Souhvězdí politických elitářů v šedesátých letech se dalo v kriminále vždy rozpoznat. Byly to uzavřené skupiny, které mezi sebou diskutovaly v nesmyslných hovorech o ničem. Jakmile se k nim přiblížil někdo, kdo nebyl z jejich ranku, okamžitě zmlkli a dívali se jinam. V Plzni na Borech se na začátku šedesátých let každou neděli procházeli po chodbách věznice svého úseku v malých oddílech a přede všemi tak dávali najevo, jak s obyčejnými vězni pohrdají. Neměli proč! Většinou byli zavřeni za sexuální úchylnosti s dětmi a nebo za krádeže velkého rozsahu. Prostě za to, co už se nedalo ututlat. Za protistátní činnost byli hlavně trestáni Skauti, trampové a kopečkáři (útěky přes hranice). Mnoho z politických funkcionářů té doby, mělo za sebou manka a kšefty z valutami.Tzv. „vexláci“ a další podvodníci se podíleli na rozkrádání státu při kupónové privatizaci. Těm se dodnes nic nestalo, protože vstoupili do různých stran a tyto strany je za jejich nakradené peníze hájí. Právě ti dnes nejvíc vykřikují o tom, jak byli politicky pronásledováni a žádají peněžité náhrady. Bohužel je dostávají spíš než ti, co bojovali za svobodu člověka. Z toho všeho se dá pochopit, že žádná revoluce, ani idea vznešené budoucnosti, nemůže předělat, ani převychovat lidi. Stalinské překování člověka v anděla, je nesmysl. Lidé kradli a podváděli už za dob starého Řecka a Říma.Z Řecka se „Demos – kratein“, Vláda lidu, rozšířila do světa a mnohdy se překrucovala natolik, že naše „lidová demokracie“ se stala ne vládou lidu, ale vládou funkcionářů a hrabivců s honbou za penězi a za mocí. To přetrvává dodnes.

Víte že jsou tu lidé, co nikdy neměnily kabáty a vždy stáli za svým slovem? Jsou to trampové, o kterých měl minulý režim jen urážlivá slova a o kterých se mlčelo. To se moc nezměnilo.Ještěže vychází naše trampské časopisy nejen u nás, ale i skoro ve všech koutech světa. Kamarádi v emigraci nezapomněli. U nás trampská a country muzika zmizela z vysílání a trampové zase jako by nebyli. Jenže oni jsou tu stále i když ne v takovém počtu jako v minulých letech. Pomalu se naše řady tenčí. Většina mých kamarádů se nedožila ani toho svého malého důchodu.Nikde v žádných televizních redakcích, ani v časopisech se o nich nemluví a nepíše, ale na to jsou zvyklí. Zůstávají jako svědomí národa a snaží se i v tomhle nepochopitelném marastu žít se vztyčenou hlavou.

Jak zpíval už Karel Kryl (Kájus) který jezdil za Teplické osady :

„Demokracie rozkvétá byť s kosmetickou vadou
Ti, kteří kradli po léta dnes dvojnásobně kradou
Ti, kdo nás léta týrali nás vyhazují z práce
A z těch kdo pravdu zpívali dnes nadělali zrádce.“

My trampové jsme chtěli žít jen jako slušní lidé, nelhat, nepodvádět a nekrást. Proč nás, ty co nekrademe, dneska ti co kradou mají za špinavé váguse a hlupáky? Kde je slušnost a čest? Nebo to už taky neexistuje? My, co jsme prodělali komunistické lágry a dnes jsme nemocní, staří a žijeme na pokraji bídy, stále říkáme hlasitě s našim prvním prezidentem TGM: „ Nebát se a nekrást!“

Frank.