadil jsem ho ke stromu a ve starém ohništi rozdělal oheň. Bylo na něm vidět hroznou únavu, ale jeho tvář byla šťastná. Seděli jsme, dívali se na řeku a poslouchali ticho lesa. miky.jpg

Bylo mi jasné, že cestu zpátky už nezvládne a tak jsem odnesl naše věci zpátky  k autu a pak jel z Kuroslep do Březníka, kde jsem za pionýrským táborem odbočil doleva a dojel k Mikymu z druhé strany. On nějak přebrodil potok a pokoušel se vyškrábat na protější straně k cestě. Tam jsem ho našel, už se jen ztěží hýbal a odnesl ho do vozu. Jeli jsme mlčky zpátky do Brna. Chtěl dokázat sám sobě, že na to ještě stačí, ale nemoc byla silnější. Přesto se nechtěl jen tak vzdát. Nechtěl aby ho někdo litoval, musel to zkusit sám a podívat se na svá stará místa. To byl náš poslední společný vandr. Pak jsem za ním ještě párkrát zajel s několika kamarády, ale zjistil jsem, že za ním už nikdo nechodí. Je to smutný úděl starého trampa a jestli chcete, můžete ho navštívit i vy, nebo mu jen zkusit zavolat. Už se pohybuje jen na vozíku a neudrží skoro nic v rukou. Zemřel - duben 2010 - Brno.

(Je ho bývalá žena Alena - (Alík) dnes dělá sheriffku ve westernové vesničce Beawer City u vesnice Strážek poblíž Žďáru na.Sáz.) Frank.