Články Blogu

stbanner.gif
frank_k.jpgKamarádi, kamarádky, přátelé.
      Do tohoto Blogu budou postupně zařazovány články, které přímo nesouvisí s trampskou problematikou, ale vyjadřují moje názory, postřehy nebo úvahy. Většinou jsou to články, které píši pro Karlovarské, Sokolovské a Chebské noviny i některé další časopisy u nás i v zahraničí. Zároveň mé články přebírá a přetiskuje mnoho trampských i civilních internetových stránek. Cokoliv si chcete stáhnou, můžete, jen na konci ponechte mé jméno. Na tom musím trvat.
Přeji dobré počtení a doufám, že si vyberete podle svého ražení a vkusu.
Frank Nykl.

Hodnocení uživatelů: 5 / 5

Aktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnocení

 

zajic-trampV únoru 2016 uplyne 47 let od smrti kamaráda  Jana Zajíce z trampské osady Siroty na Severní Moravě.

 

Jan Zajíc (3. červenec 1950, Vítkov, Šumperk – 25. únor 1969, Praha) byl český středoškolský student, a druhý po Janu Palachovi, se také upálil na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Jan Zajícbyl velkým přívržencem trampingu a pod přezdívkou Míša ho znali všichni kamarádi, kteří jezdili do údolí řeky Moravice a do břidlicových lomů v okolí Vítkova (podnes nejoblíbenější místa ostravských trampů). 

 

Jan Palach  zemřel v neděli 19. ledna 1969, pohřeb se konal v sobotu 25. ledna. Mezitím na Václavském náměstí u pomníku sv. Václava skupina mladých lidí, studentů a dělníků, držela protestní hladovku. Jan Zajíc byl mezi nimi.

 

Před svou smrtí napsal ještě dopis Evě Vavrečkové, která měla být  pochodní č.3 a  měla se upálit 8. března. Eva Vavrečková tuhle krutou dobu však přežila bez úhony. Později emigrovala do Kanady, kde žije dodnes.

  

V osudný den si našel vhodné místo v průjezdu budovy číslo 39 na Václavském náměstí, tam se celý natřel hořlavou pastou na parkety. Svůj fatální čin ještě znásobil vypitím lahvičky kyseliny, což mělo znemožnit, aby křičel bolestí. Potom už hořící vyběhl z domu na náměstí. Jistý příslušník SNB jej zahnal zpět do průjezdu, pokusil se ho uhasit, ale již silným žárem byl sám ohrožen. Průvan v chodbě hoření ještě urychlil, takže Jan v bolestných křečích vyběhl po schodech nahoru, na prvním odpočívadle se zhroutil a dohořel. Na zdi zůstal černý stín v podobě kříže a na zemi torzo uhořelého. K svému činu si Jan Zajíc zvolil symbolické datum - den Vítězného února, výročí komunistického puče. Přesně v ten den někdejší symbol svobodného „pražského jara" Alexander Dubček přijal hlášení milicionářů a vybraným kolektivům předal Řád rudé hvězdy. Nebude to dlouho trvat a stejní milicionáři budou 21. srpna 1969 střílet v Praze a Brně do demonstrantů při prvním výročí sovětské okupace. Jan Zajíc přijel do Prahy dopoledne 25. února 1969. Velice si přál, aby byl pohřben v Praze, to však bylo orgány STB zamítnuto a tak  byl pohřben 2. března 1969 ve Vítkově. Statečné činy Jana Zajíce a Jana Palacha ocenil nový demokratický stát udělením nejvyššího československého státního vyznamenání - Řádu T.G.Masaryka in memoriam. 

Jeho dopis lidem byl tehdy potom zakázán a nesměl se publikovat:

 

OBČANÉ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ!

 

jan zajic foto2Protože se navzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji Vaše vědomí jako POCHODEŇ č. 2. Nedělám to proto, aby mne někdo oplakával, nebo proto, abych byl slavným, anebo snad, že jsem se zbláznil. K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali s sebou vláčet několika diktátory! 

Pamatujte:


"Když někomu vystoupí voda nad hlavu, je už jedno o kolik." Nemáme se čeho bát - jedině smrti. Ale: "Smrt není zlá, strašné je jenom umírání." A toto je pomalé umírání národní svobody. Nenech si, hrdý a krásný český a slovenský lide, diktovat, s kým navěky půjdeš! Vy všichni, na které můj čin zapůsobí a kteří nechcete, aby byly další oběti, uposlechněte následující výzvy!
 

 

STÁVKUJTE, BOJUJTE! "KDO NEBOJUJE, NEZVÍTĚZÍ!" Nemám na mysli jen ozbrojený boj. Ať moje pochodeň zapálí Vaše srdce a osvítí Váš rozum! Ať moje pochodeň svítí na cestu k svobodnému a šťastnému ČESKOSLOVENSKU!

