Články Blogu
Březová kůra.
Dnes jsem se díval na televizi a tam říkal ministr financí že "teď končí vyjimečně dobré časy a začnou starosti." Jak tohle může říkat důchodci s 6.400 Kč měsíčně, to nepochopím. Takže doteď jsem se měl báječně? Že jsem si toho nevšimnul? Asi mě to nějak minulo a já to zmeškal. Jakpak se asi budu mít teď? To budu jíst kůru ze stromů a zapíjet vodou z Vřesovského potoka? A co když ta kůra dojde a voda bude zakalená chemikáliemi, co pak? To budou asi ty moje nové starosti na které mě pan ministr připravuje. Měl bych mu za to poděkovat a ne mu spílat. Ono dneska ani to poděkování, ba ani spílání nic nezmění. Dál budou nahoře ti, kteří mi budou říkat, která kůra stromů je zdravější a já ji budu rád žvýkat, protože jim budu věřit a volit je za to, že mi dají povolení jít do lesa na tu kůru. Snad mi to povolení pak nevezmou, budu jim za to blahořečit! Co kdybych se zvedl a se svým nemocným srdcem vyšel do ulic s transparentem, že nemám často co jíst. Bude mi někdo věřit? Asi ne. Být nemocný a ještě starý se dneska nevyplácí a můžu si za to sám. Měl jsem se narodit později. To že jsem byl vyhazován z práce a celý život žil jako na útěku před politickou STB, mě neomlouvá. Měl jsem vstoupit do KSČ jako většina národa a chodit na schůze, ne podepisovat, nebo šířit Chartu 77 a k tomu ještě trampovat.Měl bych lepší práci a potažmo i větší důchod Mohl jsem se dnes mít dobře a neměl bych finanční a zdravotní problémy. Asi půjdu na tu kůru, prý je ta březová dobrá po uvaření a k tomu ještě čaj z jehličí. Promiňte , že nepozvu pana ministra, on mě taky nezve a asi by mu to moc nechutnalo.
Frank Nykl.
Vážení Brněnští přátelé,
tímto svým krátkým vyprávěním, bych chtěl poděkovat veškerému zdravotnímu personálu Kardiologického oddělení v Brně v Bohunicích, který mě doslova přivedl zpátky do života. Když jsem tam byl převezen z jihu Moravy vrtulníkem, měl jsem už malou naději. Těžký infarkt, zápal plic, zánět ledvin a ještě několik nemocí, o kterých jsem snad ani netušil že existují, mne po skončení divadelního představení dostihlo a přemohlo. To vše se stalo v Hrušovanech nad Jevišovkou, kde jsme spolu s několika členy Brněnských divadel hráli hry pro malé dětské zájezdy, spolu s dalšími soutěžemi, hlavně pro děti s různými většími i menšími handicapy. Chtěl jasem vrátit radost do života těžce postiženým dětem a sám jsem na tom v poledním horku doplatil. Ale a bych nepsal jen o sobě:
Těm všem z kardiologického personálu, kteří mne přivedli po další srdeční zástavě, zpět do světa živých patří můj veliký obdiv a dík. To se nedá slovy vyjádřit, zde se může jen mlčky povstat a uklonit se. Když jsem nakonec po dlouhých červnových dnech , kdy jsem byl v komatu a potom, kdy jsem se začal po polovině července znovu učit chodit a byl nakonec propuštěn, nestačil jsem se se všemi těmito zázračnými lidmi rozloučit. Oni nedělají jen svou práci, starají se hlavně o to, aby obyčejné lidi, jako jsem byl třeba já, dostali zpátky do světa živých a zdravých lidí. Jak se říká po celé republice - zdejší kardiologické oddělení, patří mezi světovou špičku a já jsem rád, že jsem byl jedním z těch, kterým byla takto znovu vrácena chuť a možnost k dalšímu plodnému životu..
Jestli dovolíte, chtěl bych opakovat onu prostou větu, kterou jsem odpověděl na dotaz pana prim. Mudr. Schildbergera,Phd. Ten když se mne po mém těžkém komatu, kdy jsem už jsem se dokonce mohl posadit na posteli, při vizitě otázal „Jak se cítíte?", mohl jsem mu odpovědět pouze výstižnou parafrází na titulní slova z filmu Karla Kachyni: „Pane primáři, díky vám, už zase skáču přes kaluže!"
Historik - Ladislav F. Nykl
Chodov u Karlových Varů.