Články Blogu

stbanner.gif
frank_k.jpgKamarádi, kamarádky, přátelé.
      Do tohoto Blogu budou postupně zařazovány články, které přímo nesouvisí s trampskou problematikou, ale vyjadřují moje názory, postřehy nebo úvahy. Většinou jsou to články, které píši pro Karlovarské, Sokolovské a Chebské noviny i některé další časopisy u nás i v zahraničí. Zároveň mé články přebírá a přetiskuje mnoho trampských i civilních internetových stránek. Cokoliv si chcete stáhnou, můžete, jen na konci ponechte mé jméno. Na tom musím trvat.
Přeji dobré počtení a doufám, že si vyberete podle svého ražení a vkusu.
Frank Nykl.

Hodnocení uživatelů: 5 / 5

Aktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnocení
 

 Die Marzebilla. (Marcipánka.)

(Podle knihy německého archiváře Grohmanna,-  Sagen aus Böhmen (Pověsti z Čech). 1863, str. 114.)

V krajině Krušných hor byla ves jménem Pressnitz (Přísečnice, okr. Chomutov - (ves byla zničena v r. 1974) je hora se jménem „ Bartelwulfenberg" (Vlčí vousy).  Zde prý byl před lety zámek. Jeho majitel měl mít dceru, která když vyrostla, odešla do ženského kláštera

 Zde měla poté milostný poměr s jakýmsi rytířem a ten brzy nato padl do pasti lupičů a zemřel.  Ona utekla a zemřela v bídě.  Od té doby se často zjevuje  v Císařském   lese u Pressnitz a nebo v Císařském lese Slavkovském u Bečova. Nechává se vidět  a je obecně známá pod názvem Marzebilla.  Má na své jedné ruce  navlečenou plechovou rukavici . Často se převtěluje, ale hlavně se zjevuje jako stará babka.  Jednou prý jel rolník s povozem z vesnice Neudorf (Nového dvora - obec zničená v r. 1975)  do lesa pro dřevo a co se nestalo?

Tu se náhle jeho povoz zastavil a nemohl z místa. Podíval se dopředu a spatřil na čelním konci oje  starou babu, která má na ruce jednu rukavici z plechu a hned v ní poznal Marzebillu. Požádala ho, jestli by mohla přisednout a jet s ním.

marzebila.jpgRolník jí řekl, že bude asi s tou rukavicí příliš těžká, ale už seděla vedle něho. Když nechtěla sestoupit, udeřil jí tak, že spadla na zem.  Když ale rolník přijel domů, lehl si  do postele a zemřel do osmi dnů. Jeho mrtvola pak ale dočista zmizela.  Teprve po několika letech našel jeden muž  který kácel staré stromy v lese kostlivce a jeho přítel v něm poznal podle amuletu na krku onoho sedláka. Také se stalo, že několik ženců kosilo trávu na okraji Císařského   lesa.  O polednách, když ve vesnici začaly zvonit zvony, objevila se Marzebilla a požádala kosáky, aby se pomodlili. Ti ale na to byli velice líní a projevili nezájem. Když však potom přišli k prameni, aby se napili , našli tam krev místo vody. 

Jeden ze sekáčů se chtěl přesvědčit a strčil hůl do krvavého bláta. Tu se zjevila Marzebilla, zahalená v temné mlze, promluvila podivnou řečí a žnec se proměnil v popel.  Když lidé chodí do lesa sbírat jahody a další plody, tak se jim často ukazuje Marzebilla a zavádí je do nepropustné houštiny.  Lidé jí pak proklínají a  tak je přenechává  Marzebilla svému osudu, modlí se za ně, ale pak je zavede na úrodná místa a nakonec jim ukáže cestu vedoucí domů. V jejím chování je sice vidět určitou zatrpklost vůči lidem, ale nakonec se ukáže její dobrá povaha a slušnost.

Z knihy - Grohmann, Josef Virgil: Sagen-Buch von Böhmen und Mähren. 1: Sagen aus Böhmen, Prag: Calve, 1863.

Dodatek - ( Marzebilla prý nedá dopustit na trampy a často je při jejich ohních navštěvuje. Jakmile uvidíš podivný obláček dýmu který míří z ohniště jiným směrem než celkový kouř a jakoby hopsal a poskakoval, může to být ona - Marzebilla. Můžeš jí i zamávat, bude to vypadat jako když ten obláček rozháníš, ale ona už bude vědět že jsi ji poznal a do rána pak bude hlídat tvůj klidný spánek)  

(Doplnil a přeložil Frank Nykl.)

 
Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení

Není lepší nic nedělat?

Měl jsem zajímavý rozhovor se svým synem, který má už mnoho let zdravotní potíže kvůli popáleninám, které si přivodil v mladém věku. Když byl opět hospitalizován v Karlovarské nemocnici, jeho spolubydlícím byl jakýsi mladík. Jak to bývá povídali si o nemocech a ten mladík se mu svěřil, že už má důchod. (Syn si jej nemůže dovolit, nedokázal by z něho uživit rodinu). Mladík se mu svěřil že prý byly velké potíže s tím, vypočítat konečnou cifru, protože nikdy nepracoval a tak nebylo z čeho. Nakonec prý mu dali přes 8.000 Kč a to se mu zdálo málo. Můj syn si vzpomněl na výši mého důchodu, (něco málo přes 6.000 Kč) a bylo mu to divné. Takže nelenil a zeptal se ho, jak  mu mohli vypočítat 8.000 Kč když nikdy nedělal? Mladík mu to vysvětlil.To se musel na Úřadu Práce vzít průměr dnešního nejnižšího platu (na Karlovarsku okolo17.000 Kč) a z toho mu to vypočetli. Krása!

Jak k tomu ale přijdeme my, co jsme museli celý život dělat a teď nemocní a staří nemáme na nájem, protože máme stále vypočítaný důchod pár let před dnešním průměrem?

Opravdu mají přednost ti, co nikdy nepracovali? Kde to jsme? Co takhle zkusit dát dotyčným úředníkům měsíčně šest tisíc? Jak dlouho by s tím vydrželi? Šli by do stávky a vydupali by si to zpět. Kam máme ale jít my senioři?

Ladislav Nykl. -  Chodov