Napsala Johanna Schopenhauer, rozená Trosiener (*9. červenec 1766 – †17. duben 1838 ), byla to  německá autorka  a matka spisovatele Artura Schopenhauera.

 Jako cestovatelka, byla několikrát v Karlsbadu (Karlových Varech) a o tom co tam prožila coby poutník (dnešní turista), napsala tohle krásné vyprávění. Byla to doba romantiky kočárů, dostavníků a vandrování. Spisovatelka svým nadšeným pohledem ukazuje krásu karlovarské přírody a vzletnými a krásnými slovy vypráví o tom, jak zde žili místní lidé a lázeňští hosté  před necelými 200 lety. 

Lázeňský  život v Karlových Varech v průběhu  měsíců července a srpna v roce 1815.

Vandrovní obrázky.  

 Vzhledem k zázračným silám svých léčivých pramenů, smějí Karlovy Vary také v ohledu na svou situaci každé významnější místo jiným pramenům odepřít. Město je téměř jakoby  sevřené v líbezném údolí , kterým protéká říčka Teplá, obklopené překrásnými lesy a skalami, kde nabízí nekonečnou rozmanitost ve zdejší přívětivé a vznešené scenérii.  S vděčností ke své nadvládě, zde daroval místní člověk přírodě toto svůdné okolí kráse v pravém smyslu  . Poznovu, v dost velkých okruzích, se vinou líbezné procházky kolem hory a údolím a všude poutník nachází po svém znavení pohodlný klid. Místa odpočinku jsou vždy na zajímavých i  vhodných místech. Laskavá nebo vyvýšená vyhlídka dává pocit klidu i radosti a to často  zvyšuje nadšení z celkového pohledu.

Tu a tam, jen s moudrou šetrností, zpříjemní okolí ozdobné, něžné modlitební pavilóny v krajině. Čistě udržované, široké a pohodlné jsou také stezky; a tam kde cesta stoupá příkře, je jí ulehčeno tím, že jsou  do skály vytesány stupně. Dokonce i po prudkému dešti jsou promenády do několika hodin opětovně suché a schůdné i  stejných vlastností,  které my v těchto procházkách po všech léčebných pramenech, v tak nepříznivém létě asi oceníme. Po patnácti  letech, co jsem neviděla  Karlovy Vary, našla jsem je od té doby neuvěřitelně krásnější.  Dokonce i nápis na prameni, který byl kdysi bez chuti  a byl na překrásné skále zdeformovaný, pomalu zmizel. Stářím zvětral a co jsem já pozorovala žádný nový tu už nebyl. Cesty jak ve městě Karlovy Vary, byly také v jeho okolí  jinak neuvěřitelné špatné, nyní jsou to ale hezké  ulice s uměleckými výtvory, na kterých je vše velmi pozvolné a důstojné. Ty také vedou  všechny i do vzdáleného okolí za zábavou. Byty jsou všechny lépe zařízené, bílé stěny zmizely, nábytek a postele jsou lepší a pohodlnější.

Toto léto bylo ovšem nejhorší ze všech - na tohle si lidské pokolení bude pamatovat ; Karlovarští lazebníci i hosté si na počasí velice stěžovali a právem. Přesto léto působilo na  všechny vcelku škodlivě. Teplé výpary z pramenů  zahřály atmosféru v tomto úzkém údolí ale teplá voda  přece jen zvlhčila  raní chladno a tak  brzy ráno, bylo příjemnější  pití z teplých pramenů, než studené jako led z jiných pramenů.  Pramen Hygiaens jako teplý slepičí vývar zrovna nechutná a doopravdy není tak úplně špatný. Přesto jen poněkolikáté může člověku, začít chutnat a navyknout ho na to a proto mnoho lidí pije z tohoto pramene své vřídelní poháry,  nebo z Nového pramene s opravdovým zalíbením.

