Hodnocení uživatelů: 0 / 5

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

Kriminální hantýrka z let šedesátých.bory-prison-65

Význam některých slov a událostí z věznic a lágrů začátkem šedesátých let minulého století..

 

Mukl - v padesátých letech to znamenalo:

Muž určený k likvidaci

V šedesátých letech po vyhlášení socialistického státu to znamenalo:

Muž uvězněný komunistickou lůzou

V sedmdesátých letech a později:

Muž určený k lopatě.

 

15“ -

Na každém lágru byl zavedený zvyk, že se příchod bachaře oznamoval výkřikem „Patnáct“! To pocházelo z Jáchymovských dolů. Bachaři měli totiž ve zvyku každému za sebemenší kázeňský přestupek dávat 15 dní korekce. Proto se začalo říkat – „dej bacha, jde patnáct“!

Bomzák – bonzák -

Většinou všemi známý udavač z řad zlodějů a menších kriminálníků. Byl od každého bit a napadán. Takže žaloval a udával dál.

Brána –

Vstup pro pěší a vedle pro auta do areálu věznice, nebo vězeňského pracoviště, kde se každé auto a lidé prohlíželi a kontrolovali.

Černoprdelník -

Civilní hlídač a strážce muklů, většinou kovaný soudruh z řad místních obyvatel.

Fet -

V té době to byl Efedrin a Neurogen. Pašoval se do věznice při návštěvách příbuzných a tyhle prášky brali většinou jen nesoběstační hlupáci. Z tehdejších drog figurovaly v kriminále na prvním místě tzv. Klepky.

Ty prášky byly v pytlíčku a jmenovaly se Yastil. Protože se vyklepávaly z pytlíku na hřbet ruky aby se mohly nassávat nosem, říkalo se jim "klepka".S fenmetrazinem a dexfenmetrazinem byly nejvíce v oběhu. Prostě to nebyla ještě móda, za kterou se zbabělci co neumějí samostatně myslet a žít, dnes schovávají.

Filcung –

Osobní prohlídka muklů při odchodu do zaměstnání a jejich příchodu do věznice. Také občasná prohlídka jejich cel.

Homosexuál – homouš, teplouš, buzerant, buk, bukvice, buzík, buzna, védl ...–

Každý ještě málo znalý homosexuál, se domnívá, že přijde do kriminálu a všichni budou šťastni, že je sexuálně potěší. Snad se domnívá, že to bude jeho harém. Opak je pravdou! Muž, když na něho přijde ona chvíle se ukojí sám a nikoho k tomu nepotřebuje. Stane se, že si nový buk stoupne do dveří a s licoměrným úsměvem, červenými rty a šišlavým hlasem se představí. Už ve dveřích dostane facku od drsného velitele světnice. Musí pak stejně jako prcačkář dělat nejhorší práce a svými smyslnými rty líbat cizí boty. Jen málokdy se stane, že by někdo použil jeho sexuálních služeb. U nás je ve věznicích minimum lidí co fandí homosexualitě, filmy co to zdůrazňují jsou málokdy z Evropy. Tito lidé byli většinou biti, jak doma, tak v kriminále. Ani ne tak za svoje odlišné sexuální zaměření, ale za svoje udavačství, zbabělost a patolízalství, které jejich sexuální úchylku provází. Venku udávali za to, aby je SNB za tehdy trestný čin homosexuality nepronásledovalo a v kriminále ze zbabělosti. Z velké většiny to byli také lidé, co zrazovali za slibovanou sexuální svobodu svůj národ. Nejvíc jich bylo mezi Američany, co dělali v padesátých letech špióny pro SSSR. Jako příklad je tu Kim Philby a jeho 4. homosexuální přátelé co zrazovali jak USA, tak Británii skoro 30 let a nebyli sami. Nakonec utekli do SSSR a tam byli izolováni, protože i tam byla jejich sexuální úchylka trestná. Říkalo se jim „Velká Cambridžská pětka“.

Izolace bez vyvádění – je bývalá korekce, jen s tím rozdílem, že vězeň dostává stravu denně i když poloviční.

Izolace s vyváděním (hopsá, hopsá) –

Je sice na způsob korekce, ale s tím rozdílem, že vězeň musí chodit do práce a do kobky ho po zaměstnání odvedou jen přespat. Ráno dostane jen černou bryndu a krajíc chleba, večer také. V poledne má sice dostávat poloviční porce, ale někdo z těch co obědy přivážejí a rozdělují se vždy nad ním slituje a dá mu víc. V Sýrovicích v zimě roku 1962-63 jsme ještě po šichtě museli skoro do rána škrábat ve vězeňské kuchyni shnilé brambory. Takto byl týrán i major západní armády Štyglic a když to nevydržel, pokusil se na jaře 1963 svými zmrzačenými nohami o útěk. Byl postřelen a pověšen u brány tábora na pět dní za pouta na plot. Potom určitě zemřel. Jeho spisy se prý nedochovaly a tak není možnost jeho případ vyhledat. Mě se ale zdá, že prostě už není zájem!

