Češi a Slováci v legendární cizinecké legii . Byla založena už roku 1831 v Alžírsku.

Svoje tradice ctí Legie dodnes. Její příslušníci smějí nosit kníry a vousy a na přehlídkách defilují pomalým krokem. … zákon, nejtvrdší, jaký kdy byl stvořen, vrytý do kamene na zdi staré pevnosti v Marseille: „Legionáři, jste vojáci smrti, a já vás posílám tam, kde se umírá.“

Cizinecká legie se vyznamenala v letech první světové války, v bitvách u Verdunu 1916 na řekách Sommě a Aisne i v dalších bojích. V jejich řadách tehdy působila proslulá Rota Nazdar i další československé legionářské útvary. Také v roce 1939 počítalo francouzské velení s tím, že českoslovenští dobrovolníci budou postupně soustředěni do 11. cizineckého pěšího praporu. Každý nováček, který se dostal do cizinecké legie, se musel řídit heslem – Legio patria nostra – Legie – naše vlast. Po 15 březnu 1939 začalo do legiích postupně přicházet českoslovenští dobrovolníci – běženci.

V létě 1939 vstoupilo do Cizinecké legie postupně kolem šesti set československých dobrovolníků. Postupně jich ale ještě přibývalo.

Pozdější parašutista Jozef Gabčík, (Poluvsie, Rajecké Teplice) vyučený kovář, pak poddůstojník z povolání v Žilině a posléze dělník ve vojenské chemické továrně, odešel v roce 1939 do zahraničí. Ve Francii absolvoval vojenský výcvik a stal se příslušníkem Cizinecké legie. Roku 1940 odešel do Velké Británie, kde absolvoval parašutistický a speciální výcvik a spolu s J. Kubišem byl vybrán pro uskutečnění atentátu na R. Heydricha. V desantu ANTHROPOID byli oba vysazeni koncem prosince 1941 u Prahy a atentát úspěšně vykonali 27. 5. 1941. Spolu s dalšími parašutisty se pak skrývali u biskupa Gorazda v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze, kde byli zradou odhaleni a po statečném boji v obklíčení padli.

Podle Ladislava Hulíka byl dalším z těch slavných mužů, co proslavili Legii i sebe,  plk. Josef Šnejdárek. Svoji ojedinělou životní pouť popsal v knize „Co jsem prožil.“ Narodil se v r. 1875 a po kariéře poručíka Rakouské armády vstoupil v r. 1899 do legie. Získal Rytířský kříž Čestné legie a po vzniku ČSR bojoval jako československý a francouzský důstojník zároveň  v bojových střetnutích s Polskem a Maďarskem. Ač byl v r. 1935 penzionován, v létě 1939 uprchnul s celou svou rodinou do řad čs. Armády ve Francii. Jen několik dnů po skončení války umřel v Casablance. O legii napsal: „ Život ve francouzské cizinecké legii podobá se básní tvrdé krásy, básní psané krví. V níž vítězí ctnost, ať již v boji se zbraní v ruce, nebo srdcem, jež čelí vražedným bacilům.“

Dalším známým legionářem byl Jan Lang, který o své službě zanechal písemné svědectví. Takové, ale již v literární podobě knihy „Legie sebevrahů“ podal o své „ službě“ v legii i český cestovatel Ladislav Pařízek.  Jako mladý cestovatel toužící po dobrodružství  Francii nesehnal práci, uspořené peníze brzy došly. Začal hladovět. Pak ho na ulici oslovil dobře oblečený muž a pozval ho na sklenku a jídlo. Verbíř cizinecké legie. Bez peněz, bez pracovního povolení a s mizernou znalostí jazyka byl mladík z Čech ideálním rekrutem.

V říjnu 1924 prodělal v Marseille výcvik legionářských adeptů. Již první třicetikilometrový přesun s plnou polní, kdy pít se mohlo až na povel, znamenal pro zesláblého Pařízka očistec - do cíle ho dovlekli kamarádi. Následovala mise do Alžírska, kde byl ale při jedné bitvě s místní guerillou vážně raněn. Vrátil se do Evropy. O pobytu v legii pak dlouhá léta mlčel, až na konci šedesátých let napsal filmovou povídku Legie sebevrahů - vyšla i knižně. Časem Pařízek odjel zpět do Československa, v Praze ho zastihl březen 1939. Levicově orientovaný novinář se musel ztratit z očí. V Praze získal  místo účetního stavební firmy. Pražské povstání prožil Pařízek na barikádách jako aktivní bojovník ze skupiny Věrní psi.