 Karlovy Vary nebyly po mnoha  letech tak navštěvovány, jako tentokrát. Kdo si svůj byt předem dříve neobjednal, sháněl ho už jen obtížně a  našel jen úkryt,  neboť hostinec U zlatého štítu, který  především sloužil k přechodnému pobytu, byl skoro vždy obsazen. Vážené rodiny  proto často musely  po několik dní dát zavděk mansardám, až štěstí a náhoda jim napomohla opatřit si pohodlnější byt. Významnější lázeňští  hosté, se ani po skvělé jarní svátky  a s velkým utrácením sobě vlastním nevyskytovali, ani po celé tohle léto; málo zde bylo také osobností s vysokými hodnostmi, které se každý rok kvůli svému  zdraví v Karlových Varech zdržovaly. Ti žili ve svých  úzkých kruzích a bylo je jen málo vidět. Tím ztratil letošní pobyt sice na lesku, ale získal na družnosti.Tady je každý lázeňský dvůr udržován nerozlučně s etiketou, která  vede vždy nutně k  rozdělení společnosti.

Už z počátku jsem se nechtěla vnucovat a tak byla  všeobecná družnost  pryč; členové společnosti si začali vybírat  ruské a polské rodiny a třídit je k  různým lázeňským pramenům i když většinou pak zůstaly spolu. U Němců byly  bohužel rozdílné politické názory a vztahy byly napjaté, rozčilené a tak vznikaly roztržky.  Takže byla všude zvláštní hádavá  nálada, ke které dal asi  velký podnět krajanský spolek, skoro jako na universitě, kde se tomu vzájemně  vyhýbali i když se začali napadat.  Mnozí  na to šli s horkou hlavou, protože chtěli znát pravdu a vědět proč se tak děje; avšak tahle nepřátelská nálada brzy zmizela , jak všechno co je na světě nesmyslné. (pozn. překlad: 10. června 1815 byl založen Německý spolek, jehož součástí byly téměř všechny německé země včetně Rakouska, které jim předsedalo. Prusko se decentralizovalo.)

Všichni jsme věděli o tom, že divoké události v okolním světě postupovaly, ale nikdo nemohl vědět nic určitého, neboť noviny patřily v Karlových Varech k neznámým zvláštnostem. Když na nich na  poště člověk trval, nepomohlo zhola nic, neboť i když je člověk neobdržel, byl pak šťastný, že ho události nedostihly.  Sobě odporující  pověsti se střídaly každé ráno a  mnozí z toho pochopili, že člověk je  na tomto místě předurčen jen sám sobě.

V Karlových Varech  musím už brzy vstávat  a  učit se. Již v pět hodin, nejpozději v šest, všichni spěchají k pramenům.  Většina hostů pije Neubrunnenn - Nový pramen  a kráčí po každému poháru pomalu nahoru ke kryté Galerii, krok za krokem, protože to k promenádě patří. Před necelou  desítkou letech byla tato promenáda protivná a hnusná, každý kdo si myslel, že  to tak zůstane, teď poznal, jak byla její obnova dokonale  příhodná.  Vede podél řeky Teplé a člověk jde k ní širokými a pohodlnými schody. Zde se setkávají  přátelé a známí na chvilkových procházkách a spoléhají se na další shledání . Člověk si zde tvoří  nové známosti a plány pro ten den; toto jitro a tahle ranní promenáda je vlastně jádro lázeňského života a přináší všem radost.  Před koncem července byla Zámecká Galerie, přestože byla značně široká,  často tak úplně přeplněná, že dalo námahu jen tam stát, nebo se procházet. Dole u pramene, kde dvě svůdné pracovnice jako Nymfy s neuvěřitelnou obratností poháry naplňovaly. Pro lázeňské dámy pak bylo skoro nemožné se dostat ke zdroji. Jednou, když se objevilo slunce,  tak jsme vystoupali po schodech nahoru, na volnou terasu, kde byl Theresienquelle Tereziánský pramen a protože byl  dost osamělý prýštil kolem sebe a potěšil nás osvěžujícím douškem.

