Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení

Groteskní citáty a neslavné výroky z Karlovarska, které nebudou nikdy vytesány do kamene, ani je nenajdete v kronikách.

Přihrublé výrazy nebyly vytečkovány protože jak pravil klasik Jaroslav Hašek, když se ptal jednoho nakladatele, proč na papíře v novinách, v místech kde měly být jeho vulgární výroky, zůstalo jen pár teček: „ Pane redaktore, vytečkovaný hovno neexistuje. Vy už jste ho viděl? "

Na dobové fotografii z třicátých let je hotel "Paradies". Za socialismu hotel "OTAVA" s průčelím restaurace "Budvar", kde jsem se scházeli a diskutovali o Chartě 77. Nyní je to  hotel "Kolonáda". hotel__otava_1930w.jpg

Odposlechnuto v hospodě Evropský Dvůr na čerťáku v r. 1965. Seděli jsme tam s partou a začali si povídat s jedním starým Němcem o konci války. Když jsme mu zaplatili pivo, dal se do vyprávění:

„ Dostal jsem tank Tygr a nové boty a jel hurá nach ten Stalingrad. Tam přišla zima a pak Rusi, ti sebrali tank Tygr a boty a já cufůs pěšky do Karlovy Vary. Ja seru na jejich válka!"


Když byla ve Varech před rokem 1960 jako odstrašující příklad souzená parta „Vřídelní jezdci" soudcem Bartůòkem, kterému se přezdívalo „Karlovarský kat", byl vyslýchán před obecenstvem i jejich sheriff. Soudce Bartůòek se ho začal ptát na to, jak mohl mít pohlavní styk se svou nezletilou milenkou a proč si nezjistil její věk. Ten na to slušně odpověděl:

Gentleman se nikdy neptá na stáří ženy."


Později mě také soudil Bartůněk, za členství v podobné „Organisované skupině s úmyslem rozvracet Socialistické soužití" v partě Psanců a nejvíc ho zajímalo mé vzezření. Chvilku se zamyslel a pak zaburácel: „ Jak vidím, na hlavě máte, na bradě máte, ale v hlavě asi nemáte."


Na malém prostranství před tehdejším ONV na kraji čtvrti Rybáře stále socha Stalina. Vydržela by tam dlouho, kdyby nebylo Chruščevova odhalení kultu osobnosti v r. 1956. Ke konci tohoto roku tam Stalin stál pořád, kult - nekult, když tu jednoho dne ráno si na něho se smíchem začali ukazovat kolemjdoucí. Jak by ne, na záda mu v noci kdosi připevnil starý baťoh a na krk mu dal cedulku s nápisem "Pepo, dej bacha, jdou po tobě!" Do rána zmizel.


Ve dnech okupace v roce 1968, kdy nám mladým začali pomáhat i policajti a dávali nám barvy na nápisy protestů proti okupaci, se objevil před Národní Bankou naproti Skleněnému paláci tento nápis: „ Na ochranu Státní banky přijely k nám Ruské tanky. Vždyť to hovno co tu máme, to si sami uhlídáme!"

Také doba okupace, rok 1968. Na pokraji Varů ve Dvorech stával ocelový most přes řeku Ohři a když se k nám začaly hrnout Ruské tanky s předvojem negramotných Mongolů na nich, několik tanků najelo na most a ten se pod nimi probořil. Před mostem stála výstražná cedule s označením 5T (pět tun) a po Varech se ihned rozletěly obrázky s pěti tanky na zlomeném mostě. (Rusové se zřejmě domnívali, že 5T znamená pět tanků). Pod obrázkem byl pak nápis: „ Tam se vás vejde!"


Když mi v r. 1970 nadporučík Kroupa v Bečově zabavil po neoprávněném zatčení a následné prohlídce mojí Bibli, kterou jsem si vozil na vandr sebou, začal v ní listovat a pak se zeptal: „ Na co to máte?" „Občas se do ní u ohně dívám a přemýšlím. Jsou to moudrosti věků", odpověděl jsem. Ten se prudce postavil a zařval s plných plic: „ Tady vidím Starý a Nový zákon, my vám ale ukážeme náš proletářský Nový zákon!"

Po Chartě 77, kdy jsem se musel napůl dobrovolně vystěhovat z Varů do Chodova abych „ Svými politickými názory nemohl ovlivòovat veřejnost," jsem krátký čas bydlel na ubytovně fabriky, kde jsem konečně pod dohledem sehnal práci, v Chodosu. Jednou tam honili jakéhosi zlodějíčka co vykrádal trafiky a našli ho podle toho, že nebral žádné luxusní cigarety, jejich nápisům totiž nerozuměl, ale jen značku Mars. Zeptali se dalších zlodějů, kdo z nich kouří jen Marsky a měli ho. Při prohlídce u něj našli hromadu těchto cigaret, ale dotyčný se vypařil. Tak mu dali na postel papír s předvoláním na Chodovské SNB a v rubrice - Dostavte se -, napsali rukou „kdikoliv".

Nejznámějším číšníkem ve Varech byl v šedesátých letech náš kamarád Jerry. Ten byl bohužel díky svému povolání notorickým alkoholikem a tradovalo se o něm, že je opilý ještě dřív než otevře hospodu. Nakonec skončil Na rozcestí v bývalé hospodě U koníčka. Rádi jsme tam chodili, protože si v alkoholickém opojení nepamatoval kdo už mu zaplatil a kdo ne a tak jsme mu párkrát zalhali, že už jsme platili. Účtenky si nevedl a čárky psal na tácek, kde to šlo dobře umazat. Jednou k němu do hospody zavítal jakýsi nový host a když nebyl rychle obsloužen, začal něco vykřikovat o opilých číšnících. Jerry ho popadl, vynesl před hospodu a chvilku se na něho díval jak se zvedá ze země. Potom zakřičel do jeho nadávek: „Když se ti nelíbí ožralí, nemáš lézt do hospody, ty vole!"

Sestavil L.F.Nykl.