Kérka –

Tetování, většinou se jednalo o naivní a hloupoučké obrázky, nebo jména dívek zanechaných za branou tábora. Když se ten dotyčný pak vrátil domů, byla ta dívka už většinou vdaná a nebo byla díky letům značně zchátralá. Kérka se ale pak dala odstranit jen operací a to bylo zdlouhavé a finančně náročné. Tehdy bylo tetování jen vězeňská záležitost a tak bylo trapné nosit v létě krátký rukáv a svléknout se na koupališti. Každý okamžitě poznal odkud to máš, ne jako dneska, kdy se s tím chlubí i mladé ženy. Podle mne (a něco mám taky), je to pořád ostuda a nesmyslné hyzdění těla. Po létech toho budou ti počmáraní litovat.

Klepeta -

Pouta na rukou a někdy i nohou, pro ty, co byli vyhlášeni, že jsou nebezpeční jiným i sami sobě.

Korekce – nejhorší vězení v samotném kriminále.

Korekce existovala do konce padesátých let a protože byla tak krutá, byla pak zrušena. Byla to betonová cela s jedním zamřížovaným okénkem, kde dostával vězeň jíst jednou za tři dny. Jinak měl vězeň nárok na krajíček chleba a vodu jednou za den. Spal s jednou dekou na betonové podlaze a v zimě se tam netopilo. Ti, co tohle mučení přežili, měli následky do smrti.

Koridor -

Celkové oplocení a cestička pro hlídky sypaná pískem mezi dvěmi ploty z ostnatého drátu okolo věznice, nebo stavby, kde pracovali muklové.

Mundúr –

Nesměli jsme nosit své oblečení, jen to, co nám dali. To byly staré skoro plesnivé mundúry ze skladů naší armády a místo ponožek, jsme se museli naučit vázat onuce. V zimě to bylo hrozné, mám dodnes potíže kvůli tehdejším omrzlinám nohou. Na hlavách jsme měli vojenské lodičky, které jsme museli před bachaři smekat.

Pozdrav -

Při setkání s bachařem, nebo při vstupu do jakékoliv jejich kanceláře jsme museli smeknout a pozdravit „Dobrý den pane veliteli (jinak ho oslovit hodností)“ Slovo Soudruhu, jsme nesměli říkat, jen Pane. Soudruh bylo pro ně něco jako přítel a spolu druh. To my jsme nebyli. Nám to nevadilo, spíše naopak. Pro hodně muklů bylo a je dodnes slovo soudruh urážka.

Přezdívky bachařů –

Někteří bachaři měli různé přezdívky. Tyto přezdívky si sami pěstovali, aby nikdo neznal jejich pravá jména. Asi věděli proč. Byl to třeba : Šachový kůň, Pionýr, Makarenko, Glezos, Malý zákon, nebo Strana a vláda. Tomu tak mu říkali proto, že když někoho sekýroval, začal na něho nakonec křičet „ Strana a vláda a vámi zatočí!“

Prcačkář – muž který znásilňoval malé děti (většinou pomocník, nebo udavač SNB).

Protože snad každý z vězňů má tam venku doma rodinu která je pro něho posvátná, nenáviděl ty, co ubližovali malým dětem. Tito vězňové měli v kriminále peklo, byli neustále biti, museli dělat sluhy, pucovat ostatním boty a podobně. Ani sami bachaři je nesnášeli a jejich šikanu přehlíželi.

Regály –

Dvou až tří stupňovité palandy nad sebou. Když bachař večer zavelel „Tak tady už bude klid a padejte do regálů!“, tak nám svým způsobem popřál dobrou noc.

Špačkárna –

Vyvýšená budka s hlídačem, na kůlech mezi ploty kolem lágru.

Špehýrka –

Otvor pro nahlížející oko bachaře ve dveřích cely, aby byli muklové stále pod kontrolou. Hlavně ve vazbě a v noci.

Uzavřené spisy –

Ke konci padesátých let, po smrti Stalina a Chruščovově odhalení jeho Kultu osobnosti, se přestávalo tak v hojné míře popravovat. Tresty smrti, se většinou za politické delikty začaly měnit na „Uzavření spisů.“ To znamenalo, že na případného vězně nespadala milost Prezidenta, Amnestie a ani snížení trestu. To bylo svým způsobem opravdové doživotí. To měl v r. 1963 i uvězněný plukovník Šebesta, táborový vedoucí samosprávy na lágru „C“ ve Vykmanově.

Útěky –

Občas se stalo, že se někomu podařilo utéct. Buď z pracoviště na stavbě, na poli, nebo z věznice, zabalen ve špinavém prádle, které bylo odváženo do prádelny mimo věznici. Bylo ale běžné, ale většinou to bylo nedomyšleno a dotyčný mukl byl za pár dní dopaden před svým rodinným stavením. Tam na něho stačilo jen počkat, jiný směr cesty obyčejný zlodějíček nebo vexlák a nemakačenko neznal.

Vzpoura -

Většinou nikým neorganizovaný impuls vybíjení vzteku, buď něčím vyprovokovaný anebo bez smyslu a bez rozumného vysvětlení. Také to může posloužit k zakrytí pokusu o útěk, ale to už bylo lépe organizováno. Bývala tvrdě a krvavě potlačována ještě v šedesátých letech.

 

Podle vlastních vzpomínek sepsal Frank Nykl.