Celému mému dětství vévodil ideál komunistického hrdiny Julius Fučík.

Jako děti jsme jeho vychvalovanému a zveličenému hrdinství příliš nevěřili. Nebylo to daleko od dob války a pamětníci nám vykládali o Gestapu, po jejichž brutálních metodách výslechu promluvil každý. Proto se tehdy ujalo rčení - „Lžeš jako Fučík."

S hrdinstvím je to sporné. K tomu  říká B. Brecht  toto : „ Běda zemi, která nemá hrdiny!  Běda zemi, která hrdiny potřebuje.!"

Při Fučíkově zatčení v r. 1942 v konspiračním bytě u Jelínků než gestapo prolomilo dveře, požádal Jaroslav (Mirek) Klecan .Fučíka o jednu pistoli, ten měl.z rozhodnutí ÚV KSČ dvě. On ale odmítl a obě pistole schoval do postele pod peřinu. Neprofesionální jednání vysvětluje Fučík na motácích. obavou, aby při střelbě nebyly zasaženy další osoby. Jednodušším vysvětlením je Fučíkova zbabělá snaha , aby pistole nebyly u něho nalezeny, neboť na to byl v každém případě trest smrti. Že tím ohrozil své hostitele Jelínkovi, mu bylo asi jedno. Schůzku, při které byl Fučík zatčen, udal na gestapu konfident Václav Dvořák.

Komunistický hrdna,. který nám byl a  je dáván za vzor od konce války až po dnešek, má ve svých motácích z vězení hodně rozporů. Vždycky se nám občanům říkalo, že Julius Fučík nikdy u výslechu nepromluvil, ale jak říká sám ve své „Reportáži psané na oprátce" v pasáži, která byla později zcenzurována a vyškrtnuta:"Ano, mluvil jsem. To najdete v mém protokolu." Takže Julius Fučík na gestapu vypovídal. A kde je mýtus, že neřekl ani slovo, nechal se téměř umlátit k smrti a stále se svým mučitelům vysmíval když říkal, „vy stejně tu válku prohrajete", ten je vykonstruovaný až po válce.

Když to vezmeme od začátku, je možné, že při prvním výslechu Fučík skutečně nemluvil. Pak pochopil, že mlčet je pasivní, a rozhodl se aktivně vstoupit do hry s gestapem. Je zřejmé, že jeho přítel interbrigadista Klecan začal mluvit první a proto mu ve své reportáži nemohl Fučík přijít na jméno. Fučík začal mluvit snad až  po něm, aby se zachránil. Občas musel říci nějaké jméno a některé zamlčel. Tím ale poslal na smrt několik odbojářů. Protože věděl že bude popraven, začal si vymýšlet různé postupy, aby se vyšetřování protahovalo, Samozřejmě že to bylo založeno na dobrých vztazích s vyšetřovateli. Navázal s nimi osobní kontakt a dostal se do jakéhosi výjimečného postavení oproti ostatním vězňům, prostě měl k těm gestapákům přátelský přístup. To,že se dobře bavil s komisaři gestapa a kouřil jejich cigarety, vidělo hodně vězňů. Jezdil s nimi jejich autem po Praze a na rozdíl od ostatních vězňů, kteří byli mučeni a krutě týráni, Fučík si mohl hodně dovolit. Je ale psáno, že „nic není zadarmo!". Pokud jde o vztah Fučíka a komisaře Böhma, psychologie působila z obou stran. Fučík věděl, že Böhm je klíčovou figurou, která může odložit jeho spis do pozdější doby. Ale hlavně, pro Böhma to byl první velký případ a samozřejmě chtěl, aby výsledek jeho práce byl co nejlepší.

 Zatýkání samozřejmě pokračovalo. Byla zatčena Anna Jirásková, manželka syna Aloise Jiráska, která byla popravena v prvních týdnech stanného práva, protože Fučík, Klecan a další byli ještě vyšetřováni a mluvili. Zatím byl v té době mučen a týrán o pár kobek dál  podpl. Mašín- (jeden ze Tří králů čs. kontrarozvědky), který nic neprozradil. Po jednom nelidském výslechu Gestapáků se Mašín rozběhl hlavou proti železnému radiátoru a zle se pomlátil. Když se mu tahle sebevražda nepovedla, prokousl si tepnu na ruce, aby ho nedej Bože nedonutili promluvit. I tohle však díky německým lékařům přežil. Na rozdíl od něho se Fučík vesele bavil s úředníky Gestapa jako jejich kamarád. Jeho prestižní postavení Hausarbeitera - (chodbaře), tedy relativně volný pohyb po věznici, mu umožňoval přístup k cigaretám, snadnější styk s příbuznými venku a dost jídla. Spoluvězni začali mít na Fučíka  podezření a vzájemně se před ním varovali, jak potvrdil i jiný pankrácký vězeň gestapa, Ferdinand Peroutka. Podobný případ zde totiž byl: Karel Vydra, člen 3. ilegálního výboru KSČ, zatčení a vězení přežil právě tímto způsobem.

Nabídku, že by mohl psát, dostal Fučík od strážného SS, českého Němce Adolfa Kolínského. Poprvé ji využil někdy na konci března 1943. Psal tužkou na záchodový papír (zbytky papíru z tiskárny), obojí mu dodával český strážník Jaroslav Hora.

Na Fučíkově „Na nebe vstoupení" mají po válce zásluhu hlavně komunisté ze  Sovětského svazu. Velkou  roli tam sehrál Václav Kopecký a Ladislav Štoll,  přítel Julia Fučíka. Velice se to vše podobá typu  sovětských hrdinů - Stachanova, Korčagina, Pavlíka Morozova. Nepochybně se v propagandistickém centru komunistické strany hledaly symboly, kterými by byl tento trend potvrzen a kterými by začal onen příběh "Velké národní Komunistické strany". Reportáž se po válce dostala do rukou manželky Fučíka, Gusty Fučíkové která ji předala vrcholným orgánům strany. Rudolfa Slánského a  nejvyšší vedení strany napadlo - z něho vytvoříme symbol. A aby ho mohli vytvořit, museli celou knihu reportáží vyčistit. Lidé na to dělali vtipy, které se vyprávěly šeptem po hospodách.  Třeba tento: „Co je to? Je to celé černé, chodí to po hřbitově a má to ohon v zemi? No přece Gusta Fučíková!" Také byla na tohle téma krátká scénka:

 „Gestapo - Kdo jsi?"

„Profesor Horák."

„Plesk, bác" a znovu - „Kdo jsi?"

„Jau, jau - Fučík"

Vnucovaný a přeslazený  hrdina Fučík se stal mezi lidmi terčem posměchu. Měl vlastně „štěstí", že ho popravili fašisté, jinak by asi později v padesátých letech visel vedle svého stranického kolegy Slánského! (Člen ÚV KSČ a generální tajemník KSČ (1945-1951). Byl popraven mezi 11. dalšími 3.prosince 1952 na Pankráci. Gusta Fučíková, která s fanatickým nadšením vystupovala jako svědek při vykonstruovaných procesech, organizátora komunistického teroru Bedřicha Reicina, Reicina i po jeho popravě křivě obviňovala, že byl udavačem gestapa a má na svědomí i "Julkovu" smrt. (Reicin byl ale v té době za války v Sovětském svazu...)

Frank Nykl