Tento pramen pijí vlastně jen ti, kteří chtějí přece jen něco pít a pohár od Vřídla s důstojností třímat v ruce. U něho našel člověk jen zpravidla čistější, růžově plné mladé kvetoucí tváře. Seriózní  byl pramen,  který byl umístěn docela blízko - ten tryskal pod tmavou klenbou na Mlýnské kolonádě a muselo se k němu sestoupit dolů; tento pramen řešil všechno. Jen málo  hostů namířilo své kroky  ještě hlouběji  k novému zdroji  - tekoucímu, studenému,prameni sv. Bernharda.U Vřídla, které je pravým  zdrojem zázraku , je méně hlučného hovoru, neboť mnoho lidí se bojí obrovské síly horké vody. Přístup k Vřídlu vede úzkou uličkou přes úzký most, není to utěšené; k této cestě k Novému pramenu  musím policii z Karlových Varů asi také upozornit na to, že: je to nepříjemná, často nebezpečná cesta, která vede do úzké stísněné silnice, kde bezprostředně do tebe někoho vrazí,  buď vozem, koněm a také k trhu putující rolník  se tudy  musí proplétat , zvlášť v deštivém počasí. Silná, k nebi stoupající pára z Vřídla překvapí každého a může taky někoho vyděsit když věří, že je to probouzející síla, jen naše nohy musí jít kupředu a  toto věčné vření nechávají za sebou. 

Ještě  před několika lety byl poblíž vřídla báječný, nově vzniklý pramen, který je sice podchycen , ale nepoužívá se. V tomto místě Vřídlo vyrazí jako silný vroucí vodní paprsek,  občas s rachotem vytryskne ven, vystoupí o deset i více  loktů vysoko do  výšky a pak se jako vodotrysk propadne nazpět, aby se pak po několika minutách opět objevil. 

Promenáda u Vřídla se skládá z jednoho volného, dost velkého místa, jako dvorního prostoru; na jedné straně po řeku Teplou, kde stojí  některé stromy, pod kterými jsou umístěná sedátka,  neboť vřídelní pramen se musí pít v sedě  a po každému poháru se alespoň deset minut chodí sem a tam. Některá sedátka jsou umístěna blízko u pramene, ale zde je podlaha často tak horká, že pálí i  přes podrážky. V přilehlé budově je značně velký salon který nabízí obranu proti dešti a větru; samotná lepší společnost se nachází jen v nejvyšším patře a je tam ukryta před  deštěm venku. Síň je tmavá, smutná a zatuchlá; vchází se tam za zvuků hudby a tak se stává, že je to nesnesitelné. Hudba je v Karlových Varech opravdové venkovské trápení, je  tak falešná, že to snad není možné, ale přesto jí najdete všude, v každém sále i tam, kde se sejde jen několik lidí, u každého oběda, u kávy, v přírodě, v pokoji, prostě všude, také  místní kapela zahraje každému novému hostu navečer pod okny dostaveníčko a ten pak rád zaplatí pět papírových guldenů, aby to už rychle skončilo. Při těchto ranních promenádách se oblékají páni do slušných šatů a kabátů . Dámy byly tentokrát velmi mrzuté.  Všechny měly sebou samozřejmě oblečení na letní pobyt, ale s tímto počasím nepočítali a byly nazlobené, že je venku jako  při pozdním podzimu. Neúmyslně  a nečekaně musely proto zůstat ležet  všechny jejich elegantní ranní šaty v kufru. Největší luxus tak předvedly  ve skvostných šatech  ruské a polské dámy, některé z nich měly celé skladiště šatstva ve vzácný obalech  sebou. Také proto vyvolávaly  všeobecný obdiv a byly často u Nového pramene pronásledovány celým procesím dychtivých zvědavců. O sedmé nebo osmé hodině ranní je  konec pití z pramene a  potom se hosté musí  před snídaní ještě malou hodinku procházet, což byl už pro většinu z nich namáhavý úkol.

