Kriminální hantýrka.

Význam některých slov a událostí z věznic a lágrů začátkem šedesátých let minulého století..

Mukl -  v padesátých letech to znamenalo -

Muž určený k likvidaci

V šedesátých letech po vyhlášení socialistického státu to znamenalo -

Muž uvězněný komunistickou lůzou

V sedmdesátých letech a později -

Muž určený k lopatě.

Prcačkář - muž který znásilňoval malé děti (většinou pomocník, nebo udavač Policie).

Protože snad každý z vězňů má tam doma rodinu, která je pro něho posvátná, nenáviděl ty, co ubližovali malým dětem. Tito vězňové měli v kriminále peklo, byli neustále biti, museli dělat sluhy, pucovat ostatním boty a podobně. Ani sami bachaři je nesnášeli a jejich šikanu přehlíželi.

Korekce - nejhorší vězení v samotném kriminále.

Korekce existovala do konce padesátých let a protože byla tak krutá, byla pak zrušena. Byla to betonová cela s jedním zamřížovaným okénkem, kde dostával vězeň jíst jednou za tři dny. Jinak měl nárok na krajíček chleba a vodu jednou za den. Spal s jednou dekou na betonové podlaze a v zimě se tam netopilo. Ti, co tohle mučení přežili, měli následky do smrti.

Izolace bez vyvádění - je bývalá korekce, jen s tím rozdílem, že vězeň dostává stravu denně i když poloviční.

Izolace s vyváděním (hopsá, hopsá) -

Je sice na způsob korekce, ale s tím rozdílem, že vězeň musí chodit do práce a do kobky ho po zaměstnání odvedou jen přespat. Ráno dostane jen černou bryndu a krajíc chleba, večer také. V poledne má sice dostávat poloviční porce, ale někdo z těch co obědy přivážejí a rozdělují se vždy nad ním slituje a dá mu víc. V Sýrovicích v zimě roku 1962-63 jsme ještě po šichtě museli skoro do rána škrábat ve vězeňské kuchyni shnilé brambory. Takto byl týrán i major západní armády Štyglic a když to nevydržel, pokusil se na jaře 1963 svými  zmrzačenými nohami o útěk. Byl postřelen a pověšen u brány tábora na pět dní na plot. Potom určitě zemřel. Jeho spisy se prý nedochovaly a tak  není možnost jeho případ vyhledat. Mě se ale zdá, že prostě už není zájem!

„15".

Na každém lágru byl zavedený zvyk, že se příchod bachaře oznamoval výkřikem „Patnáct"! To pocházelo z Jáchymovských dolů. Bachaři měli totiž ve zvyku každému za sebemenší kázeňský přestupek dávat 15 dní korekce. Proto se začalo říkat - „dej bacha, jde patnáct".

Homosexuál - homouš, buk, bukvice, buzík, védl -

Každý ještě málo znalý homosexuál, se domnívá, že přijde do kriminálu a všichni budou šťastni, že je sexuálně potěší. Snad se domnívá, že to bude jeho harém. Opak je pravdou! Muž, když na něho přijde ona chvíle se ukojí sám a nikoho k tomu nepotřebuje. Stane se, že si nový buk stoupne do dveří a s licoměrným úsměvem, červenými rty a šišlavým hlasem se představí. Už ve dveřích dostane facku od drsného velitele světnice. Musí pak stejně jako prcačkář dělat nejhorší práce a svými smyslnými rty líbat cizí boty. Jen málokdy se stane, že by někdo použil jeho sexuálních služeb. U nás je ve věznicích minimum lidí co fandí homosexualitě, filmy co na to poukazují jsou málokdy z  Evropy. Tito lidé byli většinou biti, jak doma, tak v kriminále. Ani ne tak za svoje odlišné sexuální zaměření, ale za svoje udavačství, zbabělost a patolízalství.

Špačkárna -

Vyvýšená budka s hlídačem, na kůlech mezi ploty kolem lágru.

Uzavřené spisy -

Ke konci padesátých let, po smrti Stalina a Chruščovově odhalení jeho Kultu osobnosti, se přestávalo tak v hojné míře popravovat. Tresty smrti, se většinou za politické delikty začaly měnit na „Uzavření spisů." To znamenalo, že na případného vězně nespadala milost Prezidenta, Amnestie a ani snížení trestu. To bylo svým způsobem opravdové doživotí. To měl v r. 1963 i uvězněný  plukovník Šebesta, táborový vedoucí samosprávy na lágru „C" ve Vykmanově.

Mundúr -

Nesměli jsme nosit své oblečení, jen to, co nám dali. To byly staré skoro plesnivé mundúry ze skladů naší armády a místo ponožek, jsme se museli naučit vázat onuce. V zimě to bylo hrozné, mám dodnes potíže kvůli tehdejším omrzlinám nohou. Na hlavách jsme měli vojenské lodičky, které jsme museli před bachaři smekat. 

Pozdrav - 

Při setkání s bachařem, nebo při vstupu do jakékoliv jejich kanceláře jsme museli smeknout a pozdravit „Dobrý den pane veliteli (jinak ho slovit hodností)" Slovo Soudruhu, jsme nesměli říkat, jen Pane. Soudruh bylo pro ně něco jako přítel a spolu druh. To my jsme nebyli. Nám to nevadilo, spíše naopak. Pro hodně muklů bylo slovo soudruh  urážka. 

Přezdívky bachařů -

Někteří bachaři měli různé přezdívky. Tyto přezdívky si sami pěstovali, aby nikdo neznal jejich pravá jména. Asi věděli proč. Byl to třeba : Šachový kůň, Pionýr, Makarenko, Glezos, Malý zákon, nebo Strana a vláda. Tak mu říkali proto, že když někoho sekýroval, začal na něho nakonec křičet „ Strana a vláda a vámi zatočí!"

Útěky -

Občas se stalo, že se někomu podařilo utéct. Buď z pracoviště na stavbě, na poli, nebo z věznice, zabalen ve špinavém prádle, které bylo odváženo do prádelny mimo věznici. Bylo ale běžné, že to bylo nedomyšleno a dotyčný mukl byl za pár dní dopaden před svým rodinným stavením. Tam na něho stačilo jen počkat, jiný směr cesty obyčejný zlodějíček nebo nemakačenko neznal.

Podle vlastních vzpomínek sepsal Frank Nykl.