Hodnocení uživatelů: 0 / 5

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 
 

Nedávno jsem na podobné téma odpovídal časopisu Instinkt. Vše se točilo kolem toho, že existuje pesimistický názor, že tramping jako takový pomalu a definitivně zaniká. A jak se  k takovému názoru stavím já, trampský historik?

 

Úbytek trampů je vidět, ale to přináší dnešní uspěchaná doba. Na potlachy se jezdí auty (kde jsou ty naše vlaky plné kytar a zpěvu?) Takže se u větších potlachů dělají také parkoviště. Ono vše záleží na tom, jak si to kdo udělá. Pro tohle nejsou žádné zákony a my když jsme zakázali u posvátného ohně alkohol a napít se mohli kamarádi až po vyhlášení Volné zábavy, šlo to také.

 

 

Je pravdou, že tramping odjakživa sdružoval lidi všech různých odvětví dobrodružných a historických. Dnes, kdy už je to možné, se mnoho kamarádů odštěpilo, někteří se přidali k různým indiánským kmenům, další dělají manévry podle různých bitev od Občanské války v USA po Francouzko - Anglické období dobývání Canady, někteří žijí jako trapeři, jezdci Pony Expressu atd. Všichni ale vycházejí ze základů trampingu i skautingu.

                                          

V roce 1970, kdy se začal nedávno znovu narozený skauting znovu likvidovat, mnoho skautských vedoucích přešlo k trampingu, protože nás nemohl nikdo zrušit. Trampové neměli nad sebou hlavičku žádné organizace a tak ji nemohli utnout. Na konci roku 1989, jsme my trampové znovu pomáhali skautům vrátit se zpátky do života, při znovu založení skautingu. Musím říci po pravdě, že se mi (i když teprve nedávno), dostalo veřejného poděkování za pomoc při této práci od Chodovského skautského střediska Jestřáb. V zemích okolo nás i u nás, se napřed zrodil skauting a první trampové byli u nás ti, co z něho kvůli vojenské disciplině jeho zakladatele Baden Powella odešli. Začali si říkat „Divocí skauti" a chtěli žít a samostatně i rozhodovat o svém osudu bez příkazů, prostě chtěli svobodu! Svoboda lidí v trampském hnutí byla a je dodnes trnem v oku skoro každé naší vládě! Proto se o trampském potlachu, kde sejde na 500 lidí a na Československém potlachu i 1 700 lidí a kde se hraje  zpívá a vypráví, vůbec mediálně nemluví a raději se v TV ukazují vrávorající nahluchlí tanečníci u Techna dupajících ve špinavé louce plné odpadků. Kdybych těmto redaktorům řekl, že slušný člověk nikdy neříká Čau, které je pro mne a mé kamarády urážkou a jako trampové se zdravíme Ahoj, asi by nechápali. Jak už kdysi řekl Bob Peterka, zvaný  Hurikán: „"Tramping klade hlavní důraz ... na znalosti přírody a všech věcí s ní souvisejících, jako je táboření, samostatnost, družnost, sebekázeň a opravdové kamarádství, neboť tyto napohled prosté věci dávají základy povahy jednotlivce v dalším jeho konání."

 

Moderní technologie jsou příznačné době. Indiáni se dorozumívali kouřovými signály, 7. kavalérie trubkami a bubny, naši předchůdci v trampingu si do svých zálesáckých srubů už brali  gramofony na kliku a zaváděli telefony a nová generace se domlouvá přes internet. Je mnoho kamarádů, kteří vyrazí na cestu a neberou si sebou ani mobil. Mobil však už začíná být nutností, protože může dojít k úrazu a jak přivoláte sanitku? Jinak je to s notebookem, ten si každý prohlédne až když se vrátí domů.  Kamarádi hlavně v USA, sledují naše počínání ve hře na demokracii a kolikrát mě překvapí takovými znalostmi, že je to až s podivem. I když jejich děti mají anglický jazyk jako svou novou mateřštinu, česky umí a jsou na svou zem stále hrdi. Dědové jim vysvětlují o co tady vlastně jde (o moc a o peníze) a oni to berou s humorem. Jsou to stále jejich kořeny i když daleko a za „Velkou louží". Občas sem přijedou a zavzpomínají si na mládí,  - jak se zpívá v jedné trampské písničce - „Mládí, to naše zlaté mládí, zůstaň, škoda tě nastokrát."

 

Trampové nebyli nikdy počítáni a ani by s tím nesouhlasili. Je jich podle různých zdrojů (i v zahraničí) stále několik tisíc a i když se zdá, že je všem dnům konec, není tomu tak. 8. Celosvětový potlach bude 18. června 2011 na Icefield Brook v Britské Columbii. (Canada).

Kamarádi z Canady k tomu dodávají: „Potlach bude v nadmořské výšce přes 1000 metrů, v červnu tam ještě bude v noci pravděpodobně chladněji, a hlavně - počasí se může kdykoliv bez varování změnit. Přibalte si s sebou vhodné oblečení.

V okolí jsou vlci a medvědi grizzly. Nikdy nenechávejte jídlo v jejich dosahu.
Pokud půjdete někam na tůru, vždycky dejte někomu vědět kam jdete a kdy se asi vrátíte."

 

Podle mého názoru tramping nikdy nezanikne (je tady už přes 90 let), stejně tak jako nezmizí opravdové kamarádství a přátelství mezi lidmi. To je, jako kdyby jste tvrdili, že budou stále jen války a nikdy nebude mír. Bude nás sice méně, ale jsme vaše svědomí a vaše dobré já! Zatím co vy se budete hnát za penězi, (kterých stejně neužijete ve zdraví, to si na té cestě zničíte), my budeme stát před svou vlajkou se vztyčenou hlavou sice bez peněz, ale bohatší čistým svědomím.

 

Opravdoví trampové nikdy neberou drogy, to jsou jen berle pro rozmazlené slabochy, kteří se nedokáží postavit na vlastní nohy! Mladší generace by měla vědět, že trampové považují narkomany za zbabělce a ubožáky, které ovládá už jen touha sehnat další dávku. Hodně narkomanů se odvolává na to, že my trampové zase pijeme alkohol, ale většina z nás se napije z radosti při dobré muzice a po příjezdu domů z vandru znovu dokáže žít svým běžným životem. Tohle „feťáci" ale už nedokáží! My pak můžeme být jenom ochraptělí, protože naše trampské písničky zpíváme všichni i ti co nemají hudební sluch.

 

Mnoho mých dobrých kamarádů už bohužel odešlo na nebeské pláně a nová generace má jiné problémy a starosti. Přesto podle mne, Tramping nezahyne, jenom kamarádi odcházejí! Tramping není móda, je to jen  určitý způsob života! Ale i přesto, nebo proto, že už nás není tolik, (věřím, že se slušní lidé po čase znovu mezi nás vrátí), musím říci -  „Byl to krásný život!"

Frank. (66 let.)