Tu kráčí potom spolu lidé ve dvojicích nebo ve trojicích, při srdečných rozhovorech  příjemnou cestou podél říčky Teplé, k malou hodinku  vzdálenému  Poštovnímu dvoru, nebo se vydají na hezkou procházku k úpatí Jeleního skoku tam, k místu k odpočinku, které se jmenuje Marianens Ruhe (Mariánský klid), na počest Saské princezny tohoto jména. Město a jeho další okolí poskytuje těmto cestám mnohým z hostů přívětivý pohled, u Marianens Ruhe je také vyhlídka a je nepopsatelně líbezná. V příliš špatném počasí vytáhl člověk zásobu deštníků a pak hledal na kterém místě v Louce bude mít konečně v určenou hodinu očekávanou snídani, kterou každý běžný den u sebe doma, přijímal v rodinném kruhu . Velké veřejného snídaně se totiž nedávaly. Lázeňští hosté , takto často v létě na Louce bydleli. Nyní se někteří nechali sice slunečními paprsky svést a svou kávu se stolečkem odnesli na Louku pod stromy.Byli ale  brzy kvůli dešti zpátky a prchali do svých čtyř stěn lázeňského domu. (Stará)Louka, tohle hlavní rušné místo Karlovarského hezkého světa, je širší pěkná cesta podél říčky Teplé,  na návodní straně s vysazenými dvěma řadami stinných stromů,  mezi kterými je mnoho malých boudiček, ve kterých je hezké české sklo,  půvabné toalety a další skříňky v lakovaném dřevě, velmi hezké věci z nalakovaného  plechu, české barevné granáty, pravé i napodobeniny,  poskládané i rozložené  a více takových drobností nabízených ke koupi . Také krejčí, obuvník i holič provozují svou profesi v tomto obydlí; je tu i prodej cukroví - pekař i jeho koláče a nechybí ani prodavač ovoce; všichni z těchto různých ručních profesí jsou nahnáni  skoro na volnou silnici a poskytují tak vlastní jižní pohled na město.

Jsou tam také dlouhé řady velmi hezkých domů ohraničené z druhé strany Loukou ,  je zde příjemně a jsou tu lázeňskými hosty velmi vyhledávané byty, kousek stranou je  největší   tržiště pro více postavené osoby. Že je v Karlových Varech na každém domě obchodní štít, někdy opravdu komický, který uvádí lidi v omyl,  ví už každý. Přízemí všech těchto domů na Louce slouží  obchodnickým krámům ; za velkými okny uvidíte vystavené úřední váhy, které vás neodolatelně podnítí k tomu, že vstoupíte a nakoupíte. Každý člověk má rád dobré předsevzetí a je připraven ho najít, proto si sebou do Karlových Varů vždy bere více peněz , aby je mohl utratit tak, jak si předsevzal. Mezi první a druhou hodinou odpoledne se jde ke stolu. Sice chodím k různým  veřejným stolům ve Zlatém štítu a v Mühlbade (Mlýnských lázních), ale přece jen chci navštěvovat určená místa hlavně s některými pány. Ostatní jedí denně společně v malých uzavřených společnostech na Staré Louce a tak vyráží do Saského sálu,  nebo nedaleko do Českého sálu; v těchto menších společnostech se také nachází dámy. V tomto velkém údolí se pro lázeňské hosty nechává dělat jídlo v různých restauračních domech a odtud je pak přinesou, buď je to z České nebo Saské síně ale  také z Mlýnských lázní, které mohu zvláště  doporučit. Každé ráno rozesílá hostitelka svůj jídelní lístek a člověk pak volí podle libosti, protože je tam všechno  vypočteno po porcích a ceny jsou mírné. Často, skoro denně,  vytváří skupina lidí v okolních místech posezení k obědu. Ráno u pramene se vše domluví se společníky , jeden z nich pak převezme objednávku a tak se sejde často velký okruh až třiceti osob v družném spolku. Velmi často jsou tyto schůzky v místě Saského nebo Českého sálu, častější jsou také v blízkém Poštovním dvoře, kde je pro člověka výborná obsluha. Host má na poště jen jméno a  je často nucen se ubytovat v dost velkém, o samotě ležícím  hostinci v  některém přívětivém rohu hezkého údolí říčky Teplé.  Odpoledne si však vyjde rovněž ven, jako mnozí jiní ke kávě a také v Karlových Varech zakázané Thee, zde nachází  svůj brloh. Při dobrém počasí je často těžké, v  podloubí najít místo před určitým podnikem.

