Hodnocení uživatelů: 5 / 5

Aktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnocení
 

Karlovy Vary a ruské tanky v r. 1968  


 

V úterý 21. srpna 1968, mě ráno vzbudila manželka, že prý je načase, když mám dneska to volno, abych vyjel s kočárkem a s naší 8 měsíční ratolestí do ulic na procházku. Prý jsem pořád v práci a kluka si ani neužiji.  Byla to pravda, dělal jsem v Karlovarském špitále a tam byla samé přesčasy a málo volna. Dělal jsem na operačním sále chirurgie,  kde bylo práce nad hlavu. Zatímco mi přebalovala našeho kluka Roberta a připravovala  mu kočárek, já jsem si sedl k snídani a pustil si rozhlas po drátě. Bylo asi půl osmé, když jsem uslyšel tu strašnou zprávu.

„Včera, dne 20. srpna 1968 kolem 23. hod. večer překročila vojska SSSR, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice ČSSR. Stalo se tak bez vědomí presidenta republiky, předsednictva Národního shromáždění, předsednictva vlády i prvního tajemníka ÚV KSČ a bez vědomí těchto orgánů. V těchto hodinách zasedalo předsednictvo ÚV KSČ a zabývalo se přípravou XIV. sjezdu strany. Předsednictvo ÚV KSČ vyzývá všechny občany republiky, aby zachovali klid a nekladli postupujícím vojskům odpor, protože obrana našich státních hranic je nyní nemožná."  

Manželka se zhrozila a prohlásila, že teď jít na procházku by byl hazard, ale já jí nakonec přemluvil, že se jen půjdu podívat k Hlavní poště a snad se dozvím od lidí, co se děje. Tak jsem vyrazil přes park a došel k poště. Už z dálky jsem viděl velký dav lidí, jak strhávají provazem od roku 1950 tam postavenou sochu rudoarmějce se samopalem na zádech. Lidi byli rozhořčeni a křik plný nadávek na Rusy se ozýval ze všech stran. Socha spadla a hlava se ulomila a odkutálela se o kus dál. Lidem to nestačilo a několik jich začalo do té hlavy kopat, až ji shodili vedle mostu do řeky Teplé. Kolem mne se začal tlačit dav, z něhož mi někteří dali trikoloru a pár našich Československých papírových vlaječek. Těmi jsem ošperkoval celý kočárek tak, že si ho začali lidé fotit. K tomu fotili i mě a já se nebránil. (Většina těch fotek se asi tak o rok později objevila na Státní Bezpečnosti, jako důkaz mé protistátní činnosti, ale protože jsem si hned na protest proti okupaci nechal narůst vousy a nechal si udělat nový Občanský průkaz už z bradou, nebyl jsem k poznání a tak jsem se vyhnul několikaletému trestu za urážku Sovětského svazu a vandalismus.)  

Ale abych neodbočoval, stál jsem u zábradlí před troskami pomníku a z dálky od Skleněného paláce a restaurace Jizera, bylo slyšet hukot tanků. Někteří odvážlivci začali stavět z laviček z parku, popelnic a kusů kamenů z pomníku barikádu. Jak přijel první tank, tak na ni najel, lehce se přehoupl a jel dál kolem pošty přes most, jako by se nic nestalo. Nebylo to nic platné a nemohli jsme nic dělat, jen křičet, házet kameny a psát na velké kusy papíru nápisy napůl rusky a česky, aby odtáhli domů. Ti v těch tancích na nic nereagovali a jeli dál.  

Pak jsem od někoho uslyšel, že to ještě není všechno, protože mají namířeno na Kolonádu a můžou zničit tam umístěné prameny. To by byl konec Karlových Varů. Vůbec jsem nemeškal a horní cestou okolo pošty jsem se rozeběhl i s tím kočárkem k Sadové ulici a u Vojenského ústavu jsem se dostal na Kolonádu. Tam už bylo také mnoho lidí a když jsem se prodral dopředu spatřil jsem, jak se začíná dělat lidský řetěz, lidé se rozestupovali a drželi se za ruce. Zeptal jsem se jednoho z nich co se děje a ten mi řekl, že se  od kv_1968_u_hlavni_posty_20080811_denik_clanek_solo.jpgGottwaldové ulice (dnes Krále Jiřího) a Dřevěné kolonády řítí několik tanků a oni se je takto chtějí pokusit zastavit. Postavil jsem kočárek za sloup na Kolonádě a přidal se k nim. Chvilku jsme stáli, když jsme uslyšeli hluk motorů a proti nám se vyřítily dva ruské tanky. Zastavily se před Ruskou knihou a jejich hlavně a kulomety mířily na nás. Dělaly zastrašovací manévry, jakoby přidávaly plyn, že se na nás rozjíždějí a pak ho zase ubíraly. Po dlouhých minutách napětí snad dostaly rozkaz k ústupu, protože se jeden po druhém otočily a odjely zpátky. Kdyby to nebylo tak tragické, bylo by to docela k smíchu. Na budově Ruského knihkupectví, před kterým ještě před chvílí ty tanky stály, byl totiž velký transparent s nápisem - „Sovětská kultura, náš vzor."  

