Hodnocení uživatelů: 0 / 5

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

 

Úplně náhodou jsem zaslechl, že se v Praze začínají konat nějaké vzpomínkové oslavy na Chartu 77. Jsou tam prý pozváni všichni  ti, co se o Chartu nějakým způsobem zasloužili a byli pak za to stíháni. Opravdu všichni?

Jak možná víte, tak jsem byl udán jednou zdravotní sestrou na mém pracovišti v Nemocnici v Ostrově nad Ohří za to, že jsem rozšiřoval po nocích úvodní provolání Charty 77. To jsem dělal proto, aby si lidé mohli přečíst co to vlastně je a mohli si udělat názor na to, proti čemu musí na schůzích jednomyslně protestovat.  Agenti STB si pro mě přijeli až do práce, prodělal jsem několik drsných výslechů a okamžitě vyhozen z práce. Všude mě častovali nadávkami, jako „zaprodanec imperialismu a zrádce dělnické třídy", dokonce na mě při odchodu plivali.  V celých Karlových Varech a okolí mě odmítali zaměstnat po telefonických příkazech agentů STB a já jsem se nakonec musel vystěhovat z Varů.

Pak se mi podařilo získat zaměstnání strojírenského dělníka ve fabrice Chodos - Chodov. Ani tehdy mě nepustili z očí, znovu mě vyslýchali v Sokolově a měl jsem v patách několik udavačů. Chtěli ode mě vědět koho znám z chartistů v Praze a s kým jsem ve spojení. Ale já nikoho neznal. To mi nevěřili a tak jsem byl do listopadu 1989 neustále pronásledován.

Mé spisy byly sice spáleny,ale proto, že tam byla hromada udání na mou osobu a nikdo nesměl vědět, kdo mě udával. Po čase jsem to stejně zjistil.

To že jsem si zažil opravdové peklo, když jsem se odmítl vystěhovat do Rakouska, vám nemusím vykládat. Proto je mi dnes poněkud líto, že mě na tyhle oslavy Charty 77 nikdo nepozval i když jsem se o svém strastiplném životě zmiňoval jak v různých novinách a časopisech, tak v rádiu. Natáčeli se mnou i krátký film pro instituci Paměť národa, mé vzpomínky jsou i na stránkách Totality, píšu své příběhy do časopisu „Čechoaustralan" v Sydney a „Nový domov" v Torontu - Kanada. Hlavně však píšu své paměti do Sokolovského, Karlovarského a Chebského deníku. Podal jsem také žádost o uznání statusu za 3. odboj.

Ještě k tomu nepozvání mezi slavné chartisty - asi jsem se ničím nezasloužil být mezi nimi a tak to vzdávám. Chtěl jsem to brát alespoň jako podání ruky, ale toho se díky mému těžce nemocnému srdci už nedočkám.

Frank Nykl

Chodov u Karl. Varů

Mobil: 739 335020

kancelarw.jpgomluva2w.jpg

 Pan Havel, jak je vidno z přílohy, neměl zájem mi odpovědět a tak mi jeho kancelář poslala přípis, na jehož základě mi nabídli práci, ze které mě původně vyhodili. Ale ouha, nastal problém v tom, že většina těch, co mě tenkrát nadávali a vyhazovali, si udělala kariéru a teď mi dělali nadřízené. Jejjich šikanu a uštěpačné poznámky typu - "co jsi z toho vlastně měl, neměl jsi nic tenkrát a nemáš ani teď" se mi těžko vysvětlovala. Oni nepochopili, že jsem to nedělal pro peníze, ale pro svobodu člověka a tak jsem raději odešel, teď už sám. Asi jsem hlupák, když přemýšlím nad tím, jestli si můžu koupit celý chleba, nebo jen půlku, zatímco ti co mě terorizovali a pronásledovali, mají dnes mnohokrát větší důchod než já. Mám sice občas hlad, (6.8700 kč důchodu), ale prožil jsem svůj život jako slušný člověk.  Děkuji za pochopení. Frank.