Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

I takový byl tramping

 

Spojené osady Alberty - Plzeň.

 

      Osady měly celkem asi 100 členů a jezdily na svůj camp v Milíkově u Stříbra. Byly to osady - Manitoba, Gold Digger, Sioux, Condor a Bela samotář.

 

      Na jejich potlachu v r. 1972, který nebyl řádně povolen, se stalo toto: Vystupovali jsme v Milíkově z vlaku a najednou se na nás řítili psi a za nimi milicionáři spolu s orgány SNB. Už z dálky na nás řvali a mávali pendreky, že potlach není povolen, máme zůstat ve vlaku a nevylézat. Přesto se nás většina nezalekla a vylézali jsme na druhé straně protějšími dveřmi, utíkali do houští a schovali se ve vzdálenějším přikopu u cesty. Vlak odjel, pořádkové oddíly se stáhly a my obešli vesnici až ke statku, kde na nás ze vrat mávali plzeňští kamarádi. Zapadli jsme na statek, kde už bylo hodně kamarádů se stejným osudem. Začalo se stmívat, sem tam někdo vytáhl kytaru, potichu se ladilo a vynořily se i basy piva. Prostě jsme se nerozešli a udělali jsme si improvizovaný potlach . Sice bez ohně, ale přesto srdečný a bylo vidět, že zůstali jen opravdoví kamarádi. Objevily se i buřty, trochu něčeho ostřejšího a když spolu se soumrakem, jak nám řekly spojky, odtáhly i oddíly SNB, nic nám nebránilo si i nahlas zazpívat. Do lesa jsme se sice neodvážili, ještě tam byly hlídky a tak jsme zůstali na místě. Někteří na dvoře statku zalezli do spacáků, ale většina zpívala a bavila se až do rána. Typický potlach to sice nebyl, ale i tak na něj nikdy nezapomenu a děkuji za duchapřítomnost a odvahu Plzeňáků - kamarádů z Alberty. Ze zakázaného potlachu se nakonec stalo setkání správných lidí. Později jsem se dozvěděl, že milicionáři několik kamarádů, které pochytali po lese, zmlátili a část jich vzali sebou na výslechy do Plzně, kde museli být přes noc v celách. Ráno je pak stejně museli pustit, ale hlavně že nebyl nikdo zle poraněn.

 Frank.