 

Měli jsme dvě šance a obě jsme zmarnili. Vytvářím šanci třetí. NEZAHAZUJTE JI! 

Jen tak budu žít dál. 

UMŘEL JEN TEN, KDO ŽIL PRO SEBE! 

Jan Zajíc.

 

„Pozdravujte kluky, řeku a les. Sbohem a odpusťte. Honza."

 

Sestavil Frank Nykl.

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení

článek v MFDNES Karlovarský kraj

 

Estébáci nevěřili, že neznám Havla osobně, vzpomíná chartista Nykl

 

15. října 2015

 

Pro bývalého politického vězně Ladislava Nykla z Chodova na Sokolovsku to může být pocit zadostiučinění. Dostal totiž osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. Kromě uznání mu nově nabytý titul přináší i možnost požádat si o úpravu důchodu. Jako politický vězeň dostával jen málo placenou práci, z níž mu vyměřili i nízkou penzi.

 

L.F. Nykl z chodova-1

 

 

Dopis z odboru pro válečné veterány ministerstva obrany s osvědčením účastníka takzvaného třetího odboje dorazil jednasedmdesátiletému Ladislavu „Franku" Nyklovi letos v říjnu.


„Řekl jsem pošťačce, že na ten dopis čekám přesně čtvrt století. Myslela si, že jsem se zbláznil," přiznal signatář Charty 77.
Ještě ten den si bývalý politický vězeň Ladislav Nykl dopřál malou oslavu. Koupil si mimořádně jedno pivo na oběd a jedno na večeři. Na víc mu ze skromného sedmitisícového důchodu nezbylo.


I to se ale může díky titulu změnit. Na základě zákona O účastnících odboje a odporu proti komunismu totiž může požádat o úpravu důchodu.


Udala ho zdravotní sestra, která našla okopírované provolání


Cesta k podpisu Charty 77 začala pro Ladislava Nykla právě v roce 1977, kdy pracoval v ostrovské nemocnici jako sálový sanitář. Počátkem roku se mu od dcery primářky gynekologie Milevy Jurčíkové dostalo do rukou Úvodní provolání Charty 77.


S jejími myšlenkami souhlasil. A tak začal při nočních směnách v nemocnici přes kopírovací papíry opisovat provolání. Začátkem léta jedna ze zdravotních sester našla okopírovaný materiál a hned ho udala.


„Ještě předtím jsem stačil poslat svůj podpis na Chartu 77 po jednom známém. Po odeslání podpisu v červnu 1977 mne zatkli a odvezli k výslechu do hlavní budovy Sboru národní bezpečnosti ve Varech. Estébáci z Prahy chtěli vědět, odkud znám Václava Havla, profesora Patočku a další chartisty. Nevěřili, že je osobně neznám, a tak mne sledovali," popsal Nykl počátky svého pronásledování v Karlových Varech, kde původně bydlel.


Následoval vyhazov z práce. Při vyklízení skříňky v ostrovské nemocnici na něj někteří soudruzi řvali a plivali, že zradil dělnickou třídu. Když odmítl vycestovat za „svými chlebodárci na Západ", dozvěděl se, že se mu režim postará o „znechucení pobytu" v tehdejším Československu.


Tramp musel skončit i s muzikou


Jako vedoucí trampské a country kapely musel skončit s muzikou. Nesměl na pódium. Na kemp Arizona u Tatrovic, kam jezdil jako šerif, na přání kamarádů také zapomněl. Někteří trampové chtěli mít konečně pokoj od neustálých prohlídek a nájezdů esenbáků a estébáků.


Několikrát byl na ulici napaden – obstoupili jej cizí muži, dva mu zkroutili ruce dozadu a ostatní se mu mlčky trefovali hlavně do břicha. Proto se odstěhoval z Karlových Varů do Horní Blatné.


Bývalý zdravotnický pracovník pak kácel stromy u Kovářské, myl nádobí a čistil záchody jako údržbář po hospodách. Nakonec se odstěhoval s maminkou do Chodova, kde v Chodosu dělal zámečníka a tahal těžká železa.


„V roce 1991 se mi v nemocnici v Ostrově omluvili a nabídli práci. V prostředí, kde zůstali někteří z lidí, kteří mne na příkaz STB vyhazovali, se ale nedalo pracovat," vzpomínal Nykl.


Postižené srdce a revmatickou horečku měl už z kriminálu. V devadesátých letech dostal ještě anginu pectoris. „Osm let jsem pracoval jako vrátný v Liasu Vintířov. Proto mám tak malý důchod," vysvětlil chartista.


Kromě dopisu čeká Nykla ještě uznání na slavnostním obřadu. Od ministra obrany Martina Stropnického převezme pamětní dekret a odznak.


Autor: Vladimír Zedník


© Copyright 1999–2015 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlemKarla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.