Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 
Kaplička

sedlaci.jpgExistuje mnoho věcí, co tady v Západních Čechách nemáme. Dnes už třeba nemáme své vlastní nářečí, Chebské nářečí, které zde působilo po staletí se nazývalo -  Egerlander Deutsch. Ale už by mu stejně nikdo nerozuměl, protože k zaplnění obyvatelstva po odsunu Němců, sem přicházeli hlavně Pražáci a pak lidé ze všech koutů naší republiky i z Maďarsko - Slovenského pohraničí.

  

Protože jsem jako tramp většinu svého života cestoval po krásných krajích naší vlasti, samozřejmě jsem se vždycky zastavil hlavně na Moravě a to na okraji každé vesničky kterou jsem procházel. Je tam totiž poblíž cedule se jménem vesnice i malá kaplička,  Boží muka a nebo malá zvonice. To se u nás už dávno nevidí, když se tady u nás v Západních Čechách v roce 1945 zabírali statky a nebo jen rozkrádaly domy po Němcích, všechno ostatní se zničilo. Kostely, hřbitovy, kapličky i mlýny na vodních tocích. Proč? Nebylo to přece naše! Pak to všechno zabral stát, vytvořila se JZD a místo zvonů se všude nastrkaly amplióny, které hrály budovatelské písně. Na místě Božích muk stály transparenty „Západní Čechy, ocelová hráz americkým imperialistům!" proto není divu, že si tyto kapličky už nikdo nepamatuje, prostě zmizely. Pak se nemohou Moraváci divit, že já starý tramp, jsem se před jednou krásnou kapličkou, plnou čerstvých květů i pokřižoval. Byla to prostě krása, krása o kterou jsme už padesát let okradeni.

Ale musíme si však přiznat, byli by jsme na ni znovu připraveni? Když jsem před pár lety viděl, co dokáží místní opilí puberťáci ve Vintířově, zničit a rozmlátit celou nově postavenou zastávku autobusu, prostě jen tak, pro zábavu, jak by asi dopadly kapličky? My totiž na rozdíl od Moraváků, nebo obyvatel ze Středních Čech i dalších krajů, zde nemáme žádné kořeny. Každý jsme přišli odjinud a buď se svými zvyklostmi, nebo s žádnými. Všichni sem do tohoto koutu republiky přišli hlavně za penězi a bylo jim jedno, co je obklopuje. Stačil byt v paneláku, poblíž hospoda a do práce kousek autobusem. Co víc si tenkrát mohli lidé přát? V krámech bylo pomalu všechno a jezdili sem do Chodova nakupovat i lidé z K.Varů. Pro horníky bylo tehdy vše, pod heslem „ Já jsem horník, kdo je víc?"

Dnes, i když to trvalo, si začínáme všímat svého prostředí, kde žijeme a tak se snažíme  vše kolem nás zkrášlit. Chodovské paneláky dostávají zajímavý oblek a už nejsou jen šedivou kulisou na pozadí nic neříkajícího města. Městská radnice začala dávat dohromady i Staré náměstí a lidem se to líbí. Působivá a dominantní je i kašna, jen ten prosklený obchodní dům naproti, se k tomu jaksi nehodí. Ale to už pozůstatek doby. Vím, že by se sem znovu těžko stavěly na kraji města kapličky nebo podobné piety. Nikdo by tomu už asi nerozuměl a zničeno by to bylo okamžitě. Lidé na to nejsou zvyklí a nemohou říci, třeba jako na Moravě: „ To stavěl strýc Josef před 1. světovou válkou a na jeho památku se to udržuje." Byl to prostě jeden z nich a tak si jeho práce vážili. Proto jsem chtěl říci, že by jsme neměli zapomínat na své životní prostředí, abychom dalším generacím ukázali, že oni se tady taky narodili a že tady v Západních Čechách už mají své kořeny. Pak už budou vědět kam patří a budou na své město i jeho okolí patřičně hrdi.

Frank Nykl.