Rovněž je to tak, že u venkovsky zařízeného hostince je vesnický hamr jako je například  Pirkenhammer - Březová. Také zde se shromažďuje denně větší i menší společnost a mají tady znamenitou obsluhu. Pěšky je to  tak dobrá hodinka za Poštovním dvorem, stále ještě v krásném úzkém údolí říčky Teplé; také tam vede  výborná dobře provedená cesta a tak chci  každému doporučit, aby tuhle cestu alespoň jednou udělal pěšky a tak uviděl celkovou velkolepost této divoké a půvabné krajiny. Ta je ve věčně měnící se formě, skvostně skalnaté, v bujné a husté  vegetaci stromů a užitých křovin.  Těsně  před hamrem cesta zahýbá  a pak vede báječným nádherným, divokým a majestátním krajem do údolí řeky Ohře a asi tak dvě hodiny od hamru, je vzdálená vesnička Aich (Doubí).

Odtud putuje člověk jednu hodinu pěšky ke slavným Heilings skalám (Svatošské skály). Cesta tam je občas drsná, obtížná a bahnitá, kožené silné boty dovedou dámy  touto promenádou, pro ně ne dost  doporučenou, ale pohled na překrásné, divoké a osamělé údolí stojí za  každou námahu, zajímavý je také pohled na skálu, které dal (Hans) Jan Heiling své  jméno. Ve zvláštní ostré a zubaté obří  formě upřeně hledí tyto skály z břehu široké řeky Ohře vysoko k nebi a zrcadlí se ve stříbrojasných vlnách v osamělém tichém majestátu. Podél vysokých stromů a lesní trávy. Zdejší lid vidí v těchto divokých kamenech - obrysy snoubenců, kněze,  kostel a celé příbuzenstvo na svatbě Jana Heilingse. Celá tato svatba  byla podle pověsti kdysi  dávno proměněna v kámen,  protože ženich podvedl před svatbou své děvče a byl za to proklet.Stále zde ještě obchází pověst budící hrůzu o těchto místech mezi venkovany a za noci  sem žádný z nich jen tak lehce nezabloudí. Pak je tu také místní sousedská lhostejnost, která nemá o  tajemstvích tohoto průvodu soch ani potuchy. Skály a  jejich okolí  patří k takové nádheře, jakou jsem ještě nikdy nespatřila. Nedaleko je pak  Lustörter (Veselá rozkoš ?) a tu  Karlovarští lázeňští hosté také z části používají, dál jsou obce Dalovice, Rybáře a především některé z jejich hostinců. Nesmíme zapomenout na velmi vznešený Malý Versailles; co je jen malou půl hodinku před městem, na opačnou stranu od Poštovního dvora a je  na návrší, kde poskytuje úplně báječnou vyhlídku. Odtud pak pošlape člověk jen o něco delší než svou obvyklou promenádní tůru, na které uvidí jak Karlovy Vary kolem dokola obklopují jako věnec chrámy a svatyně v osamělé lesnaté krajině. To vše je na památku od lorda Findlatera, který nechal tyto kaple občanům Karlových Varů  vystavět. Pak také může člověk kráčet po krásné a  pohodlné cestě nahoru do vrchu na Jelení skok, který ční poblíž  města jako ostrý kopec.

