Články ostatní

Hodnocení uživatelů: 5 / 5

Aktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnocení

 

Je dobře, že už se může říkat, že po staletí žili v Krušných horách občané nrauchermannchen.jpgěmecké příslušnosti, německých zvyků a řeči. Do nástupu Hitlera k moci byli z mnohým českým obyvatelstvem spřízněni a v jejich staveních se mluvilo jak česky, tak německy. Existovala i smíšená manželství a nebylo jich málo. Německý nacionalismus a zfanatizování německých obyvatel v Krušnohoří, pak dalo za vznik poválečnému odsunu a tak dnes už neznáme ani jejich zvyky. Nemíním se zastávat jedné nebo druhé strany, ale chci napsat o tradičních Vánocích, které jak poznáte, byly velice shodné svou malebností. Oslavy Vánočních svátků se v mnohém nelišily od našich i když byly dány zdejší přírodní stravou a dalšími krajovými specialitami. Proč bychom se nemohli dozvědět, jak zde žili naši němečtí i čeští sousedé přibližně před sto lety a co jim chutnalo?

Číst dál: Vánoce v Krušných horách před více jak 100 lety.

Hodnocení uživatelů: 5 / 5

Aktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnocení

Včera mi slavnostně předal starosta města na zasedání města Chodova Cenu Rady města. To znamená poděkování za můj rovný životní postoj a za mou práci v novinových článcích a reportážích ohledně historie města a našeho kraje.

Frank Nykl.

cena

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení

Z knihy Jürgena Petera Sandnera – Sudetengeschichte (Sudetské báje)

.

Hans Heiling

svatoskykaždý, kdo cestuje dolů z Elbogen (Lokte) z Egertal (Vrch) oproti Karlovým Varům uvidí místo, kde se nachází v blízkosti obce Aich (Doubí) podivně strukturované kameny, které mají podobnost lidských postav. Tyto kamenné struktury nesoucí jméno Hans-Heiling skála nebo krátce Hans Heiling. O jeho původu je řečeno:

Před mnoha lety, dominoval krutý markýz na zdejším hradu Vohburg a oblasti kolem Lokte. Jednoho dne šel chudý farmář do zámku, aby zde získal práci ve službě. Podél cesty, našel mezi dvěma velkými kameny opuštěného malého chlapce. Protože měl soucit, zvedl plačící dítě a vzal ho s sebou.

Když přišel do hradu, nechal se odvést k Markraběnce Johanně a řekl jí: "Je zvykem přinést dárek v podobě hradu. Našel jsem tohle dítě a přinesl jej k tobě jako dárek, doufám, že máš v sobě milosrdenství a sirotka a si vezmeš do své péče! "

Markýza měla soucit a dítě vzala do náruče. To dostalo při křtu jméno Hans a po jménu Heiling. Hans Heiling vyrostl pod ochranou markýzy do pohledného mladého muže, který našel větší přízeň v oblasti přírodních věd, než rytířských her. Miloval samotu, potuloval se v lesích a polích a přemýšlel o všem, s čím se setkal velmi dychtivě.

Nejednou se posadil s hlubokou myšlenku na břehu Ohře. . . . .

Trochu jiný přístup k lidové pověsti o Hans Heilingovi zvolil a převyprávěl učitel Anton Prokop SCHMITT ve své knize pověstí z roku 1864.

Vypráví, že jeden chudý rolník nalezl právě narozené dítě kdesi v místech dnešního slavkovského kostela či na vrchu Krudum. Odevzdal je jako dar vévodkyni na starém hradě v Lokti. Dítě dostalo jméno Hans a  přídomek Heiling, vyrostlo v pohledného jinocha, kterého více než rytířské hry lákaly vědy, samota a lesy. Na svých toulkách v okolí spatřil  jednou na břehu Ohře překrásnou díku. Byla to vodní víla, která mu slíbila, že splní jeho přání - poznat "černé umění" (čarodějnictví) za podmínky, že se nikdy neožení. Hans Heiling jí to slíbil, ale  po letech poznal dívku, do které se zamiloval, a protože věřil, že  svými čarami překoná i kouzelnou moc vodní víly, uspořádal svatbu. Když měl před oltářem vyslovil své "Ano", vyšla vodní víla z Ohře a všechny svatebčany proměnila v kámen. Tuto verzi pověsti získal zdejší učitel SCHMITT v poslední chvíli, v době, kdy bylo možno ještě vycházet z nezamlžených pramenů lidové tradice pověsti, která se vázala k tomuto místu.

Kdy vznikla pověst? Má nějaké pravdivé jádro? Původ pověsti se odvíjí od jména Hans, kdežto příjmení "Heiling" vzniklo později. Mládenec dostal jméno podle známého křtu vodou - Jan Křtitel (Johann) čili Hans(Honza). Získal lásku a pomoc vodní víly; když se od ní odvrátil k věcem pozemským, byl zničen a zaklet v kámen. V motivu spatřuje GNIRS (1930) antický prapůvod pověsti.

A jak je to s druhým jménem?  Už ve starých listinách Lokte kolem roku 1530 - není sice řeč o Heilingovi - ale uvádí se místní název "Heiligstein" i "Heilige Wiese". Už kol roku 1650 v jiné listině se uvádí název údolí "bey Hans Heiling". Místo se pak stává pro zajímavé skalní útvary cílem výletů karlovarských hostí. 6.července 1808 sem zavítal také básník Goethe . (Překlad Mir. Chytil).

.

Německé lidové pohádky. Editace bratří Grimmů. 2. vydání, str. 329) rok – 1857.

A tady je pak je zcela odlišný přístup k této báji.

 

Na Ohři na konci vesnice Doubí, vyčnívá ze skály podivný kámen kterému lidé říkají "Hans Heilings Rock" a to znamená, že v dávných dobách tu byl jistý muž jménem Hans Heiling, žil mezi lidmi kteří mají dost peněz a majetku, ale byl posedlý jakýmsi zlým kouzlem. Každý pátek byl uzavřen ve svém domě a zůstal neviditelný po celý tento den.

Heiling byl ve společenství se zlem a prchal, když spatřil kříž. Jednou se prý zamiloval do krásné dívky, které se také původně líbil, ale později byl jejich slib zrušen.. Vzhledem k tomu že měla svatbu s jiným ženichem a na svatbě mnoho hostů, se přímo ve 12. hodin v den jejich svatby Heiling náhle objevil mezi nimi, a zvolal: "Čertu budu prokazovat své služby, když se mi zničilo mé štěstí" Ďábel odpověděl: "Tak ty jsi můj!" A změnil všechny svatební lidi ve skalní kameny. Nevěsta a ženich tam stojí, jen se obejmout, druhá skála vedle ní je jako socha se založenýma rukama. Hans Heiling pak spadl z útesu dolů do Ohře která ho pohltila. Ďáblovo kopyto dokázalo to, že jej žádné oko nemůže vidět znovu. A tak dodnes jsou vidět jen kamenné obrazy milenců, otce nevěsty a hostů. Také ono místo kde Heiling spadl je stále přístupné.

Přeložil a zpracoval Frank Nykl