Pak se ke mně obrátil můj starší soused v řetězu, pustil mou ruku a říká. „Měl by jsi raději odejít, můžou se vrátit a ty jsi ještě mladý a jak jsem viděl, jsi tu i s kočárkem. Na nás starších už tolik nezáleží, ale vy by jste měli žít dál a pak tohle vyprávět svým dětem. Na to co nám udělali, by se nemělo zapomenout."  

Na tahle slova si vzpomenu vždy, když vidím bohaté ruské turisty, jak se promenádují po Kolonádě, kterou jsme před nimi a tím i pro ně zachraňovali. Co se to stalo s lidskou pamětí?

 Frank Nykl.

 

Milý pane Nykl,

 

Naše dojmy z toho dne jsou si dost podobně - až na to, že jsem s sebou nemohl mít kočárek pro tehdejší naprostou absenci děti v mém manželství. Já běhal po městě celou noc - kámoš mi to zavolal už kolem půlnoci, nechtěl jsem mu věřit - ale pak jsem otevřel okno (v 8. patře posledního věžáku v Tuhnicich) a už jsem je viděl, ta světélka blížící se pomalu ale nezadržitelně na cestě od Chebu, a slyšel - to řinčivě dunění a rachocení jejich tanků. Na Dimitrovce se mě jeden ruský oficír zeptal, jak se dostane k norimberskému nádraží!

 

A jiný tankista - když jsem mu nadával do okupantů - odpověděl "eto naša zemlja, slovjanskaja"! Ten incident před poštou (kácení pomníku sovětského vojáka), se musel odehrát poměrně brzo ráno, ale přesnou hodinu už nevím - neměl jsem tenkrát celý den pojem o čase. (Ke kácení pomníku došlo kolem 7 hod. ranní a já jsem tam přišel asi okolo deváté. To už byla socha rozbitá a na zemi. Do hlavy sochy rozzuřený dav kopal až ji dostal ke břehu řeky, kam jí nakonec srazil posledním kopancem. Nykl) Nikdy předtím jsem nepomyslel na odchod do ciziny, ale během toho roku po okupaci mi bylo stále jasnější, že mi ty moje aktivity jen tak neprojdou, že mě to asi bude stát pěkných pár let svobody ne-li krk. Po výslechu na ruské komandantuře v Jaltské ulici jsem se ocitl na listině 40000 kontrarevolucionářů - šuškalo se, že ti prý skončí na Sibiři. Sice - prý díky Husákovi - tak neskončili, ale to jsem nemohl vědět.

 

Den po poslední maturitě 1969 (učil jsem tehdy na Střední škole pro pracující v Rybářích a své maturanty jsem nechtěl nechat ve štychu a odejít už před maturitami), tedy 27.června 69 jsem odjel - legálně! - na delší cestu po Evropě, že které jsem se už - varován před začínajícími represáliemi - bohužel nevrátil, resp. vrátil až přesně po 20 a půl letech, 27.12.89. (Měl pravdu, STB začala sbírat fotografie lidí, kteří se zúčastnili svržení sochy a podle těch fotek je zatýkali. Proto jich zbylo málo. Účastníci před Hlavní poštou dostali sice nevysoké tresty, ale měli po kariéře, nebo ztratili zaměstnání a nikde je nechtěli přijmout. Tím pádem byli bez práce a to bylo trestné podle § 203 – příživnictví. – Nykl).

 

V Karlových Varech jsem působil jenom deset let - ale to město pro mě byla láska na první pohled. Už tam však raději nejezdím - nesnáším Rusy, kteří se tam roztahují, jako kdyby celé Lázně patřily jim....!. Zda se mi, že to cítíte podobně. ( Ano. Raději bydlím v Chodově, kam jsem musel z Varů po vyhazovech z práce nedobrovolně odejít – Nykl.)

 

No, nějak jsem se rozpovídal. Ten den změnil celý můj život a můj životní plán, proto to se mnou dodnes - o 43 let později (přesně na den) - pokaždé zahýbá, když se o tom začne mluvit.

 

Přikládám také několik fotek, všechny moje vlastní - vím ještě, jak jsem ten den běhal a sháněl nový film do mě flexarety a jak jsem byl nešťastný, kdy mi pan Hruška z fotoprodejny na Masaryčce řekl, že je vše vyprodáno. Jinak bych těch obrázků nasekal jistě více.

 

Srdečně Vás zdraví

 

Vojtěch Terber

 

 

21_8_68 v k_varech - diskuse pod kulometem.jpg 21_8_68 v k_varech - konec krasnoarmejce u posty 2.jpg 21_8_68 v k_varech - konec krasnoarmejce u posty.jpg

21_8_68 v k_varech - rusky tank v ohri u dvoru - cedule 5tpred mostem neznamenala 5 tanku.jpg 21_8_68 v k_varech -pohled na tanky z okna meho bytu v tuhnicich.jpg 21_8_68 v k_varech-spontanni protest.jpg

proc_ k_vary 21_8_68.jpg tahnete bratri k_vary 21_8_68.jpg tanky na dimitrovce k_vary 21_8_68.jpg

 

Tramp_1969.jpg kv_1968_u_hlavni_posty_20080811_denik_clanek_solo.jpg socha5.jpg

srpen21.jpg