Z půvabného pavilónu nahoře se vchází na výstupek blízko vrcholu této překrásné skály, aby mohl poutník obsáhnout zrakem celé Karlovy Vary se svými okolím jako za ptačího letu; Večer, když zapadá slunce za protější kopce a ulice města se osvětlí, je to nepopsatelná krása.  Pravdomluvnost ve vyprávění o  vysokém kopci  mizí, když se člověk bojí námahy, jít nahoru  až k vysokému kříži, kde oči uvidí dokola co nejvíc mil daleko a celou okolní krajinu tak přehlédne. Nesčetné kopce, korunovaly stínům v barvách lesů,  protínaly zelené údolí,  omezovaly modré pološero Krušných hor a rozprostíraly se tam do tiché nádhery před našimi nadšenými pohledy . Blízká cesta, kudy se ze schodů sestupuje lehčeji, vede v krátkém čase k městu. Přece se ale může také udělat  rozhodný obrat v následující cestě, ta nás na druhé straně zavede skoro až do Poštovního dvora ; a všude je to jako v zahradě Boží.Obdobnou vyhlídku jako na Jelením skoku,  poskytuje vysoká hora těsně před městem, jsou to Tři kříže,  které jimi zdobí svůj vrchol  a proto to jméno. Ale cesta nahoru je obtížná, člověk co už vylezl jednou na  Jelení  skok, se vždy raději k němu vrací, jako ke starému věrnému příteli. V jednom z krásných jiter,  které tady toto léto mělo, přesto vystoupila naše společnost přátel na  tuhle Tří křížovou  horu; s duchem příjemných pocitů lázeňského hosta.

Ples je důvodem spolu přijít, být viděn, mluvit, vejít ve známost a být opravdu příjemný; ale mladé dámy chtivé tance na tom byly špatně, z prostého důvodu, protože pro ně páni chtiví tance  chyběli. Válka  mnoho mladých mužů odvolala k vážnému tanci. V půl deváté večer začala slavnost a v deset, nejpozději v jedenáct hodin byla u konce. Potom dámy řekly poctivě, „tady je opravdu Zapadákov a dnes máme zase jednou o čem tlachat!“ Koncerty, přednášky a vypouštěné balónky,  přinášely změnu v zábavě, ohňostroje ale nebyly v tomto počasí povolené. Přednášející umělec nechtěl v pravdě dojít k souhlasu, když jeden dobrý známý paní Elišky, místní občan, likvidoval jeho jeden podivný  důkaz v tom co přednášel. Koncerty putujících umělců, byly alespoň jednou za týden a byly  někdy velmi četně navštěvovány. Ovšem zase přes všechny výtky objednali špatně ustavený orchestr, umělce a auditorium, což pokaždé dohánělo ctitele hudby až k zoufalství. Nejhezčí koncert nám ale poskytl  sám velmi nadaný přítel umění,  maďarský hrabě Amadé tím, že dokázal svést dohromady nejlepší chudé milovníky koncertů jako interprety i když někteří z nich byli úplní diletanti. Nejvíc jich bylo z Rakouské, Maďarské a Polské šlechty a ti se chtěli slyšet. Ale který pak člověk by  mohl sám sebe pasovat na mistra v umění? Také jsem zde poznala tenoristu, pana Ehlerse, na  toho se ve Výmaru stále ještě s radostí  vzpomíná  a ten nám poskytl  jeden příjemný muzikální večer, poslal protivný orchestr pryč a zpíval jen od piana svůj sólový part.  Naposledy zpíval některé hezké písničky pouze při kytaře , z největší části o  Goetheovi a Zelter.

Jak se řadily dny do týdnů, postupně nastávaly  tlačenice u Nového pramene a začalo být těžké si sám najít na Louce uprázdněný byt. Teď vznikl nápor na Františkovy lázně a tlačenice hostů tam byla tak veliká, že jich mnoho muselo odejít. Je to také dáno tím že  někteří se z Karlových Varů museli vracet zpátky domů,  protože už tam žádné ubytování nemohli  nalézt.

(Příště - vyprávění od té samé autorky o dalších městech, hlavně o Františkových lázních, Karlových Varech a o Aši, je tu pak zmínka o Mariánských lázních a Chebu.)

Frank Nykl.