Hodnocení uživatelů: 0 / 5

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

Všude čtu o pochodech smrti z trestaneckých lágrů na našem území , ale kdo byli ti dozorci co je k tomu nutili, sadisticky týrali a zabíjeli. Ne- nebyli to muži, ale primitivní venkovské selky - ženy, Ženy, kterým dal režim do ruky moc nad životem a smrtí a ony toho využívaly.

 

 

Krvavá dozorkyně.

 

V sousedství města Sokolova, ve (Zwodau) Svatavě, byl ke konci války zřízen ženský koncentrační tábor, v němž byly ženy nelidsky týrány, hlavně dozorkyněmi. Jednalo se o šest krutých bachařek, které byly daleko široko známé svým sadismem. Byly dobrovolnými příslušnicemi SS a pocházely z bavorského  Gundelsdorfu. Doma snad byly jen obyčejnými selkami, ale najednou dostaly do rukou moc a to je změnilo.

Ano tyto ženy měly najednou moc nad životem a smrtí jiných lidí, o kterých byly přesvědčeny, že jsou podřadní. Nacistický systém je proměnil z obyčejných venkovských bytostí ve zvířata a pod jejich rukama umírali mnoho let nevinní lidé. Lidé kterým byla odepřena svoboda a kteří museli nelidsky a o hladu pracovat pro blaho nadlidí.

Ačkoli se to zdá neskutečné, našly se  ženy, které předčily i otrlé muže při týrání, mučení a vraždách. Některé vám představím a ukáži. Zde je první z nich, zrovna ta, která se neštítila vražd hladových a nemocných žen, při pochodu smrti.

 

Obávaná dozorkyně koncentračního tábora - Ruth Elfriede Hildner.

(Převzato z anglického originálu .)

Narodila se 1.listopadu 1919  a byla popravena 2. května 1947.  Byla dozorkyní SS v několika nacistických koncentračních táborech během druhé světové války.

Hildnerová byla odvedena do armády k táborové službě  v červenci 1944, přijela do  Ravensbrucku už jako budoucí vrchní táborová dozorkyně. Bylo jí právě 26 let, když nastoupila do koncentračního tábora  Dachau a to bylo v září 1944 už jako zkušená velitelka. Potom byla poslána do pomocného pracovního tábora v Mnichově  Agfa Camera Werke. Časem  sloužila v několika pomocných táborech, včetně Henningsdorfu, Wittenbergu a Haselhorstu.V prosinci 1944 pak  přijela do Helmbrechtsu , malého pomocného tábora který spadal pod hlavní tábor Flossenburg umístěný poblíž Hoffu u našich hranic. Tam byla postrachem všech vězňů a hlavně židů.

V dubnu 1945, dozorci tento malý ženský tábor evakuovali  před očekávaným příchodem americké armády. Hildnerová byla jako jedna z ostatních dozorců spoluvina za pochod smrti,  kterého se pak také zúčastnila a byla také vina za špatné zacházení vězeňkyň  i vraždy několika mladých děvčat, které umlátila holí. Ona také doprovázela pochod do Svatavy , dalšího pomocného tábora napojeného na  Flossenburg. Za několik dní  se pak vydali na  pochod z Hoffu do západních Čech.  Začátkem   května 19dozorkyně45 se muži a ženy - dozorci  SS, znovu vydali na útěk dál do vnitrozemí.  Hildnerové se pak podařilo zapadnout do davu mezi uprchlíky. V březnu 1947, ji přesto  Československá policie zatkla a dala do vězení. 2. května r.1947 pak stanula před mimořádným lidovým soudem v Písku.  Ten samý den co byla odsouzena a 6 hodin potom byla také oběšena za válečné zločiny. A to jí bylo 28 let.

To ale nebylo všechno - tehdejší prameny uvádějí  jména šestnácti až devatenácti žen. které sloužily jako dozorkyně koncentračních táborů poblíž našich hranic; byly to dozorkyně - Fanny Baur, Leopoldine Bittermann, Ernestine Brenner, Anna Buck, Rosa Dolaschko, Maria Eder, Rosa Grassmann, Betty Hanneschaleger, Ruth Elfriede Hildner, Josefa Keller, Berta Kimplinger, Lieselotte Klaudat, Theresia Kopp, Rosalie Leimboeck, a Thea Miesl. Ženy dozorkyně sloužily také  v přilehlých a pomocných táborech;  Augsburg Michelwerke, Burgau, Kaufering, Muhldorf, a München Agfa Camera Werke.  V polovině dubna 1945 bylo mnoho uvězněných žen v pomocných táborech  Kaufering, Augsburg a München  a strážily je ženy z oddílu SS v Dachau. Povídá se, že ženy dozorkyně příslušnice SS, daly před osvobozením některým vězňům  zbraně , aby je prý ochránili před divokým davem a zlobou. 

 

Další vražedkyně se jmenovala Elisabeth Becker.

(Foto - Elisabeth Becker u soudu s dalšími dozorkyněmi, kde všechny dostaly trest smrti oběšením.)

Beckerová (1923 - 1946) se narodila v Polsku v německé rodině a od roku 1944 pracovala jako dozorkyně v ženském koncentračním táboře Stutthoff. dozorkyně2

Beckerová utekla z tábora 15. ledna 1945 a vrátila se domů do Neuteichu. Ale již 13. dubna byla zatčena Polskou policií a umístěna do vězení, kde čekala na soud.   Stutthofský soud začal v Gdaňsku 31. května 1946 s pěti bývalými dozorkyněmi SS a s několika vězeňskými kápo.   Beckerová byla odsouzena k smrti a tak  poslala pár dopisů Polskému prezidentu Bolesławu Bierutovi, se žádostí o milost, kde tvrdila, že její chování k vězňům nebylo tak přísné jak tomu bylo třeba  u kolegyně Gerdy Steinhoff's nebo Jenny-Wanda Barkmann's. Milost jí udělena nebyla a tak byla veřejně oběšena  4. července 1946  na vrchu  Biskupia Gorka spolu s ostatními dozorkyněmi  SS  a táborovými kápo.

Ale vraťme se k nám. V našem kraji bylo několik menších pomocných pracovních táborů, ve kterých také umírali lidé. Zde jsou některé z nich:

Božičany

Kopisty

Kraslice

Nová Role

Sokolov

Svatava

Z anglického originálu sestavil - L,F.Nykl

 

Ve filmu Big Red One (Velká červená jednička) je smutný závěr, kdy američtí vojáci osvobozují tento tábor ve Svatavě a uvidí pece plné ženských mrtvol. Jeden z vojáků si posadí na krk malého chlapce co to přežil a ten mu na zádech pomalu umírá díky nemocem z podvýživy. Nykl.