Hodnocení uživatelů: 0 / 5

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

Vážení přátelé. Když jsem probí­ral rukou psané vzpomí­nky svého dědyLibochovického mistra obuvnického Antoní­na Nykla, přečetl jsem si také vzpomí­nku na to, jak kolem roku 1903 (110 let) zakládali v hospodě Na Kopečku Sociální­ Demokracii. Dnes je jí­ všude plno a tak vám posíl­ám část o tom, jak to tenkrát opravdu bylo. Snad vás to bude zají­mat. Ladislav Nykl,  Západní­ Čechy, Chodov u Karl. Varů.

 Úryvky z bloku vzpomínek mého dědy Antonína Nykla – mistra cechu obuvnického, na založení Soc. Demokracie ve městě Libochovice v r. 1903.

(Ponechán slovosled a barvitost mluvy té doby.)

„Byl jsem vyučený švec jako můj bratr František a bylo málo práce.  Bratr šel na zkušenou, neb jsme neměli doma co dělat. Náhodou pak dostal práci v Roudnici. Tehdy bylo obuvnictví v Libochovicích tak konkurenčně ubité, že každý nádeník byl na tom lépe.  Poněvadž jsme nebyli patolízali ani kariéristé a viděli to třídní rozvrstvení, dali jsme se ke straně Sociálně Demokratické, která měla sídlo v hostinci Na Kopečku. Tehdy to byla v Libochovicích ta nejpodřadnější hospoda. Hostinský Vakrman byl hladovec, který se neštítil ani všiváka nechat v šenkovně přes noc, jen když dobře zaplatil. Tak se stal Kopeček sídlem „cibulářů a kolovrátkářů" a podle toho se pohlíželo na členy strany, která tam měla sídlo. Vedle toho dělal Vakrman špicla pánům, kteří pak věděli vše, co se ve schůzích mluví a na nás namluvil i to, co nebylo pravda, neb zjistil, že usilujeme o to abychom  se odstěhovali se stranou jinam.

Nestalo se tak, neb předseda strany mu byl na ruku a panu Vakrmanovi plnil přání, když za jeho zásluhy aby se mu zlepšily příjmy, mu dali každý rok o řepné kampani místo vážného a my byli ti nejšpatnější lidi pod sluncem. František si koupil klarinet a naučil se na něj podle not.Náhodou se mu podařilo v Podluskách u Roudnice koupit harmoniku, která jakž takž vyhovovala, ale kdo na ní bude hrát?  Bratr pak usoudil že bude hrát na klarinet a já na harmoniku  a tak to bylo. Ale klarinet neladil s harmonikou a tak zedník Frič, který spravoval kolovrátky, hodiny, harmoniky, prostě vše, nám harmoniku k našemu spokojení přeladil. Teď to bylo jako varhany a my hráli celé kusy. Lidové písničky z Čech a Moravy. Bratr mě to přepsal dle not a já se to naučil nazpaměť.

A tak když jsme se tak občas sešli s kamarády Na Kopečku, museli jsme jít domů pro nástroje a hrát. Na Kopečku bylo veselo, ovšem my hráli zadarmo a hostinský měl užitek. Přesto však členů ke straně nepřibývalo, neb tehdy u pánů a neuvědomělých lidí byl sociální demokrat vyvrhel společnosti a ani my s tou harmonikou jsme se nedočkali žádné cti. Neb tehdy na harmoniky hráli jen komedianti a houpačkáři, neb potulní kramáři. Na jaře roku 1906 byla velká nezaměstnanost, už bylo na konci května a kamarádi zedníci neměli co dělat a my také ne. A tak když jsme se dozvěděli, že na předměstí Vídně shánějí dělníky na stavbu silnice, vydali jsme se znovu na cestu a na zkušenou."

 Zde končí vyprávění o začátcích Sociální Demokracie v Libochovicích a jak je mi známo, všude to bylo podobné. Na své uznání ještě musela strana dlouho čekat, aby se dostala tam kde je dnes. Vždy někomu pomohla k moci a ten jí za to zlikvidoval. Zprvu to byli v Rusku Eseři (Socialisté Revolucionáři), likvidováni Leninem a pak Stalinem. U nás pak v r. 1948 nastala likvidace a zatýkání členů strany Sociální Demokracie a její zbytek byl sloučen s KSČ. Bylo to pod nátlakem a ze zbabělosti jejich funkcionářů. Jen nechápu, proč se dnes znovu spojují se svými likvidátory? Dějiny se většinou opakují a neznalost dějepisu neomlouvá.

Ladislav (Frank) Nykl