Jsou obézní ženy krásnější?

Obezita je problémem jak u nás, tak i v zahraničí. Nejvíc obézních žen je prý v Americe, díky hrozným návykům stravování, jako jsou mastné hamburgery, přepálené brambůrky a sladké limonády. Ale přesto, mužský zrak určitě rád spočine spíše na buclaté krásce, než na hubené kostnaté ženě. Módní časopisy nás zaplavují už skoro 40 let vychrtlými dívkami, které vydávají za symboly ženskosti. Omyl! Od nepaměti byla žena zobrazována od Věstonické Venuše až po Rubense a Mánese, jako roztomilá baculka. Prostě krev a mléko. Ta z Věstonic byla sice poněkud přehnaná ve svých tvarech už ve své době, ale Mánes  věděl, co je na ženě přitažlivé. Podle něho, to nejsou vychrtlá, hysterická stvoření, ale baculaté usměvavé ženy, které přímo svádějí k tomu, aby se chytrý muž za nimi na ulici ohlédnul. To co nám předkládají módní návrháři, nejsou ženy ale kostry potažené kůží, které vypadají, jako když vylezly z hrobu, kde byly už pěkně dlouho. Mladá děvčata, která si teprve formují svůj názor na život, se tím nechávají zmást a odmítají jíst. Tak si mohou přivodit různé nemoci jako je třeba bulimie a mentální anorexie a mohou tím ohrozit svůj život. Bylo by zapotřebí jim vysvětlit, že mírná obezita není na škodu a naopak je pro rozumné muže přitažlivá. Žena je krásná už od přírody a šminky s přeplácaným malováním na kostnatém obličeji, ji mohou naopak zohyzdit. Vše se musí dělat tak, aby si muž nemyslel, že je tu něčeho navíc než by mělo být a domníval se, že za to může jen příroda. To je pak umění, protože jak praví klasik: „Není ošklivých žen, jsou jen takové, které se nedokáží učinit krásnými."

U mužské obezity je to podobné jako u žen, ale s tím rozdílem, že to není příliš na škodu. V mnohých Afrických kmenech se kupříkladu volí náčelník vesnice ne podle toho, zdali umí víc řečí, ale podle toho, že je správně obézní. Svojí obezitou totiž ukazuje navenek svým sousedům, že dokáže sehnat potravu pro sebe a pak pro ostatní a tím nebude jeho kmen o hladu. Vždyť u nás je něco podobného, aniž bychom to nějak podvědomě dokázali zaregistrovat. Když hladový vkročíte do restaurace a uvidíte ve dveřích kuchyně hubeného kuchaře, ihned pochopíte, že  kuchař vypadá na to, že má taky hlad. Raději si tam nic nedáte a zajdete si tam, kde má kuchař sice umaštěnou čepici, ale za to pěkné bříško a usměvavou tvář. Tím dodává na serióznosti a vážnosti své určitě dobré kuchyni.

Spisovatel K. Tucholsky kdysi řekl: „ Otylost není tělesná vlastnost, ale světonázor."

Žádná žena, by neměla podceňovat staré pořekadlo, že „Láska prochází žaludkem." Je logické, že každé tělo, aby dobře fungovalo a bylo zdravé, musí mít v sobě příděl dobrého jídla. Proto  Američané místo toho, aby si dávali rande třeba v parku na lavičce, jdou spolu na večeři. To pak považují za rande a u nás je to jen obyčejná večeře. Má to něco do sebe, ale když uvážíme jejich těžkotonážní obezitu i to, že tam ženy neumí vařit, pak už se mi to od lásky poněkud vzdaluje.

Láska má určitě co dělat s tím, jak se máme  a jak po jejím úderu dál žijeme, na to odpoví staré německé přísloví: „Když vejde bída do domu, láska vyletí oknem." Takže to není v obezitě, ale v přístupu lidí, pro které jsou peníze a postavení víc než láska.

(Věnováno kamarádce Hance „Tygr" z Kostelce nad Černými Lesy, která je také poněkud při těle a nikterak to není na škodu její milé a přátelské povaze. Frank Nykl.)