Slyšte, slyšte!
Na veřejnost uvedeno jest, že zemědělský koncentrační tábor Sýrovice u Podbořan, který byl v polovině šedesátých let pečlivě zlikvidován, našel svého pamětníka, který se nebojí o jeho existenci promluvit. Pan Ladislav (Frank) Nykl, byl jedním z vězňů tohoto lágru a po letitém zasílání mnoha dopisů , napřed na Československý svaz protifašistických bojovníků, pak na Svaz bojovníků za svobodu a dalších institucí, kde chtěl promluvit o tomto táboře, který původně spadal pod jáchymovské tábory, nebyl dodnes vyslyšen. Jeho příběhy byly sice otištěny na www.totalita a objevily se v „Paměti národa“, ale to bylo vše. V místech kde stál tento lágr jsou dnes jen zbytky zdí, vysoká tráva a panelák. Tak měly být zakryty krutosti a hrůzy, které se tu udály. Nyklovi nezbývalo, než se domluvit s redaktory Listů města Chodova a ti ho duševně podpořili a slíbili, že spolu s ním udělají malý pietní akt v místech táborové vrátnice, kde byl podle jeho pamětí umučen major západní armády Štyglic a v místech, kde Nyklovi omrzly prsty na rukou i nohou, z čehož má dodnes trvalé následky těžké srdeční choroby. Tímto jste zváni na už jmenovanou panychidu ke dni osvobození od komunistického běsnění, na den 17. listopadu 2009 od 13 – 15 hodin v místech kde stál tento koncentrační lágr, na kraji vesnice Sýrovice. Po likvidaci všeho, co by mohlo připomínat sadistický tábor a jeho vymazání z paměti lidí, je tu ještě hrstka těch co přežili, co nezapomínají a nebojí se o tom promluvit. Tímto děkujeme bývalému vězni panu Nyklovi a chceme říci nahlas spolu s ním, že „národ který zapomíná své dějiny, je bude muset později opakovat“!
Syrovice u Podbořan:Dne 1.3.1959 byl otevřen pracovní úvar Oráčov v rámci nápravně pracovního tábora (NPT)
Sýrovice.1958 - 1. 3. 1961 spadala jeho správa pod ÚT-NZ NPT/S Jáchymov (MV) 1. 3. 1961 – 1965 - správa ÚNZ MV Sýrovice (MV)1965 – odvoz posledního vězně a likvidace tábora do - 1. 7. 1968 jako NVÚ (Nápravně Výchovný Ústav) Sýrovice (MV) kdy byl tábor oficiálně zrušen.
Ještě v roce 1968-9 zde byly natáčeny některé úseky filmu „Skřivánci na niti“. Tento film byl však po své premiéře odsunut do trezoru, kde byl celých 20 let. Tábor byl vybudován k zemědělským pracím, tj. jarní řepná kampaň - okopávání s motyčkou a drátkování i zavádění chmelnice.
Za komunistického režimu u nás zemřelo a bylo umučeno ve vězeních a v koncentračních táborech: 8.000 lidí, 178 lidí bylo odsouzeno a popraveno. Z republiky bylo zdarma odvezeno na tisíce tun uranu za který jsme mohli jinak získat velké peníze a výhody.
President Reagan kdysi řekl o komunismu:
Komunismus na zemi nelze uskutečnit,
jedině v ráji a tam ho už mají
a v pekle, tam ho už nepotřebují!
Všechny tábory byly obehnány dvojitým (případně i trojitým) oplocením z ostnatého drátu o výšce 2,5 až 3,5 m a na vnějších rozích byly postaveny strážní věže s osvětlením (tzv. špačkárny), vysoké kolem 6 m. Z vnitřní strany oplocení bylo šestimetrové ostřelované pásmo, vyznačené nízkou překážkou také z ostnatého drátu. Vstup vězně do tohoto prostoru znamenal pro stržného použití střelné zbraně bez výstrahy. Vchody z táborů byly po celý den i v noci uzamčeny a zvláště střeženy. V objektu každého tábora stál velitelský barák, kde byly oděvní a proviantní sklady, kuchyně, různé kůlny, nezbytná „kulturka“ pro politické školení, promítání filmů nebo četbu určených knih a tzv. trestní barák, který sloužil napřed jako korekce a později izolace s vyváděním a bez vyvádění. Izolace s vyváděním „hopsá, hopsá“, byla za lehčí prohřešky (neplnění normy apod.) a vyznačovala se tím, že byl odsouzený ráno vyveden mezi ostatní do práce, po šichtě znovu zavřen do jedné malé betonové místnosti a přes noc, dle potřeby, musel škrábat brambory, loupat cibuli a sbíjet rozbité bedýnky pro firmu Fruta.
Velitelem tábora byl Václav Laur, který byl pár let před tím náčelníkem v táboře Ležnice u Horního Slavkova. Prý tam měl na svědomí v r. 1951 smrt i několik vězňů, které dopadli na útěku z lágru u vesnice Stanovíce. V Horním Slavkově a táboře Ležnice se vytěžilo od roku 1949 do roku 1961 cca 2670 tun uranu.
Po přečtení mých článků o komunistickém kriminále, mě bylo od Chodovských redaktorů zdejších novin, (jmenovitě od Ladislava Paštěky) nabídnuto, že mě zavezou na ta místa kde jsem byl skoro před 50 lety vězněn a pak se tam domluvíme o tom, co bude dál. Když jsme přijeli do Sýrovic u Podbořan už jsme to těžko rozeznával, všude jen vysoká tráva a trosky, ale přesto jsem dokázal určit, kde tehdy stál zemědělský lágr s přibližně 350 vězni. Setkal jsem se tam s několika staršími usedlíky, kteří mě potvrdili, že tábor zadní stranou přiléhal k malému zámečku a na jeho místě dnes stojí panelák. Sami komunističtí mocipáni se tak styděli za to, co většině nevinných lidí i politickým vězňům prováděli, že jim nestačila likvidace tábora, ale i paneláky po jeho zplanýrování měly vše zakrýt. Z tábora je tam ještě dnes kamenná zeď u silnice a zbytky vrátnice, kde se pak v těchto místech v r. 1968 - 69 natáčel již zmíněný Menzlův film. Ke dni 17 listopadu, kdy uplyne 20 let od (pádu komunismu?), jsme pozvali do zapomenutých a ztracených Sýrovic bývalé vězně, historiky a novináře, k malé panychidě za člověka, majora západního letectva Štyglice a dalších vězńů, co zde byli týráni a mučeni.
Domnívám se, že již nastal čas, říci nahlas o tom co bylo, aby se dějiny nemohly opakovat! Ladislav (Frank) Nykl, Sýrovický vězeň, odsouzen za členství v napůl trampské a skautské skupině „Psanci - organizované skupině s úmyslem rozvracet socialistické soužití“.