 Ačkoli Pařízek s novým režimem sympatizoval, komunisté mu cestování nijak neusnadňovali. V roce 1953 mu úřady bez vysvětlení znemožnily cestu do rovníkové Afriky. Na poslední chvíli byla také zrušena velká expedice do Latinské Ameriky v roce 1956.

Velitel praporu cizinecké legie pplk. Otto Wagner, hrdina od El Allameinu a u Bir Hakeimu. Napsal o tom knihu „ S cizineckou legií proti Rommelovi.“ Když se pak po válce vrátil domů, byl propuštěn z armády a pracoval jako lesní dělník v Jeseníku. Dne 28.3.1953 byl  vzat do vazby a 7.3.1954 byl za "hromadění zbraní a navádění k pokusu o útěk" odsouzen ke dvěma letům a ztrátě hodnosti.Jeho kariéra skončila v komunistickém kriminále.

Začátkem roku 1941 podal v Anglii přihlášku ke vstupu do armády Svobodných Francouzů i kapitán Richard Zdráhala, spolu se 120 československými vojáky. Při výcviku se spřátelil se štábním kapitánem Ottou Wagnerem  Spolu pak bojovali u Bir Hakeimu v únoru r. 1942. Při probíjení z obklíčení byl Zdráhala zajat a skončil v italském zajateckém táboře u Brindisi. Odtud se mu podařilo uprchnout,  ale byl dopaden poblíž Švýcarských hranic. Dostal se do německého zajateckého tábora v Mülbergu. Odtud se mu také podařilo utéci a chytili ho až v Čechách u Postřelmova. Takže nakonec skončil v trestním táboře Colditz u Lipska.  V dubnu 1945 jej pak osvobodila americká armáda.

Nejznámějším českým legionářem byl major Karel Hora (1908-1989) bývalý major čs. armády, bojoval téměř na všech bojištích světa. Napsal francouzsky své paměti, které nazval: „ Moje cesta kolem světa v 80 bitvách.“  Byl nositelem řady válečných vyznamenání. V rodné zemi se mu dostalo ocenění zásluh ve formě československého válečného kříže, kříže za statečnost a medaile za zásluhy. To vše samozřejmě ještě před únorem 1948. Po puči odmítl Reicinovu nabídku stát se komunistickým agentem, uprchl z Československa a vstoupil do francouzské cizinecké legie. S ní prošel taženími v Indočíně, v Koreji a v Alžírsku. Tam ho bohužel zajali a přes Čínu a SSSR byl s dalšími českými příslušníky Cizinecké legie poslán domů. O tom pak byl pak natočen značně vylhaný film plný komunistické propagandy „ Černý prapor.“ Dobrodružný snímek Černý prapor (1957) plnil ve své době zjevnou politickou objednávku. Dokument, který se jím zabývá, dokládá záměry tvůrců: chtěli ukázat, jak se ve francouzské cizinecké legii vyskytují jedině ničemové, ba váleční zločinci, že legie samotná slouží k podpoře imperialistických zájmů. Byl určen zejména mladým divákům, které měl přesvědčit, že romantické sny o dobrodružstvích v exotických krajích jsou pouhou nebezpečnou smyšlenkou.Podle filmu jim bylo vše odpuštěno a  bývalí legionáři se stali skoro přes noc opravdovými budovateli socialismu. To vše je nesmysl, všichni byli odsouzeni k těžkým trestům a skončili v kriminálech. Později napsal Karel Hora knihu „ Moje matka cizinecká legie.“

Služba v cizinecké legii (jako v každé jiné cizí armádě) je naším zákonem zakázána. Porušením tohoto paragrafu se vojáci dopouští trestného činu se sazbou odnětí svobody až na 8 let. Přesto je vyčísleno, že ve francouzské cizinecké legii v současné době slouží asi 150  Čechů a Slováků.

Sepsal Frank Nykl.