Hodnocení uživatelů: 0 / 5

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 
 

S STB byla v r. 1977 potíž. První co jsem slyšel když mě přivezli z práce z Nemocnice v Ostrově do K. Varů na uzavřené oddělení v budově SNB, které tam měli nahoře pronajaté bylo, "My nejsme žádný venkovský policajti, my jsme STB Praha!" Nikdy se mi nepředstavili a jejich podoby už si taky po těch 35 letech těžko vybavuji. Byl jsem tam u výslechu asi třikrát a pak v Sokolově jen 2x. Od místních policajtů vím, že mě napřed sledovali tajní sami a pak mě nechali sledovat jen tak namátkové od SNB s kým se stýkám.Oni potřebovali hlavně ty špičky Charty a ty byly v Praze. Napřed mě nevěřili, mysleli, že jsem s nimi propojen, ale já jen podepsal úvodní prohlášení Charty 77 a měl občas nějaké provolání a tištěné protesty ve formě letáku proti tyranii a věznění čelních signatářů. V nemocnici v Ostrově, kde jsem pracoval, jsem tajně po nocích tohle úvodní provolání rozšiřoval na psacím stroji na sesterně přes kopiráky. Chtěl jsem lidem dát tímto na vědomí co vlastně Charta 77 je aby věděli, proti čemu hlasují na schůzích. Jedna sestra ráno našla pár mnou vyrobených výtisků a ihned to zavolala svému muži, který byl státním zaměstnancem (asi bachařem v blízkém Vykmanově) a mašinérie se kolem mne rozjela. Jen pro doplnění - z nemocnice mě okamžitě vyhodili, práci jsem nedostal po celém okrese, v jednom případě dokonce vzali raději zloděje co přišel z kriminálu, než mne. Moje kapela Pekelníci Karlovy Vary byla rozpuštěna a já už nesměl vystoupit na žádné pódium, že bych "svými politickými názory mohl ovlivňovat veřejnost". Hodně kamarádů přecházelo na druhý chodník, než aby mi museli podat ruku a tak jsem emigroval do vedlejšího okresu směrem na Západ, do Sokolovského a to do města Chodova. Díky naší byrokracii, než za mnou přišly mě papíry, že jsem "Zaprodanec imperialismu, zrádce dělnické třídy a Americký rozvraceč", tak už jsem měl práci dělníka ve fabrice Chodos. Protože jsem tam byl už víc jak tři měsíce, už mě nemohli bez udání důvodů okamžitě propustit. Nakonec jsem tam dělal 11 let.

Signatáři v Praze nás vlastně neznali, já a mě podobní, jsme byli jen malí pěšáci.Taky se nás pěšáků nikdo nezastal, jako těch čelních Chartistů a od nikoho jsme nedostávali dolary ani podporu od Amnesty Intenational. Dodnes se o nás vlastně ani neví a byly nás stovky, bez naší mravenčí práce by se celá Charta položila. Hrdinou je dnes jen Havel a hrstka kolem něho, ti měli stálou práci i když nádenickou a my neměli ani co jist. Proto taky mezi námi bylo málo udavačů, zrádci a konfidenti se shromažďovali hlavně v Praze proti těm, jak říkám špičkám Charty. Mě vždycky jen vyhodili z práce, prohlédli kvartýr, něco zabavili a nebo někoho poslali jako provokatéra, aby mě napadl a zbil. Jenže já měl kolem sebe pořád dost trampských kamarádů, takže měli smůlu a na vandru se mohli těžko projevit. I tak jich bylo i mezi námi trampy udavačů dost. Policajti měli o nás přehled, věděli jak se jmenujeme, měli naše fotky a znali naše přezdívky. Někdy měli dřív zvadlo na potlach než většina z nás. Sami se s tím chlubili, co o nás vědí. Domovní prohlídky byly časté a zabavovali mi hlavně knížky  Solženicyna, Kunderu, Mňačka, Procházku, Vaculíka i Švandrlíka, ale B. Pasternaka mi nechali, toho asi neznali. Ostatně mě napadalo, že to nikdy nečetli, protože knížky vybírali podle seznamu. Když jsem se optal, jestli mi je někdy vrátí, řekli mi, že je musí napřed prostudovat a pak se uvidí. Dodnes mi je nevrátili, že by je pořád studovali?

Dnes bych se se svými názory o minulosti možná chytil už jen v Praze, ale v mých letech se stěhováním je to horší. A pak, do Prahy se všichni nevejdeme. Protože jsem skoro celý život musel dělat nejhorší práce a nakonec jsem díky svému nemocnému srdci musel dělat na vrátnici ve fabrice, mám dnes jeden z nejmenších důchodů (6.700 Kč.)  Musí mi občas pomáhat kamarádi, abych měl z čeho žít. Když si vzpomenu na ty co mě pronásledovali, jaké oni mají důchody a odstupné, je mi z toho špatně. Takhle se nám nás národ odvděčil! Chtěl jsem svobodu a dnes se začínám bát takovýto list někam poslat. Ne že by se mi něco stalo, už mi nemůžou víc ublížit, jsem nemocný a nic nemám, ale každý redaktor to neuveřejní, Mohl by si pohněvat KSČM, ze kterého je dneska zase vlivná strana. Jak mi nezávazně mezi čtyřma očima řekl jeden známý: " Ty dneska nevíš s čím si zahráváš, Komunistická strana není jen nějaká banda, do které se můžeš navážet, je to silná Parlamentní strana a lidé ji zase volí."

(Tak proč byl ten listopad 1989? Jen proto, aby si pár lidí nahoře vyměnilo místa? Všechno co jsme dělali my tady dole i přátelé v zahraničí bylo zbytečné? ) Po nynější záplavě komunistů ve vedení Karlovarska a později snad i státu, se znovu ptám: Budu muset přece jen emigrovat?

                                                                                                                                    L.F.Nykl - Karlovarsko.